Písmák Voda
Voda
Ke studni a zpátky,
ke studni a zpátky,
k lůnu na kopci vyhřeznutém,
Ta druhá...
Ta druhá.
Ach, jak je krásná
ta Tvoje nová, delikátní osůbka.
Jak ladný je její krok
Láska Gorgony
Láska Gorgony
Ne, nelíbej ve mně ženu,
když planou mi oči
vášní a hříchem.
Iluzorky 81 - 90
81)
Až přijde den, kdy ucítím v šíji pnutí smrti, odejdu do lesů. Položím se k řece a zemřu blažená. Vpiji se do přírody.
Konečně, KONEČNĚ odevzdám všechnu svou lásku, co jsem střádala po celá léta hluboko v jádru svého těla.
Iluzorky 71 - 80
71)
Jsem ta, která kráčí. Nesu si na podrážkách esenci všech cest. Mám dlouhý plášť a tašku přes rameno plnou připínáčků a ptačích kostí.
Někdy se zastavím a pozoruji spěch.
Iluzorky 61 - 70
61)
Někdy, když zavřu oči, jsem vysvobozená z města. Mohu jít ven, vyjít na vzduch a kráčet – tak jak jsem. Protože mým lesům nevadí otrhaná sukně. Hovoří ke mně zeleně a hostí slunce.
Iluzorky 51 - 60
51)
Ve tmě nahmatáš jenom zlaté vlasy figurín.
Na cestě k východu. Jsou tu všude. Ukazují směr, ale beze světla tě nakonec jen šťouchají prsty do očí.
Iluzorky 41 - 50
41)
Buď krutý.
Můžeš být.
Dnes si mě ber, jak uznáš za vhodné.
Iluzorky 31 - 40
31)
Je nutné jít. Naposledy projít halou po šachovnicové dlažbě. Opustit krb, opustit tento starý, prastarý dům s jeho prachem a listím nafoukaným v rozích.
Dáma v černých šatech s kloboukem se širokou krempou, co stojí u vyhaslého ohně, tu, a jedině tady byla domovem.
Otrok lásky
OTROK LÁSKY
Narážím na samé zakleslé ruce,
jemné pýření.
A ve mně zatím sedí přikovaná krysa.
Povzdech
POVZDECH
„Ach, jsem špatná žena, když miluji někoho, jako jsi Ty. Zrádce, uchvatitele, podvraťáka. “
„Ne, nejsi. Jsi špatná žena sama o sobě.
Strašpytel
STRAŠPYTEL
Radši vše vzdával.
Tak nikdy nespatřil svět.
Hranice vždy ctil.
Večerní zajíknutí
VEČERNÍ ZAJÍKNUTÍ
Otevřu prostor.
Veškeré do mne vpluje.
Jsem rozprostřena.
Domov zvyku
DOMOV ZVYKU
Je to tvůj domov.
To věčné hladovění.
Náruč je prázdná.
Iluzorky 21 - 30
21)
Skleněné báně pukají. Každá jedna z nich zapraští a rozpadne se v krystalický déšť.
Jen střepy nesmí, nesmí napadat do očí.
Krása je pomíjivé opojení.
Koitus Nega
KOITUS NEGA
Vždyť není špatné
necítit tu potřebu.
Nechci se stydět.
Pro Něj
PRO NĚJ
Hlava nemyslí.
Hruď plná kopyt koní.
. jsi příliš blízko.
Strnulost
STRNULOST
Nehne se z místa.
Žena u okna stojí.
Bude tak navždy.
Můj malý svět
MŮJ MALÝ SVĚT
Je ticho a tma.
Prázdnota požírá čas
v mém malém světě.
Uškrcená
UŠKRCENÁ
Hladím Tvé prsty.
Vzals mi už veškerý vzduch.
Přichází konec.
Iluzorky 11 - 20
11)
Měli by poslouchat.
Tupé, bílé, oválné tváře zírající z několika řad školních lavic.
Cožpak nemám černé šaty. Cožpak nestojím před tabulí.
Strážkyně
STRÁŽKYNĚ
Byla spjatá se svým místem. Se svým majákem. Se svým skaliskem. Se svými racky a vlnami a solí na rybářských sítích.
Iluzorky 1 - 10
Nikdy se nesmíš namočit do ohně. Ani když vypadá, že vlastně udělá dobrou službu. Ani když stojíš na vrcholku hory – po kolena ve sněhu a vítr ti skučí kolem uší, že nevíš, jestli jsi ještě v tomto světě, nebo už v tom pod ním. A moc to chceš vědět.
Stavení
Stavení
Byla přesvědčená, že v tom domě něco je.
. že se tam něco sklání nad těly.
Nebyl to vlastně ani dům, spíš nějaká stodola.
Nemocní hoří
Nemocní hoří
Nemocniční pokoj se zapálil.
Povlečení vzplálo.
Ale v oknech jsou mříže,
Sezení
Sezení
„Nadávat si, to nikdy k ničemu nevedlo. Ochromilo to a podrylo sebevědomí. Takže k něčemu to vedlo, jo, to jo, ale k ničemu dobrému. Jenže je to nevyhnutelné, když už člověk neví, co jiného dělat.
Faleš
Faleš
Jak dlouho budeme pobíhat
od jedné makety k druhé.
