Neznámá adresa
píši si adresu,
jenom tak do písku
větvičkou od moře
má ještě nahoře
Kamínek
Kamínek u cesty,věneček nevěsty,cylindr kouzelníka,všechno to štěstím dýchá,žádné zlo nevěstí. Vrba u rybníčku,má smutnou dušičku. A měsíc za večera,netuší, že jsi včera,seděl mi na víčku. Pomalu sklouzl jsi,po slze za řasy.
Strom
Ztracený strom bouří k zemi ohýbán,jak klaněl by se tyranovi. Jen na okamžik dovolípozvednout korunuutkanou z bolesti,snad jen proto,aby novou, ještězrůdnější silouznovu udeřil. Uprostřed pouště stále stojí. Však kořeny jehopozvolna odtékáláska, naděje, život.
Ekvivalent vzpomínky
Pramínek vlasů spadl mi do čela,usnout, to právě jsem snad ani nechtěla. Nádherná vzpomínkaprolétla nad mořem,dotkla se oblázků,pak znovu letí sem. Na chvilku, jen ve snupřináší naděje,jizvičku na srdci,lehounce zahřeje.
Čekání
Tiše se usmívám,když myslím na tebe,pak ruku s prstýnkemnatáhnu před sebe. Červený kamínekpaprsky rozzáří,už tě zas vyhlížímna našem zápraží.
Bílá paní II.
Tajemný hrad cosi skrývá,jak už to tak někdy bývá. Krásnou paní v bílém hávu. Dostala dnes milou zprávu. Ten, jenž kdysi v dáli zmizel,přišel, aby zase sklízel,její lásku, touhu, snění.
Balada o pouštní růži
Zrozena na poušti,žhavým sluncem bodaná. Propálenými lístkynad ránem snadkapičku vody zachytí. Ožívá
Něžné poupěpísečná bouře dusí. Pokořeno tisíckrát,jen těžce zvedá hlavu,když chápavý stínzhoubnou naději přináší.
Sluníčko
Kutálí se po obloze,od rána se rozhlíží. občas trošku zívne v póze,projede se v zlatém voze,v rybníku se prohlíží.
Zlaté vlásky rozčeše si,ukloní se květinám,namaluje černě řasy,s broučky chvíli povídá si,copak asi poví nám .
Kulička
Potkala jsem duši zatoulanou,prošla do mnepředsrdeční branou. Očistila botyo rohožku z perel.
Upřimně se dívá,v dlani cosi skrývá,s rozpaky se usměje. Pak jiskřičky naděje,zahlédnout lze v jejích očích.
Lampa
Lampa pouličníosvítí stín i duši. Schoulená v pršáku,po mokré ulicikráčí a tuší,že zakleta navěky,v lampy a s doteky,v temnotě stínů,Určena pro lásku. klade si otázku,jakou má vinu. Skomírá naděje,noc všechny bere je,co chcete ještě.
Myšky
Jedna myška, druhá myška,šedý kabát, bílá bříška,myšák ten se neholí,myšky chodí do školy .
Povídá si malá myška,
hodila by se nám šiška,
dnes nepůjdu do školy,
Konečně
Snad pro tvé věčné úsměvy,
snad pro něžná pohlazení,
snadza pohádky před spaním,
snad za pusinky k probuzení.
Dlaně
Potkal jsem vílu,vlasy plné slunce,oči jako meteorityprávě spadlé z nebe. Ano, má lásko, já potkal jsem tebe. Svět nabyl jiných rozměrů. Zúžil se jen naty chvíle,prožít tebou krasochvíle,býti s tebou ve dne,v šeru.
Chybíš mi
Kde jsi, snad ani vítr neví, jen ve snu se Tvé rety zjeví, jakoby pohladit chtěly němými ústy včely, jež dá - li žihaldo, umírá. Snad zamrzlé okno utíráš. Zahlédneš mrazíka co kreslí květy, mezi ně napíše milostné věty a pošle je po meluzíně, uvíznou tam, v něžném klíně, a probudí sopku naděje.
