z deníku schizofrenika

Zase se mnou nikdo nechce mluvit :(. Kamarádka se pro jistotu odhlásila z netu. Pořád nevim, co dělam špatně :/.

Vyrobila jsem mámě kytičkovatý modrý náušničky, snad se jí budou líbit.

Jdu hrát na klávesky, potřebuju ten smutek ze sebe dostat :(

Příde mi, že největším přítelem je teď samota. Tak krásná na pár chvil, ale tak krutá a nelítostná  na celý život. Samota dokáže zabíjet ty hezké chvilky, když jste s někým. Pak maže všechny vzpomínky sdílení a radosti. Znám ten její smích, když říká, jsi má.

Můj svět se páře ve švech a já jej znova zceuju ve svých obrazech.

Jemně našlapuju, ale miny pocitů jsou tak citlivé. Nevadí mi... chci, aby vybouchly všechny naráz a já byla volná.

To bílé království vždy končí jarem.