Kterou z nich máme radši.
Šakali
Šakali
Chtěla sešit, kam by se celá nakladla. Ale ne deník. Deník je fádní. I deník s obrázky je fádní.
Dvojice
Dvojice
Nakláníš se ke mně
Hlavu v dlaních.
Půlka obličeje starostlivá…
Kdysovní
Kdysovní
Všechny nás už dostaly barvy,
všechny nás k nástěnkám přišpendlily.
A my můžeme do rozervání plic volat,
Zkažená
Zkažená
Celá zamotaná do peřin.
Zkažená, zkažená.
Celá opatlaná rtěnkou.
Úleva
Úleva
Myslím, že teď už to můžu říct s jistotou. Teď, když tu ležím, samá hadička, lékama omámená natolik, že se mi postupně stírají hranice mezi vědomím a snovým přízračnem, opuštěná, s osmdesátku na krku. Mohu to prohlásit s jistotou, protože z téhle LDNky se podívám leda tak na hřbitov. Mohu to rozhlásit do celého světa, protože se nedokážu pohybovat bez holí.
Milenka milenci v nekonečné touze dí
Milenka milenci v nekonečné touze dí
Rozervi.
Máš právo mocnějšího.
Trhej a boř se do mne.
Vetřelec v duši
Vetřelec v duši
Je to těžší, když v sobě máte emoce. O moc těžší. Pak mám pocit, jako byste byli celí z vosku. Jako byste v sobě měli stěny z oleje.
Sukuba
Sukuba
Ach ano, človíčku, to já jsem sukuba.
Pást se na cizí energii. To je mi vlastní.
A muži jsou pro mě jen skořápky plné živin.
Bezživotka
Bezživotka
Byly doby, kdy milovala výhled z okna. Sedala u něj celou věčnost a sledovala dění na ulici. Měla své stálé objekty, osoby, které chodily pod jejími zraky den co den ve stejnou hodinu. Říkala jim „mojáčci“.
Kukuřice
Kukuřice
Vezměte tu kukuřici pryč.
Zcela se ztrácím v klasech.
Je to snad vtip.
Fotografická Lady
Fotografická Lady
Vždycky jsem měla kolem sebe spousty fotek. Na stěnách, v rámečcích na krbu. Pod sklem na stole. Všude jsem byla já a někde jsem byla s někým.
Útěk
Útěk
Zalesněným kobercem se proplazíme.
K madoně smyslů.
K madoně smyslů zbavené.
V čekárně
V čekárně
Moje otvory jsou moje. Mám to pořád opakovat. Komu všemu. Komu všemu to mám opakovat.
Na výběr nemáš
NA VÝBĚR NEMÁŠ
Za nehtem mi uvízla pavučina.
Zbažin do jeskyní.
Zvězení do lví klece.
Matka
MATKA
Jsem šílená matka.
Své dítě jsem zavřela
Do páchnoucího sklepa.
Varhaník
VARHANÍK
Slyšíš ten zvuk
Hluboko vlesích.
Jen zeleň a ticho
Víla Utonulá
VÍLA UTONULÁ
Na zdech se sklíčeně
Rmoutí stíny;
A víla na pohlednici
Variace na romantismus a F...
VARIACE NA ROMANTISMUS A F…
Odsekali jí ruce,
Zavázali oči,
A na hruď napsali:
Opuštěné nebe
OPUŠTĚNÉ NEBE
Teď, vtento okamžik se dotýkám nebe.
Je šedivé. Ptáci už na něj nemají nárok.
Světla umlkla spolu snaší existencí.
Slunce
SLUNCE
Ze zbytku světla
Zotlučené zářivky
Si uplácám Slunce.
Slyšení tělem
Slyšení tělem
Ještě jednou milovat,
než zdolají mne vlny strachu.
Jen jedinkrát
Časy minulé, nynější a budoucí
Časy minulé, nynější a budoucí
Možná jsem vtělením
velkého básníka.
A možná ve mně žije jeho duše.
Cesta ke mně
Cesta ke mně
Chceš-li mne,
přijď za mnou.
Přijď za mnou do jeskyně.
Tonoucí pod laskavým okem hvězdy
Tonoucí pod laskavým okem hvězdy
Smetl mě z útesu
oceán osamění.
Nyní vlny
Milenci
Milenci
Potkala jsem to zlatíčko jednoho zimního večera. Mrzlo, že člověku až tuhla chůze. Tma se toulala ulicemi. Bylo to skoro romantické, ty jiskřivé chodníky, ty jeho jiskřivé oči, to, jak se vpíjely do duše.
Zámek
Zámek
Nejdřív to nenáviděla. Až pak to milovala. Naučila se to, jako se naučila milovat některé ostatní věci v téhle její existenci. Kdyby to neudělala, asi by se zbláznila a byla by k ničemu.
Vztek
Vztek
„Za všech okolností buď k lidem laskavá. Kdo je k druhým hodný, k tomu budou hodní zase oni,“ říkala vždy její matka. Byla to dobrá žena, která žila svými radami. Pěstovala krásné květiny, které dávala doma do vázy a tvořila tak šťastný domov.
Můra
Můra
Hraju si třetí den
s potopenou můrou.
Dřív než-li pojde,