Tajemný hrad
Tajemný hrad a v něm paní,smutná tvář a touha v očích,z kaple zazní varhan hraní,ona neví, co si počít. Ten, kterého milovala,odešel a nikdy více,u krbu, tam, kde dřív spala,nezapálí z lásky svíce. Snad se jednou opět dočká,zas se ozve klapot koní,její princ se žlutou růží,před svou kráskou hlavu skloní.
Říše noci neumírá,probudila netopýra,letí za svou bílou paní,než vysvitne slunce ranní,vlétne tiše, na krb sedne,dobře ví, že létat ve dne,netopýři nemohou.
Fotky
Tady jsi v slamáčku,
s rukama nad hlavou,
a tahle, to nevím,
paměť mám děravou,
Žlutá růže II.
Žlutá růže zavoní,když se ke mě nakloní,něhou,štěstím, nadějí,pohodou, jež vládne jí,krásou očí, vlasů, těla,jak by ani neuměla,býti zlou a ublížit. Jenom o ní umim snít,o štěstíi, jež na mě čeká,na muže a na člověka. Vprostřed mého života,žlutá ruže rozkvétánádherná a zakletá.
Myšlenka
Zasněná půlnoci, myšlenko toulavá, mořská pěno zrozena ze dna korálů Podivné svítání, studem růžolící, lesní mlho vycházející z kořenů prastarých stromů Jen na okamžik ustaňte, ať se mohu nadechnout.
Blues podzimního rána
Tak zase jednou zní mi v obývákuTo tichý blues podzimního ránaTa prasklá struna od piánaA tvoje růže od cizího pánaOkurky vytažený z lákuMemento přetržených nitíKorálky rozběhly se pod dřezTys z blues přeladila na jazzA cizí růže od cizího pánaTo cizí jedovatý kvítíMemento podzimního rána
Sněží
Máš dlouhé vlasy
pod ramena,
mají barvu havraní
a hebkost tvého jména.
Půlnoční esemeska
Půlnoční zprávička,
až k tobě doletí,
poví ti o mě, že
toužím být v objetí.
Jsi můj
Prodíráš se do mého
srdce svými
ocelovými něžnůstkami
Hojíš mé rány jako
Planá slůvka
Říkal, že mne miluje.
Vím, bylo to po extázi,
kdy slovíčky se
jen tak hází.
Blahopřání
tak ať to klape moji milí jak kolo mlýna vlnky skryjí nerovná dna říček vzhůru k metám do vyšších příček do zítřků vejdete pospolu spojeni kroužky sedáte ke stolu sto důvodů pro a proti vášně zkrotí v souměrnost před Bohem a pohledy svatebních dítek den D to načal na vás je zbytek a právo volby pod rukou štolby kočár je nachystán. to čilé dvojspřeží se ržáním řítí se kupředu ze žíní koňských přání vám upředu.
Buď magor !
Pozvedni svůj hlas - buď magor. Naštvi všechny z nás - buď magor. Nastav kůži svou - buď magor. Ať ostatní řvou - buď magor.
Jsi moje V.
Tvůj zvonivý smích nutí
uspěchanékolemjdoucí
zastavit se
Vyvoláváš úsměv na tváři
Spíš
Zatim co Ty spíšu nás se obloha převlékla do zlatého slunečniho rouna. Polechtala ospalé listy,které pravě chytaji barvu pomerančů. Moudrývitrje pak snese k unavené zemi,a přečte z nich pohádku babího léta.
O pejskovi a rejskovi
S míčkem hrál si pejsek,
vykouk na něj rejsek :
přestaň jeden darebáku,
spad mi lustr v obejváku .
