labuť

labuť

tříštivost skla

propuká v pláč

a mé jedovaté slzy

navlékám na šňůrku

labuť vzlétne

nikoliv z povinnosti

láska je pták

svéhlavá, jenom proto

že chce taková být

krásná a nedotknutelná

hladí po vlasech

neviditelná existuje

v našich srdcích

následuju vodu

která nikdy neplave

proti proudu

za noci

řešetem snů propadá

nekonečno tmění

vítr rozfoukal hvězdy

v očích měsíce

co s načatým večerem

dopít, dolít

poplujem tajným oceánem

v mysli

poplujem dlouho

do přístavu pravdivosti

tam, kde zapadá slunce

snad se červánky nebudou zlobit

když je přebarvím

na modro

stále ještě je noc