Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStavení
Autor
Edna Patriola
Stavení
Byla přesvědčená, že v tom domě něco je...
... že se tam něco sklání nad těly.
Nebyl to vlastně ani dům, spíš nějaká stodola. Kůlna.
Přístřešek ze dřeva. Za léta už opršel, ztmavl... vypadal depresivně. Zlověstně. Jako zkažený zub zasazený do zahrady.
A ty stromy, ty bezlisté stromy se nad ním tolik kymácely, když zafoukalo! A když bylo bezvětří, jako by na něco vyčkávaly. Jako by se zajíkly a se zadrženým dechem poslouchaly, jak se to něco uvnitř hýbe.
Ve tmě.
Jak se to šine nad vlhkou, hliněnou podlahou.
Ve tmě.
Žádná okna, žádná okna...
Ve tmě něco žije.
V takové tmě vždycky něco žije, i kdyby to bylo jen vymyšlené.
Už jen kvůli tomu občas nevycházela na zahradu. Protože když se tam podívala, viděla tam přístřešek, jak stojí a uvnitř ožívá.
Jindy jako by ji tam zase něco táhlo. To pak stála třeba hodinu s rukama zkříženýma na prsou a pila tu zvláštní atmosféru.
Stokrát ji napadlo: Přelezu plot. Podívám se, jak jsem šílená. Podívám se na všechno to nářadí, které tam musí být.
Ale myšlenka jedna: Co když mě někdo uvidí, jak to vysvětlím?
Ale myšlenka dvě: Nejsem přece takový cvok, abych si musela dokazovat, jaký jsem cvok.
Takže tam nikdy nešla a zčernalé stavení se jí navždy stalo otevřeným chřtánem uvnitř duše, který polykal a zase dávil ven všechny její hororové představy. Žil šeptáním, pulzoval bolest, ukrýval rozkládající se torza, panenky bez očí a lepkavé stíny. Všechno to (a mnohem víc) zpracovával... dovnitř a ven...
Nikdy se tam nešla podívat.... a stavení se stalo srdcem jejího strachu, neustále napájeným krví šílených vizí.
7 názorů
No, těžko radit, ale myslím, že 200 kratičkých děl za sebou by spíš čtenáře odradilo. Podívej se třeba, jak to dělá Movsar:
http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=456173
To je zdejší hodně úspěšný "miniaturkář". Myslím, že jeho způsob je docela dobrý - do jednoho díla sestaví cca 10 textů, které mají něco společného. Myslím, že z takových děl (složených z 10 - 20 malých částí) by se už dala sestavit sbírka, která by nevyděsila předem.
(MImochodem, nevadí, že tykám? Ono je to tu zvykem :-))
Edna Patriola
22. 06. 2015Díky za přečtení, zhodnocení i radu.
Ta moje dílka už mě hodně svrběla v šuplíku, tak jsem to sem prostě nahrnula. :D Ráda bych se ale zeprala na jednu věc, jestli mohu, a zeptám se takhle veřejně a ne do zpráv, aby kdyžtak mohl odpověď číst někdo, kdo řeší podobný problém.
Mám teď rozepsanou (a skoro už dopsanou) takovou věc, jedná se o sbírku miniatur. Opravdu má každá pár řádečků. Je jich teď 158, bude jich 200 celkem. Nemají názvy, jsou značeny čísly. Chtěla bych celou sbírku dát sem.
Doporučujete každou miniaturu zvlášt, nebo třeba deset do jednoho "díla"? Kdyby byla každá zvlášť obávám se opět velkých hromad nahrávaných textů. Dohromady to zas bude takové trochu krkolomné. Opravdu jsem bezradná.
Pěkná miniatura. Pokud měla vyvolat atmosféru děsivého tajemna, pak se povedla. Jsem zvědavá, jestli se pustíš do něčeho rozsáhlejšího.
Jinak, malá rada na přivítanou - když sem vložíš jednu povídku týdně, tak to lidi většinou zvládnou přečíst. Ale patnáct děl denně, to fakt ne... :-)
Edna Patriola
20. 06. 2015Děkuji za kritiku a tip. :-)
Uvažovala jsem nad tou "tmou". Nakonec to nebudu stupňovat, to kolovrátkové opakování obou slov "ve tmě" - i s tou předložkou "ve", má svou funkci. Někdy se stupňuje tíseň i omíláním téhož. Mně osobně z té konkrétní pasáže jde mráz po zádech. To bude asi tím, že jsem to psala. :D
Každopádně cenný názor, ještě jednou díky. :-)
Začátek vzbuzuje napětí. Zajímavá, na prózu nezvyklá grafická úprava textu to napětí možná ještě umocňuje. Dvojí výskyt slov ...Ve tmě... by možná zasloužil nějakou "stupňovací" obměnu; co místo prvního ...Ve tmě... dát jen ...Tma... ? Líbí se mi věta: ...V takové tmě vždycky něco žije, i kdyby to bylo jen vymyšlené...
Náladou mi to připoměnlo můj dětský strach z nočního pohledu na kůlnu, jež stála pod oknem. Odvážit se tam? Ani podívat, ba ani pomyslet. A když pak ten strach s léty odezněl, kůlna už tam nestála.
Tip.