Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNuda veritas
Autor
Movsar
Brunetčina toaleta
Polštář má ráno zasypaný kaštany, a to teprve končí srpen. Posbírá je s něhou dítěte a doprostřed vetkne sponu. To ještě stihne. Zbytek jí čeká v autobusu. A tak tu sedí v lince číslo 170 a maluje si linky. Tah jí neruší ani bránické serpentýny, oči už má jako Avignonská slečna od Picassa, dva černočerné stíny.
Růžové sněhy
Padly sem jak sněhy, dvě plavovlásky v růžových bikinách. Nohy plné energie vanou je zas pryč. Lavina to není, jen taková malá sněhová vánice.
Nuda veritas
Sem chodí se pod přísahou: tajemství cizí nahoty podléhá mlčenlivosti; svědectví je vyloučeno. A bývá tady o horkých dnech více svědků než na stadiónu o hromadném křtu. Ale nehlásají pak na nárožích zjevenou pravdu, neboť nuda veritas je příliš ošemetná věc. A pak – přijali závazek mlčení.
Milovník z pláže
Odezírat ze srdcí, práce milovníka. Jeden tudy obchází, nakloní se tu a tam k osamělé dívce na ručníku a nabídne seznámení: jmenuje se David. Drobná blondýnka za černými brýlemi odmítne. David plavným pohybem opustí loviště, aby načerpal síly na své dece. Snad si v duchu opakuje dialektiku srdce, možná má na dně tašky, hned vedle iontového nápoje a mýdla, i poznámky. Jenže srdce, to je daleko spíš hieroglyf, a číst ho věc nekonečného hledání a jen občasného rozpoznávání.
4 názory
díky, lakrov, a vše je utentické. milovníky tedy z pláží už vzal říjen...
Při čtení Brunetčiny toalety si tu scénu v duchu představuji. Nevím proč mi z toho vychází tak trochu groteska -- snad ty serpentýny. Hezký obraz vytvářejí i Růžové sněhy, ale mám při něm zmatek v ročních obdobích. Milovník z pláže se mi líbí nejvíc; krom obrazové poetiky je v něm i trochu akčnosti a pohledu do duše onoho zmiňovaného.
Marcela.K.
02. 09. 2015Bylo mi tehdy 14. Ležela jsem vedle Davida na dece u rybníka... dotýkali jsme se holými rameny...ještě dnes to cítím. I když on už dávno, pradávno zmizel...