Hrdina

 Jako každý mužský i já jsem velký chlapák. Popíšu , jak jsem se před nedávnem neohroženě postavil nezvanému hostu.

Na hodinách bylo právě 3:40 ráno - před pár minutkami jsem dorazil domů z kanclu. Opatrně se osprchovat, abych nevzbudil celý dům a hurá do hajan……..

Ale co to?  Na půdě slyším randál, jako by tam cvičila rota vojáků….. Opatrně a se srdcem v hrdle (nebo v gatích – už nevím….) se kradu ke dveřím vedoucím na půdu….. každý můj krok se rozléhá celým domem….. a za dveřmi určitě někdo je…. V jedné ruce třímám rouru od vysavače, ve druhé mobil s připraveným číslem na policii a beru za kliku……. (Mozek pracuje a vymýšlí nesmyslné teorie, které mi v tu chvíli připadají náramně reálné…. )  …… NIC….  nemám baterku a nevidím do vzdálených koutů půdy…. TICHO….….. Pokud nepočítám mé srdce, které vyhrává techno …..Nemůžu zastavit chvění v kolenou…..  Zase zavírám dveře a poslouchám…..  Šramot začal znovu a ještě hlasitěji….. je mi to jasné – vetřelec se pokouší o útěk….. Zamykám dveře, jdu opatrně do přízemí a odhodlaně rozrážím dveře na dvůr, abych překvapil…..  a……….

……….na vrcholu střechy sedí kuna a směje se mi drze do očí…… Hledala možná něco k snědku nebo místo k bydlení….

Tak takový jsem já geroj, ale pro přátele mám připravenou verzi s pěti snědými

chlapíky, které jsem zahnal na útěk s holýma rukama….. :o)

---