S tebou

cor-razón-viejo-viente-libre.

Dobře..už tomu rozumím. Děkuji za vysvětlení..

No, možná můžeš tvořit pro krásno, nebe, radost, sílu. To tak lidé mají, že si myslí, že ti nellepší jsou právě oni. Nejsou...kdyby byli, všeci by byli plni síly a štěstí.. Musí ti být jedno, jestli si to někdo přečte nebo ne, jinak bys tvrdil, že je to důležité. A uplně by jsi minul živou chvíli toho okamžiku, který se dotknul svou neopakovatelností jen tebe. Přišel, vstoupil a už se nikdy nevrátí. Výpověď je o tom úžasu, ne o tom co si o tom potom myslím. Pokus se sdělit úžas a ne odpověď na to, jestli to nahání strach nebo ne. Básníci se nesnaží nikoho neovlivňovat, jen otevírají cestu pro ducha. Pokud v básních duch není, nemohou básně ani zapůsobit, jen zmást. Básník nestojí o to být novinář a kazatel. Miluje svobodu, necítí potřebu něco definovat. V podstatě odhaluje křídla na kterých letí. Tebe se duch v této básničce dotkl smutkem. Ale stejně se dotkl i pocitem úžasu, že i v prázdnu je život a možnost počátku i když k němu není žádný důvod. Duch nevypovídá slovy, ale hluboko pod nimi. Proto se básníci nestarají o to, co duch vypovídá, ale věnují mu pozornost, aby vstoupil mezi řádky. A on vstoupí...Ukazuje svět, který není bez ticha dostupný. A k tomu není třeba rozum, ale odevzdanost. Zkus to tak, že necháš vzniknout báseň kterou bys nikomu nikdy neukázal, protože by hořela tvým intimním nitrem. A potom ji bez lítosti vypusť a o víc se nestarej. Nebuď soudce, buď volný

Člověk si sice může jít kam chce, ale musí počítat s následky. A nesouhlasím s tvým názorem, že básnik se nestará, co vypoví. Právě naopak musí se starat co svým čtenářům chce sdělit a jak je může svými básněmi ovlivnit. Kdyby se nestaral tak by v podstatě psal jenom pro sebe a ne pro druhé. Tudíš by celé jeho psaní ztrácelo smysl.

...jen nerozumím, co to má společného s lidma, když kdokoli si může jít kam chce. Piš za sebe a neskrývej se za pohodlné - NÁS. Piš co vnímáš a ne co si přeješ vnímat Poezie jaksi se netočí kolem rozumu, logiky a všednosti. Poezie to má úplně na háku, co si kdo o ní myslí, protože ona si nemyslí vůbec nic. Poezie neslouží lidem, ale srdce může sloužit jí. Pokud ji neředí mysl a rozum na pouhé střepy pochybných vněmů, odráží se v ní čiré neznámo. Okamžik, který ještě nenastal. Ne okamžik, který někdo očekává. Básník je nikdo a nestará se, co vypoví, ale stará se, aby nic nekřivil sám sebou. Proto se nemá čeho bát.

Já mám trpělivosti na rozdávání a také jsem nemluvil o sobě, ale o lidech všeobecně v dnešním  rychlém světě chaosu člověk nerad čeká zvláště ve frontách nebo u doktora : D) Smrt má-li svůj seznam každý z nás musí neustále na ni čekat. Proto se člověk snaží ze života vymlátit co nejvíc. Proto místo kvality života převažuje kvantita života.

Otázkou je, co se komu dostane, když nemá sílu počkat. A není připravený se dočkat. Vzdát čekání je jak nic si nepřát. ...Jestli tě trápí netrpělivost, tak se zeptej svojí smrti, kam spěcháš...ona ti to poví sama líp než já. Nelže.

 

to ano, ale otázkou je kdy...lidi neradi na něco čekají..

Jejda, co ze smutku,když co bylo není a co nevidě se ukáže, co nebylo

Hlavně se nenechat sežrat melancholií a zamést stopy do poslední

Bylo krásně a co? ...bude zase:)

Moc hezké i když smutné...

Trochu smutné...

ak sa usmeje šťastie, treba utekať, ono sa nesmeje každý deň :)*