9954 dní

tak trochu dnešní :o)...

9954 dní

 

bezděčně jsem zůstala stát

na poloprázdném náměstí

a má duše se vzpínala

ale já věděla, že musím trénovat

 

lidé do mě naráželi svými stíny

čekala jsem na to

co nemělo nikdy přijít

a v uších se mi houpaly mušličky

 

blížila se noc

a já doufala v rozsvěcená světla

holubi zmizeli, lidé taky

ale můj stín

zůstal věrný andělíčku u kostela

 

vevnitř jsem byla jen jednou

a netoužím se tam znova podívat

snad pro ten svíravý pocit zamřížovanosti

snad, že jsem stále cizincem

v rodném městě už 9954 dní

 

 

 

 

---