Báseň o dobíjení básničky
dobil jsem pro babičku
na autobus kartičku
za peněz to bylo za dost
babička má z toho radost
Slzavé psaníčko
Slzavé údolív poštu se promění,odešle do dálky,slzavé obálky,dorazí do cíle,když urazi míle,a tam se ukloníslzičku uroní.
Úsměv
Nač plýtvat úsměvy,pro pohled jediný,chci s tebou procházetměsíční krajinyUkryti ve stínuhvězdného kapradímé něžné dotykyúsměv ti nahradí
Žlutá růže
Žlutá růže na okraji trnového sadu zahlédla Tebe jak kráčíš v oparu rosy naprosto šťastná a usmívající se. Křehká a něžná jako královna duhy. Bojím se Tě dotknout, aby jsi nezmizela navždy a já nezůstal opět sám obklopen tisíci přáteli.
Dotek smutku
Smutek je dotek černých snů odpočívajících někde v nitru mého srdce jak lehký dým stoupají na povrch prolínají se s myšlením probdělých nocí a zatemňují celé moje vědomi, ktere se snaži zapomenout na minulost včerejšich okamžiků.
Pachuť lásky
Právě odbila půlnoc
a ty vcházíš do mého
srdce a bouchneš tam
dveřmi
Šeptám
Pro tebeŠeptám ti do ouškaslůvka touhypo probuzení seza obzorem mléčné dráhyDo dlani vložim tivůni polárni zářea zašeptám ti do vlasů:jsem štasten,že jsi
Galaxie
Co je to galaxie.
Louka plná pampelišek
zářivých a blikajicích
od světlušek
Podivný svět
Podivný svět zahalený do žlutých listů pravě končíciho dne strhává zvolna poslední kousky usměvu co ještě zůstaly od léta na louce smutných květů Doteky větru pohlazeni černých mraků a pomalu snášející se nitky slz svázané v nočních kalužích pohlcujici teď hvězdy i zbytky měsičniho svitu.
Červený plamen
Ohněm dotýkaš se mraků. Paletou odstinů a vzdechů zaháníš bilé krajky do červených plamenů usínajícího večera a obloha stejně postupně tmavne, aby rozzářila body navigující cesty našich osudů.
Probuzení
Zase je mi smutno
a všechny zvony světa bijí
na poplach.
Jejich decibely pronikají do
Berousek
Potkat starýho Berouska byla vždycky legrace. Vypadal trochu jako děda Potůček. Poskakovali jsme kolem něj a pokřikovali : Berousek - huvňousek . Berousek - huvňousek .
Nadránem
Nechávám se ukolébat
šuměním vánku
vpotemnělých korunách stromů
a omamnou vůní
Povídám, povídám, pohádku
Povídám, povídám pohádku
o ošklivém káčátku,
kterak krásu pochytilo,
když se v labuť proměnilo,
Jsi moje IV.
Hraješ si na pláži,
s mušlí a kyblíčkem,
očka ti zazáří,
nadptačím peříčkem.
Pomstička III.
Bude z tebe Rákosníček,očistím tě od peříček. Dám ti jednu velkou pusu,šoupnu tě do autobusu .
Včera večer
Včera večer země se zachvěla. Včera večer, byl jsi můj, docela. Včera večer,šeptals mi do uší,včera večer, o srdci co buší. Včera večer, řekl jsi : mám tě rád.
Pomstička II.
Až tě z toho koše vyndám,
soudkem medu tě pobryndám,
posypu tě peříčky,
pak tě šoupnu do říčky.
Pomstička
Chtěla bych sex na hrázi,
vidět tvou tvář v extázi,
prožít výbuch rozkoše,
pak tě hodit do koše.
Poslouchám
Poslouchám zvony,co zvoní klekání,poslouchám vítr,co listy nahání. Poslouchám soumrak,šeptá mi o noci,poslouchám hvězdy,ty znají, jak pomoci. Poslouchám úsvit,on zná kouzlo rozkoše,poslouchám mlhu,co promlouvá do duše.
Jsi moje III.
