Byznys s objevením člověka

Byznys s objevením člověka

Markéta si oblékla svá nejlepší tanga a vydala se do města. Nikdo na ni nečekal. Pod sukní ji příjemně hřála teprve nedávno osvojená necudnost. Bylo jí už přes dvacet, ale zdaleka ne příliš. Zapadla do baru a vytáhla si knížku o kultu tajemného mistra.  Seděla na vysoké židli, nohu přes nohu, její splývavé blond vlasy spolu s výrazným poprsím poutaly pozornost. Muži v baru se hned začali bavit o trochu hlasitěji, o trochu více zvesela. Nejeden z nich rentgenoval tmavou čárku pod bílou sukní, nejeden z nich si v duchu sáhnul. Markéta znuděně listovala ruským klasikem, měla pocit, že právě v netečnosti této milostné předehry se jí stránky knih přímo vpíjejí do nervové soustavy, chutnala červené víno skutečnosti svých vlastních barokních tvarů. Chutnalo stejně dobře jako hudba z rádia. Málokterý zvrhlík by odolal a netestoval přilnavost jejích rtů tam dole. Nikdo se však neodvážil přisednout. Na to jim byla vlastní nedostatečnost a pihovaté pivní pupky poseté znaménky nikoliv mateřskými příliš velkou překážkou.

Když si objednávala druhé víno, nezamávali na servírku, že útrata jde za nimi. Přitom měli všichni peněženky plné kapesného od svých bobtnajících manželek. Markéta snila. Procházela se po stole štamgastů a nechala si zasouvat bankovky za lem podvazku.  Tušila, že vzrušením se stává její klín otevřenějším, čím dál transparentnějším. Toužila po přesahu, který může způsobit v mysli těchto usínajících tvorů.

Vysnívala si muže už trochu jistějšího v kramflecích, nebo spíš slušivých polobotkách, které umí ve správný moment sundat. Vůbec nebyl podobný kolektivnímu muži, jehož psychologii dobře znala. Ten se vybavuje u pisoáru a pak haleká na fotbale, zpíjí se družně do němoty a vždy když se to hodí, kouká na porno… Nikdo neodpovídal jejím představám, tak si z nedostatku jiných možností zvolila jednoho agenta byznysu a k tomu se tajně upínala. Co kdyby se tenhle chlapec přece jen uměl ve správný okamžik zout a ukázat i něhu? Rovnocennost těl připravených ke smrtelnému boji by přece nemělo být tak těžké dokázat, zvlášť když žena zpravidla vítězí vícekrát. Stávalo se, že k ní vysněný agent promlouval, když usínala na baru.

Ani si nevšimla, že do baru dorazila skupinka mužů středního věku, ani ne uměle plešatých, ale vyloženě kolektivních. Přece jen si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by byla jednou z těch prodejných dívek, které vyhledávají, ale brzy ji to přestalo bavit a znovu se rozesmála nad kousky všemocného Wolanda. Napadlo ji, že jeho jméno znamená „kde zem“. Ďábel jí od té doby připadal jako bezzemek, který má domov jen v naší touze.

Když se pak probudila na špinavém prostěradle, zjistila, že někdo zkouší proniknout do jejích tělesných otvorů dveřmi. Šperhákem se do ní cpal už třetí z ubožáků, ležela na zádech a nemohla srazit nohy. Po ňadrech jí cizí ruce rozmazávaly ještě teplé semeno. Jak kdyby Woland v cirkusovém úboru mávnul hůlkou, aby se stal skutečností sen kolektivního muže. Všichni hlasitě vykřikovali a kdo zrovna nebyl na řadě, uspokojoval se rukou. Vypadali, že jsou na mol, přitom vůbec nebylo ráno. Červánky zkrátka ještě nevystrčily hlavu.

 Markéta zoufale toužila srazit nohy k sobě. Domnívala se, že jí ti otrapové dali něco do pití. Skutečnost ale byla jiná. A tehdy poprvé si k ní přisedl navoněný agent byznysu. Její dlouhé spínání rukou k dokonalému muži bylo vyslyšeno. Šeptal jí slova o lásce, zatímco v mdlobách ukájela dalšího muže svou prostou přítomností. Vybičovaná blízkostí nového boha, který jí sliboval své nekonečné přijetí, poskytla totéž i poslednímu z mužů. Agent se pousmál a to pro ni bylo dostatečnou odměnou.

