Jak jsem se nestal filmovou hvězdou - fejeton

   Výrazné titulky, barevné fotografie, nadšením překypující odstavce - tak vypadaly stránky místního tisku, když přinášely informace o připravovaném natáčení seriálu z šumavského policejního revíru. Určitou pikantérií měla být i hojně slibovaná účast místního lidu v drobnějších epizodních rolích. Furiantsky jsem doma prohlásil, že po éře literární míním dobýt svět i na filmovém plátně, a po pár dnech na celou záležitost úspěšně zapomněl.
   Dcera mi příliš často nevolá, takže když jsem na displeji spatřil její jméno, čekal jsem problémy - informovala mě, že se nachází na seriálovém konkurzu, a abych pospíšil, neboť právě po mužích v mém věku (=mládí v hajzlu, do důchodu daleko) je přednostní sháňka. Nejprve jsem nebyl schopen porozumět, ale pak se mi přece jen vybavilo dávné fanfarónství a vrozený smysl pro povinnost zavelel ke splnění ukvapeného slibu.
   Mírně paralyzován nervozitou jsem vkročil do sálu městské knihovny.  Očekával jsem výběrovou komisi v čele se samotným režisérem, před kterou budu muset zadeklamovat připravené texty. Jenže, ouha! Žádná komise, žádný režisér, jen jedna žena. Celý výběr se skládal z únavného vyplňování sáhodlouhého dotazníku, kde se ptali snad i na velikost kuřího oka na levém malíčku. Jelikož jsem si byl přijetím zcela jist, bral jsem otázky s nadhledem, věda že formality jsou zkrátka nutné. Pak ještě foto a bylo hotovo.
   Někde se stala chyba, neboť natáčení začalo (a zřejmě už i skončilo) beze mě. Jak jen mohli? Ztěžka jsem pochopil, že má nadějná filmová kariéra skončila ještě před svým začátkem, a povzdechl si spolu s tyranem Neronem: "Ach, světe, jakého umělce ztrácíš!" Ale pozor -  zázraky se dějí! Včera mě totiž kontaktoval jakýsi pan Černý a nabídl 50 000 Kč, osmnáctiletou partnerku a účast v pornofilmu. Poněkud ukvapeně jsem odmítl, ale lehce uzarděn přiznávám, že předestřený návrh svým způsobem i polichotil. Vždyť policajta může hrát kdekdo, ale porno, to se panečku ošidit nedá, tam se vše projeví v plné nahotě!