Stojíš tu u cesty,
klobouk jak Cipísek,
zase si půjdeš hrát,
s Pavlíkem na písek.
Stýská se mi
Stýská se mi
panenský sad plný
bzučících stromů
jen ty tu scházíš
Pejsková story
Měl rád pejsek jednu psici,
pobíhal s ni po ulici.
Jednou psice nebyla,
někam se mu ztratila.
Zvědavka
Co to je maminko.
Ptá se mé miminko.
Seznam se holčičko,
tohle je sluníčko
Jsi moje II.
Hraješ si na louce
s broučkem a kytičkou,
prstem si povídáš
s beruškou maličkou.
Noc pro Bílou paní
Ze strarého obrazu usmívá se,
bílý hábit až na kamennou podlahu,
špičatá ozdoba na její hlavě.
Tichá a poklidná
V bance
Povídala srna laňce,
Dneska mají zboží v samce.
Nemůžu jit do samky,
musím nejdřív do banky.
Rozpočítadlo
Ententýky,dva špalíky,
zmije dělá cukrblíky
na maličkou myšku
a už ji má v bříšku.
Motorové kolo
Babička byla odjakživa kolový maniak. Ve svých 65 letech s přehledem vyhrávala závody seniorů a jakýkoliv kopec byl pro ni příjemným zpestřením.
Děda,aby měl pokoj od jejích řečí o lenosti a tloustnutí,ji na cestách doprovázel. Než dorazil na domluvené odpočívadlo,měla už babička prostřeno a mohli posvačit oblíbená vejce natvrdo ,chleba s máslem a okurku.
Moje teta
Moje teta na babetěprojíždí se na tom světě. Nosí šortky,tenisky,občas krade propisky. Po večerech šálu plete,po stopičce jenom kvete. Dává si ji na kuráž.
Jak dlouho
Jak dlouho může
bolet láska.
Vpletená do vlasů
barevnou stuhou,
Klubíčko
Koulelo se z kopečka,
černobílé klubíčko.
Když se dolů dokoulelo,
rozpadlo se maličko.
Na stromě
Sova houká na stromě,
že má zase po domě,
datel díru udělal,
když se do něj prokloval.
Potůček
Potůčekhledání protéká srdcem mým.
ve druhé komoře tiše se zastaví
chviličku přemýšlí,jestli se napraví,
klikatou cestičkou pramínek povede,
Na pasece u lesa
Na pasece u lesa,
zmije v plavkách leží.
Starý ježek na pivo
okolo ní běží.
Písmenková láska
Dívám se na mobil.
Chtěla bych zprávičku.
Docela kratičkou,
třeba jen hvězdičku.
Kolo kolo
Kolo kolo mlýnský,
taky nemám rýnský,
auto se mi polámalo,
sousedovi chatu vzalo,
Na Souši
Cestička u Souše,
lákala Fanouše.
Pytlačil rád
Z týhletý cestičky,
V lese
Povídala laňka srně,
na jaře prý bude mrně.
Šeptala jí do ouška,
že bude mít kolouška.
V lese II.
Povídala srna srnci,
na plotně mám zelí v hrnci.
Srnec nato povídá,
že to zelí uhlídá.
Kdo z nás...
Pomlouváš mě,kudy chodíš.
Proč to děláš. To se nudíš.
Máš vztek,že mám tvého muže,
která z nás dvou zato může .
Jsi moje
Jsi moje sluníčko,
jsi moje hvězdička,
jsi moje všecičko
holčičko maličká.
Paci,paci,pacičky
Paci,paci,pacičky,
cvrček nemá housličky.
Naco by je potřeboval,
stejně nemá ručičky.
Slovíčko
Ztratila jsem slovíčko
takové,co laská
Prý sekdesi nachází
Nebo někde chlastá
Dálnice
Povídala žába žábě:
Přes dálnici přejdu hravě
podívej se. skáču. kvááák.