Představovala si ho, jak si pokorně sundává žlutou kravatu. Jak ji skládá a pokládá na noční stolek vedle jejich společné postele. Agentovy pohyby byly jisté, ale nikoliv vulgární. Jen tak byla bolest snesitelná. Věděla, že se rád dívá a že schvaluje nehorázné počínání kolektivního muže. Zůstává ale i v těch nejvypjatějších situacích podivně nad věcí. Mohla by se mu svěřit se svou touhou stát se vědkyní a zároveň barovou zpěvačkou. Občas letuškou a občas taky poslední květinářkou na rohu u trafiky. Vždy ale chtěla být objevena! Objektivně uznána za hodnou jeho pozornosti. Vždyť proto o sebe dbala, vyšší smysl v tom neviděla.

Ve skleničce na baru spatřila stopové prvky krve. Byla tak daleko! Stále to byla jen Markéta v nedefinovatelné místnosti někde za výčepem. Připadalo jí, že se jí rozvíjí vnitřní zrak. Zase si povídala s agentem byznysu. Zprvu to byl vyzývavý tanec slov. Mluvili o jejím dětství, snad trochu nešťastném, o prvním styku na cestě z lesa k rodině. Vyprávěla mu rozverně o svých přátelích. Ale když ho viděla ztrácet zájem, vrátila se zase zklamána ve svých nadějích k uspokojování kolektivního muže. Agentova tvář byla pevná a mužná a přitom plná zvrácené něžnosti, kterou vyhledávají ženy po třicátém roce věku. Nenáviděla kolektivního muže a přitom milovala agenta.  

„Zajímá mme pouze váš předpoklad pro to stát se milenkou kolektivního muže. Pochopte, konám pouze svou povinnost,“ zašeptal jí agent byznysu. „Přece byste nechtěla, abych vás vodil v rukavičkách. Víte, že jste druhým dost vzácná na to, aby vás měli rádi? Slyšela jste už o tom, že vaše mladistvé tělo vyžaduje animální zacházení, jinak nedojde vytržení a orgasmu?“

„Nemohli bychom tuhle teorii vynechat?“, ptala se Markéta zklamaně.

„Celé vzrušení spočívá jen a jen ve správném použití teorie! Tělesné pohyby dokáže vykonávat skoro každý, ale správné načasování dotyků dělá zázraky.“

„Takhle jsem o tom nepřemýšlela.“

 „Vy jste vůbec ještě nepřemýšlela“, usmál se vlídně agent. „Myslíte, že jen já vás můžu vysvobodit? Je to lehké jak poklepání po zadku staženém husí kůží. Jsou to ale vaše hormony, které z vás dělají potenciální objekt mého zájmu. Poslali mě za vámi, abych vám to řekl.“

 „Cože?“, ohradila se Markéta, nechaná na pospas kolektivnímu muži jen s agentovou němou tváří. Konejšila ji nepříliš průhlednými slzami. Muži ji balili do prostěradla a odnášeli do sprchy... Konečně mohla pod dojmem všech předchozích dojmů, které by jí jistě znemožnily hlásit něco na policii, srazit nohy k sobě. To už tady bylo. Nedovedla už rozlišit mezi agentem a svými trýzniteli a tehdy i k jejich neforemným tělům pocítila mateřskou něhu. Přitom ji v tom strašném běsnění nikdo nevzal kolem ramen. Pomalu střízlivěla.

Když se pak sušila a hledala v tom všem nějaký smysl, byl už agent pryč. Nakonec našla i své oblečení, kalhotky si ale někdo odnesl. A hostinský ji s opovržením pustil ven. Nadechla se zhluboka čerstvého vzduchu a její probuzené vědomí se rozhodlo jednat. Nenechá to tak! Vrátila se na bar. Jen tady mohla potkat toho, kdo ji z toho všeho vysvobodí.

Muži si už neprohlíželi čárku pod její sukní, žádná tam nebyla. Provinile se pokoušeli co nejdříve vypadnout, nedopitá piva nechávali na stole. Markéta šla k jukeboxu a pustila si oblíbenou písničku. Zapálila si cigaretu a sledovala vlastní ruce, kterými mohla na světě způsobit tolik nezaslouženého štěstí. Asi poprvé v životě milovala Boha, který se k ní tak macešsky zachoval. A jak by to nazval policejní úředník? Vyptával by se jí, jak se strojila… kam asi sahal původně lem sukně, která byla teď tak zmuchlaná. A jestli měla tanga. Ano, i na to by se ptal. Znechuceně si odplivla přímo do skleničky vína. Hostinský taky vyklidil prostor. Připadala si jak ve westernu, kde kladný hrdina vystřílí lokál banditů. Místo bylo její. Chtělo se jí brečet a zároveň se smát. Jakousi vůlí překonala vztek a trauma ze skupinového laskání jejích slabin a naopak. Byl to jen šok a ona byla slepice, která ještě chvíli běhá po dvorku s useknutou hlavou? Ne.