jkjiodutrehrbarugf

Sedím na prahu, držím psací stroj a trpím nedostatkem inspirace. Chtěl jsem nadávat Krysařovi ale někam mi utek. Asi bych měl psát o svejch posledních zážitcích. Tak fajn. Může bejt. Právě mi donesli polívku. Ještě něco? Tak teda předposlední zážitek. Rozhodl jsem se, že budu svině. Nějak zvlášť to nešlo. Budu na tom muset ještě zapracovat. Krom toho mi napadá, že to vlastně vůbec není originální. Takovejch zviřátek tu běhá všude kolem spousta. Nějak se mi nechce nadávat na osud nebo co to je taky se mi nechce něco s tím dělat, takže s tím sebou nebo či čím vlastně nejspíš neudělám nic. Neustále kolem mne pobíhají otravný lidi, kteří se mi snaží cosi prodat nebo vnutit nebo mne aspoň přesvědčit o tom, jakej jsem, jenže žádný z těch prázdnejch těl mi prostě nestojí za to, abych se jim přizpůsobil a tak kolem nich chodím, narážím do nich, občas ňáký z nich nakopnu a většinou přemýšlím o novejch techonologickejch postupech pro jejich kremaci. To je náhodou moc zajímavej pohled na svět kolem. Dívat se na to očima potencionální spálitelnosti. Navíc mi nejvíc mi tak nějak vadí že se vůbec o něco takového jako originalita snažím. A že se ještě vůbec o něco snažím. Minimálně o to, abych dopsal tenhle pitomej článek. Stejně to nebude nikdo číst. Ovšem pakliže jste to dočetli až jsem, je mi z vás smutno. Okamžitě to přestaň číst. Hajzle. Co si to vůbec dovoluješ ? Omlouvám se všem hodnejm lidem, který tohle čtou čistě jen z radosti nebo čeho? Nebo s nad snad s touhou mi pomoct. Prostě se jen snažim říct, že jestli se to teda číst má, pak se to musí číst s nadhledem. Přesto všakt fakt tvrdím, že se to číst nedá. Jestli si myslíte, že ten spis čímsi jako ozdravným zvracením tak jste teda pěkně mimo. Bleju obvykle po nějakym tvrdym tahu ale tady mi vůbec nic takovýho není umožněno. Tohle psaní bych přirovnal spíš k sraní. Jenomže sereš taky z nějaký nutnosti a já tu teda píšu z čistý nudy. Jo. Ty zážitky. Snědl jsem polívku. Plavaly v ní brambory. Byla to docela dobrá polívka. Člověk by v tomhle zasraným světě čekal o hodně hnusnější polívku, než byla tahle. Tahle ušla. Vlastně už je to hodně dlouho, co jsem jed polívku. Z hlediska nasycení byla dost neuspokojivá. Z hlediska vylučování zabere minimálně pět minut času na vysrání. Po dvou dnech mám zase chuť k jídlu. Kombinace chlastu a antidepresiv mi vyloženě neudělala dobře. Škoda že není co. Můj profesionální spisovatelskej hlas mi říká, že bych měl psát trochu míň o sobě a trochu víc o čemkoli jiným. Tak fajn. Budu teda psát o Ní. Jenže vždycky když se se mnou bavila, tak mluvila o sobě. Čtenáři je zřejmě u prdele, jestli se doví víc sraček o ní nebo o mně. Všichni mluvěj jenom o sobě. O jiný osobě se zmiňuju pouze jako o prostředku sloužícímu k ukojení mejch potřeb. Čtenáře by mohlo zajímat, že k žádnýmu ukojení nedošlo. Nejsem si jist, jestli to náhodou nebylo nedostatkem potřeb. Včera jsem stál kolem obchodu s domácíma potřebama a sledoval hemžení vodovodních baterií za výlohou. Jedna baterie mi svým tvarem připomněla Její tvář ale rychle jsem získal sebekontrolu a přešel k trafice a koupil si sirky. Klepaly se mi celou cestu v kapse a jak říkal náš skautskej vedoucí v noci to může bejt dost strašidelný. Chtěl jsem si zkusit, jestli se dokážu synchronizovat v klepání se společně se sirkama, ale bylo jich teď na mě v krabičce moc a každá se klepala jinak. Navíc když jsem zastavil aby se to trochu uspořádalo, sirky ztichly. Fajn. Tak k těm sviním. Nevím jestli to byl dobrej pokus. Vodovodní baterie občas nestačej a lidský hemžení je směšný. Zvlášť děti, jak se batolej na těch srandovních nožičkách. Vzpomněl jsem na Ni jako dítě ale moc to nešlo, protože jsem ji jako dítě přirozeně neznal. Podivné prskání a praskání. Trochu to smrdí a není to polívkou. Asi měla taky tlustý tvářičky a pisklavý hlásek a ptala se na to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a to a že už vás to taky sere, že jo? Tak já jí jednu vrazím, aby zmlkla. A jak to roste, tak ten výplach žaludku byl taky nesnesitelnej. A jak k tomu chudáci svině vlastně přijdou. Jen tak se jim nadává za to jaký sou, jako by mohly za to, jaký sou. Bohužel srovnání se sviní poněkud kulhá protože svině je k něčemu aspoň po smrti a u mě se tohle využití předpokládat nedá. Spálení je fajn věc ale naprosto průmyslově nevyužitelný. Člověk má v těle tolik vody, až hrůza. Jeden čas jsem měl pocit, že je dobrý se obětovat pro vyšší ideu čehokoliv v mým případě teda lásky teda až za hrob nebo co ale o jakym hrobě tady vůbec mluvíme, že? Jediný čeho sem dosáh je, že se mi blbě píše ů . Na tom psacím stroji. A tak teda proč by třeba z těch baterií nemohlo týct něco jinýho než voda? Třeba stojany u benzinovejch pump by byly mnohem použitelnější kdyby se na ně přidělávaly vodovodní baterie. Tou pistolí se strašně zle trefuje do čehokoli jinýho než je nádrž od auta. Jsem taky včera šel kolem benzinový pumpy. Pumpa je vlastně překonaná věc. U toho se muselo hejbat a teď už jen otočím pákou nebo zavrtím kohoutkem a tekutina teče. Proto se přimlouvám, aby se jednak montovaly na stojany kohoutky a jednak aby se začalo říkat benzinová baterie. Je tu trochu vedro. Ona leží kdesi ve městě - určitě tam nejsou lesy a sli spí nebo co to dělá je to vlastně jedno jí určitě jestli spí a jestli jí tak jí to je taky jedno. Ona jí jako já. To byla taková společná věc, pro kterou jsem si povídal že je to určitě ta pravá. Někdo v dálce neharmonicky píská stále stejný monotónní dva tóny. Že by Krysař ? Možná chce, parchant, odvést všechny ty děti do řeky. To se nesmí stát. To se nestane. Protože sedím na prahu. Roztomilý pobíhání prázdnejch těl. Strkání a narážení. Poslední, co mi zbylo. A tu pistoli vlastně ještě tady kdyby to Krysař nějak přeháněl ale stejně to není originální a asi na tom záleží. Mateřská školka tiše hoří.

---