Kdo negriluje, není Čech

Kdo negriluje, není Čech

           Grilování je podle průzkumů nejoblíbenějším způsobem využití volného času Čechů a Evropanů obecně. Jednotlivé národy se sice liší v chutích a surovinách, ale společné mají to, že vládci grilu jsou jednoznačně muži. A když už gril, tak zahradní a na dřevěné uhlí.

Naše milé ženy: kdybyste náhodou nevěděly, tak gril je ryze chlapská záležitost. Muži se na grilování (u kterého nesmí chybět pivko, nějaká štamprlička, pár známých a dobrá nálada) vždy těší jako malé dítě na oblíbenou hračku. A mistr grilování je hrdý na své grilovací umění. Navíc grily se v poslední době vyvinuly natolik, že nejspíš muže přitahují obdobně jako rychlé vozy s dokonalým designem i technologií.

A muži se pyšní tím, jak jsou skvělí, že dokážou sami takový gril koupit, a pak připraví na něm pokrm téměř božský, a tím zároveň uleví svým drahým polovičkám. Přiznávám se, že v tomto ohledu nejsem výjimka.

V katalogu obchodního domu (vše pro dům a zahradu) jsem objevil krásný kotlový gril s poklopem za 1000 korun. My už sice na chatě jeden máme - ale starý, litinový, více než deset let sloužící, tedy dosluhující. On by sice určitě ještě dalších deset let sloužil, ale přece musíme jít s dobou. Náš syn nás loni v létě pozval k sobě na chalupu, a předvedl nám své umění v kotlovém grilu. A asi ve stejnou dobu si podobný pořídil náš soused na chatě. Používá ho dost často, sedí s přáteli na terase a dělá nám chutě. Závany větru vykonávají svoje, dalo by se říct - přímo útočí. A my přece taky musíme být IN!

Je pátek dopoledne, už je pěkně horko, ale na to nehledíme, vyrážíme, nakoupíme, doma nic nevybalujeme, ale naopak sbalíme potřebné věci na chatu a jedeme. Na chatě v garáži (která slouží jako dílna - auto v ní nikdy nebylo) je příjemný chládek a já se konečně mohu pustit do kompletace grilu. Základní předpoklad je důkladně si prostudovat  Návod k montáži. Ale už první věta trochu uzemňuje mé nadšení: „Vložte držáky nohy na nohu (11) a (12) a jeden po druhém připevněte k míse pro ohniště. Poznámka: Jedno držadlo by se mělo umístit mezi dvěma krátkými nohami a druhé držadlo by se mělo umístit mezi dvě dlouhé nohy.“

Ano - musím zjistit, kdo to vyrábí. Konečně jsem to na obalu (malým písmem v růžku) objevil: „Product type CMI, Made in Hong-Kong.“  No jo - ale co byste chtěli za ty prachy…

Po asi dvaceti minutách se mi nějak povedlo přišroubovat nožky ke dnu kotle a už se mi nezdálo v garáži tak chladno. Pak jsem se dobral k dalším držadlům - dřevěným (tedy madlům). Tři kusy - dvě na kotel a jedno na víko. Jedno madlo = dva kousky dřeva a ohnutý kousek plechu, to vše sešroubováno dvěma vruty. Když jsem je nakonec rozebral, následně sevřel svěrkou a křížně upevnil ve svěráku, povedlo se mi je sestavit tak, že pak už se opravdu daly použít jako madla.

Dále měly být v příbalu pro uchycení vzduchové ventilace a pro klapku na popel dvě křídlové (v návodu nazvané „křídlaté“) matice M5. Ale nebyly. Tak posloužily bezkřídlaté z mých zásob. No řeknu vám, za dvě hodiny nebylo co dělat. A potil jsem se.

Po krátké poradě jsme se s manželkou rozhodli, že nebudeme grilovat kuřecí křidýlka (i když už byly naloženy v marinádě), ale zůstaneme u klasických klobásek, když už jsem byl zviklán zemí původu, a jednalo se o první „zátěžovou zkoušku“. Nějak jsem nedomyslel skutečnost, že v pytlících od loňska zůstaly pouze zbytky dřevěného uhlí a briket, a rošty v tom novém grilu (ať už na pochutiny, či na palivo) mají větší mezery mezi příčkami, než v tom starém (dobrém) grilu. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že po shoření třísek to uhlí propadlo až do nádoby na popel. A zůstalo jen pět briket, které spíše doutnaly, než hořely.

Volám na manželku: „Rychle s těmi klobáskami, vždyť to vyhořelo a nemám co přiložit!“   …                                                               „No jo, ale ještě chleba, hořčici, zeleninku a pití…“ ozývá se z chaty.                                                                                                       „Pití - dalas mi vůbec do ledničky pivo?“    …                                                                                                                                         „Jó dala, ale je to tak čtvrt hodiny, to ještě nebude vychlazené…“                                  Venku je 32°C a v chatě 27. Potím se. A zuřím.

Ale přesto jen mám z něčeho radost. Tentokrát sousedi náhodou nepřijeli na chatu. Ti by nás ze své terasy měli jako na dlani. A to bych asi nepřežil - tu ostudu. Jdu do chaty přendat pivo z ledničky na mrazák.     „Ty rošty jsou na nic, velké mezery a vůbec… asi hodíme ty klobásky na pánvičku - a vyřešeno - po srandě…anebo vytáhnu ten starý gril!“

Mou směsici rezignace a vzteku vyřešila kupodivu manželka: „A co kdybychom tam hodili pár šišek?“ Šišky z borovice jsou o něco menší, než ty brikety, ale roštem neprojdou. Tak jsme to zkusili - a ono to funguje! Klobásky byly ugrilovány do patnácti minut. Mezitím se i to pivo vychladilo. Samozřejmě, že se klobásky tím grilováním trochu srazí, zvlášť když jsou rozříznuty podél. Takže jedna půlka propadla roštem, napřed jedním, pak i druhým, až na dno. Ale to už nám přišlo k smíchu. Nějak jsme ji vylovili, oškrábali a nakonec i snědli.

A večer jsme se lízli, a pak už nám to bylo všechno „volný“…

Hned v pondělí dopoledne jsem si našel na internetu různé a různé až nejrůznější recepty a postupy při grilování pod poklopem. Tak to jsem měl udělat ještě před použitím grilu. Takže jsem sice pozdě, ale přece jen pochopil, co bylo špatně: chyba nebyla v grilu, ale ve mně - pokorně přiznávám, že ještě nejsem mistr grilování, ale jen tovaryš...

Nyní již poučen, doufám, že příště to bude už jen lepší - a lepší... A až se dopracuji k dokonalosti, jste všichni srdečně zváni (budou grilovaná žebírka).

Ale jedna věc v těch návodech není. A to dost podstatná: že lze grilovat i na šiškách.