Trigonometrie - 2.část

*2*

Několik dalších dní proběhlo celkem fádně v každodenní rutině. Pokud byl Milan v kanceláři, plánoval obchodně-záletní schůzky a blokoval státní linku. Roman mu to se skřípěním zubů toleroval. Jana trávila hlavní čas s korespondencí. Musela vytřídit všemožné nabídky na bezcenné, možná použitelné a použitelné a podle toho na ně i odpovědět.

jedno pondělní odpoledne, když se Roman vrátil do své kanceláře z porady u ředitele, měla pro něj spolupracovnice vzkaz:

“Volal Milan, že zítra potřebuje nějaké vzorky do Brna. Zdrží se v Mostě na obchodní večeři. Jestli by jsi mu je mohl vyzvednout ve skladu. Staví se pro to večer u tebe. Nadiktoval mi to podle čísel položek z katalogu.”

Vedoucí odpoví otázkou:

“To mě zase bude o půlnoci tahat z postele?”

Odpovědí mu je jen pokrčení ramen a tak pokračuje v hovoru sám:

“Ještěže mám klíče od skladu, teď už tam nikdo nebude.”

Roman vyndal klíče ze zásuvky a položil je na stůl. Byl příležitostným skladníkem, protože se občas stávalo, že někdo nečekaně přijel pro zboží po druhé hodině kdy skladníci již nepracovali. Nechtělo se mu však do skladu hned, porada u ředitele jej unavila a tak si nalil minerálku a pokračoval volně v hovoru:

“To jeho zdržení znám. Jmenuje se Helenka. Prý velice vášnivá čtyřicátnice, kterou manžel strašně zanedbává. Jen by mě zajímalo co by řekl, kdyby někdo takhle lezl za jeho ženou.”

“Já jeho ženu znám, chodili jsme spolu na aerobik. Je to velice hezká a inteligentní holka. Myslím, že dobře ví co má doma. Taky ví, že Milan je, krom slabostí na ženský, dobrý manžel i táta.”

“No taky si myslím, že náš Milánek měl velký štěstí na manželku On je vlastně celkově šťastný člověk, ženský ho moc nestojí. Myslíš že nevím, že jeho obchodní večeře jsou většinou rande? Ale on se často schází s zásobovací či obchodní referentkou a vyjedná při tom i nějaký obchod.”

“Takže místo rande má opravdu pracovní schůzku.”

“Jo, jo. Já mu vlastně závidím. Doma své jisté a občas i něco mimo.”

“Víš, nemyslím si, že lidé jeho typu jsou opravdu šťastní. On sice vystupuje jako ohromný pohodář. Kam přijde má hned spoustu kamarádů.”

“A kamarádek.”

“Samozřejmě, ale bude celý život vyhledávat nové milostné zážitky a nikdy nepochopí, že to co hledá nenalezne. Ideální partner neexistuje.”

“Ty se na to díváš moc z ženského pohledu. Myslím, že jeho zážitky jsou čistě sex bez citu, ale svou ženu opravdu miluje. Nám chlapům nedělá takový problém tohleto oddělit.”

“Ale nám ženám taky ne.” Usměje se Jana.

“Nepovídej. Tak vám možná víc vadí co řeknou lidi.”

“A ty se divíš? Když muž prohání ženský je tak je borec, když je nevěrná žena, je kurva.”

“To vzniklo trochu historicky, nemyslíš? A nejsi ty feministka?”

“Chci jen stejná práva pro všechny.”

“Ty přece můžeš všechno, jsi svobodná.”

“Třeba svádět tebe.”

“Pokud se tvému svědomí nepříčí začínat si něco s ženáčem, tak proč ne.” Přistupuje Roman na počátek hry.

Jana nahrávku přijímá a rozhodne se nejen pro slovní argumenty. Přichází k jeho stolu, rozparek sukně natočí tak aby odhalila svojí nohu a chodidlo položí na stůl svého šéfa se slovy:

“A jak by sis to představoval?”

“Ježíš, neblázni.”Odpověděl Roman. Neví co si má o počínání své kolegyně myslet. Zvítězí v něm však zájem nad odpovědností a pokračuje ve hře. Obchází svůj stůl, přistoupí k Janě a lehce jí políbí na tvář.

Ta se nebrání, jen řekne:

“A dál?”

“Sem by mohl někdo přijít. Jdu do skladu. Jestli chceš přijď za chvilku za mnou. Budu v druhé buňce s nápisem vzorkovna.” Řekne Roman, vezme klíče ze stolu a aniž se jí podívá do očí odejde.

Do skladu se musí přes výrobní halu. Výroba jede na směny. Odpoledne je sice menší ruch, ale u poloviny strojů jsou dělníci. Romana napadlo, že by měl mít někde schované prezervativy. Napadlo ho to vždy, když byl více ovlivněn Milanovým přístupem k životu. Bylo by hloupé, kdyby slibně se vyvíjející situace skončila na takovém detailu.

Když otevře buňku, vstoupí do ní a již ví, že prezervativy nebude potřebovat. Usměje se a jde vybírat vzorky šroubů pro Milana. Asi za čtvrt hodiny přichází Jana. Zaklepe a vstoupí. Oba se na sebe dlouze podívají a začnou se smát. Milan po odeznění smíchu řekne:

“Mohlo to být hezké.”

“Určitě.”

“Na tady máš, vezmi mi ty sáčky do kanceláře, ať něco neseš a jsi nenápadná. Za chvilku přijdu.”

Jana odešla výrobní halou. Ačkoliv nesla tři kila železa, šlo se jí mnohem lehčeji. Jejich vztah se však ve skladu posunul někam, kde oba čekají jen problémy. Věděla, že bude lepší pokud se dnes již nepotkají. Nechala šrouby na Romanově stole a odešla.

Roman si mezitím v buňce sedl do úzkého nepohodlného křesílka a přemýšlel o uplynulých událostech. Proč to sakra nedokázal. Vzpomněl si na Milanovy rady:

“V Prčicích je, když se do toho plete láska.”

Chvilku ještě rozebíral minulé události, pak se zvedl, vybral poslední vzorky a odešel do své kanceláře. Byl rád, že Jana zde již není. Také se sbalil a odešel, protože v pět musel vyzvednout syna ze cvičení. Cestou si pro sebe mnohokrát říkal:

“Máš děti, doma ti nic nechybí.”

 

 

 

 

 

 

 

 

................Pokračování příště

---