Potomci vlků ep.1

Tento příběh je o vlkodlakovi Nomarovi a jeho dobrodružství.

Kapitola 1 - Kořist

Měsíc svítí jasně, je noc a temná postava se plíží lesem. Postava většího vzrůstu. Je to muž, černé krátké vlasy, svalnaté ruce a jde naprosto tiše. Není slyšet nic než lehký vánek opírající se o větve stromů. V tom se před mužem zjeví mladý vzrostlý jelen. Muž šel tak tiše že si ho jelen ani nevšiml. Muž na něj hledí a prohlíží si ho. Najednou se stane něco neuvěřitelného. Mužovi ruce se začnou prodlužoval, jeho postava zvětšovat, jeho obličej se začne prodlužovat a na rukou se mu vytasí obrovské drápy. V mžiku má celé tělo pokryté hustou, černou srstí a v přikrčené poloze vystřelí za jelenem jako blesk. Teprve až v tuhle chvíli si ho jelen všimne ale to už je pozdě. Netvor ho sráží k zemi a svými ostrými šavlovými zuby mu rozerve krční tepny. Teprve až jelenovo bezvládné tělo leží na zemi zcela nehybně, obluda zamíří k jeho břichu mohutnými drápy mu roztrhne kůži a dostane se tak k masu. Nakloní tam svou tvář připomínající tvář vlka a začne se jím krmit. Trhá velké kusy a hltá je v celku. Ale po několika minutách přežvykování ho něco vyruší, křupnutí větviček několik metrů za ním. Zvedne zakrvácený čenich a nasaje vzduch. ,,Elf.“ zamračí se. Poté se monstrum změní opět na člověka a křikne: ,,Ellio vylez ven!“ Z křoví před ním vyleze malá postava s dlouhými blonďatými vlasy a špičatými uši. ,,Ahoj strýčku Nomare.“ řekne nervózně elfí děvče.

,,Ty jsi mě sledovala?!“ podezřívavě na ni pohlédne Nomar

,,Jen kousek.“

,,Běž pryč!“

,,Toho jelena si ulovil sám?“

,,Říkám běž pryč!“

,,Chci to vidět.“

,,Co?“

,,Jak lovíš.“

,,Ty jsi elf, ne vlkodlak. Tohle není pro tebe“

,,To říkáš pořád.“ odsekne Ellia a otočí se k němu zády.

,,Měla by si poslouchat mladá dámo.“ zvolá muž vysokého vzrůstu s dlouhými černými vlasy svázanými do culíku který se zničeho nic zjevil opodál. Jakmile ho Ellia spatří vrhne se mu do náručí:,,Strýčku Dormunde, kde si byl tak dlouho?"

,,Odpověď znáš.“ povídá.

,,Nesmíš mi to říct.“ smutně poznamenala Ellia. Načež Dormund souhlasně přikývl. Poté pustí děvče na zem a otočí se na Nomara: ,,Bratře, chyběl si my.“

,,Ty mě taky.“ pousměje se Nomar. Poté se oba otočí na Elliu která je vyrušila dlouhým a unavujícím zívnutím. ,,No jo, je čas jít na kutě.“ pronesu Nomar.

,,Ještě ne.“ odmlouvá Ellia hledící na Dormunda smutnýma psíma očima. 

,,Nomar má pravdu zítra máš velký den měla by ses pořádně vyspat.“ pobídne ji Dormund. ,,No jo vlastně, já mám zítra narozeniny.“ zajásala a radostně se rozběhla k nedalekému táboru. Dva bratři ji s úsměvem na rtech následovali. Tábor to nebyl velký. Byly tam pouze dva stany s vyhaslým ohništěm uprostřed. Jeden stan byl velký a druhý malý. Ellia ihned zaběhla do toho malého. ,,Dobrou noc.“ zvolala a zatáhla za sebou závěs stanu. Nomar a Dormund zamířili k lavičce u vyhaslého ohniště. Sedli si a Dormund povídá bratrovi: ,,Deset let, naše malá holčička roste.“ ,,Bude od tebe očekávat dárek.“ pohlédne na něj Nomar: ,,Víš to.“ ,,Vím.“ odsekne Dormund. ,,Mám pro ni tohle, podívej.“ řekne a rozbalí šátek který vytáhl z kapsy. V tom šátku je zabalený pozlacený přívěšek ve tvaru listu. ,,List olše, znak elfů“ podezřívavě na něj pohlédne Nomar: ,,Kde jsi ho sebral?“

,,Byl sem ve Nolfangaru.“ začal: ,,Jednoho elfa tam popravili za vraždu a jeho náhrdelník pohodili na zem jak nějaký kus hadru, tak jsem si ho vzal.“

,,Dobře.“ oddychne si Nomar: ,,Ale Ellie tenhle příběh radši neříkej, bylo by jí toho chudáka líto.“ ,,Neřeknu.“ ujišťuje Dormund: ,,A co pro ni máš ty?“ Nomar se otočí a zamíří velkému stanu. Chvíli v něm převrací různé věci než se konečně dostane ke koženému ruksaku který celou dobu hledal. Přistoupí k Dormundovi a z ruksaku vyndá luk. Ale ne jen tak ledajaký luk, byl ručně vyrobený s okrasnými rytinami kolem. Podá ho Dormundovi který jen mlčí a s úžasem si prohlíží dokonalou dřevařskou práci. ,,To si udělal ty?!“ vytřeští oči na Nomara. Ten jen zavrtí hlavou a říká: ,,V Trollafu mám přítele, něco jsem mu dlužil. Je to výrobce zbraní, jeden z nejlepších.“

,,Páni.“ vzdychne Dormund: ,,Lepší luk sem neviděl.“

,,No.“ pousměje se Nomar: ,,Rozhodně je lepší než ten křáp na kterém se Ellia učila.“ Oba se začnou smát až se za břicha popadají, ale najednou něco zaslechnou a ihned ztichnou. Byl to hlasitý řev ozývající se z lesa. Vyděšená Ellia vyběhne ze stanu a křičí: ,,Co to bylo?“ Oba bratři na sebe pohlédnou a Dormund tiše praví: ,,Gorog.“

 

* poznámka v deníku *

 

Gorogové

• ještěří kůže až na oblast krku a předních nohou kde má peří rezavé barvy

• žijí v oblastech hor a skal a vyhledávají temné úkryty beze světla (např.: jeskyně)

• nesnášejí denní světlo a oheň

• mezi přednímu nohami a tělem má létací blány díky kterým je schopen plachtit

• připomíná velkého ještěra

• na výšku měří 1m a na délku 6m a s ocasem 10m

• je rychlý a mrštný

• má chápavý ocas (vis. Může se s ním zachytit o větev či odhodit nepřítele

• je to masožravec a je mu jedno co nebo kdo je to maso!!!

 

,,Ale co tu dělá?“ divý se Nomar: ,,Tady, uprostřed lesa?“

,,Tak se ho jdeme zeptat.“ pousměje se Dormund.

Načež s ním bratr souhlasí:,,Jsem pro.“

* pokračování příště *

---