Psychicky nemocní kolem mě

~Dívám se na toho pána

a cítím,

hlavně tu bolest,

až vidím,

jak jeho duše je rozervána

- strachem.

 

Dívám se a vidím,

má zesinalé rty, ruce,

a vyplašené oči,

je mi ho líto a zároveň,

- co když skočí?

A třeba chytí mě kolem krku

a pak stiskne dlaně.

Za svou dobrotu

zaplatím daně.

 

Když vidím ho tak,

zároveň lituji,

je to lidský vrak.

Však i oči mé se strachem rozšiřují,

a plaší se srdce ve své rychlosti.

 

Přála bych mu klid,

ať ten se v jeho duši rozhostí.

 

Ale děsí mě - nejvíc,

vidím totiž i tebe za pár let,

jak vypadáš stejně.

Jen on není tak blízko jako ty...

 

 

---