na klondiku

Líbí se mi mj.věta o nesmrtelné smrti a jinak báseň beru jako humornou skládanku...

tohle je ten druh tvého textu, kdy z něj věci spíš všesměrově trčí než aby v různosměrných kombinacích zapadaly... a já jsem spíš na ty západky.

ono to skutečně působí, jako by si autor nejprve udělal poznámky z nějakého časopisu nebo knihy a potom je převedl do vlastní básně. – kontakt s prožitkem mi tady chybí. – přestože výraz a jazykové zpracování mohou mít vlastní hodnotu, takhle z bezpečné dálky to není úplně ono. – i kdyby mělo jít "jen" o roli pozorovatele, která je běžná a proti níž nic nemám, musí být ovšem zaujatá, prožitá na vlastní kůži, což dodává básním na životnosti (říkám bych bez nároku na všeobecnou platnost).

dalo by se převést na několik příběhů žen, které znám ... i když tady je líčení dějů hodně naturalistické

ale nie, neoznacil by som ju za strasnu ani za nepochopitelnu

ano, .) je to strašná a nepochopitelná báseň

a napríklad toto ani nedáva zmysel: "s omrzlýma nohama zkusí to s láskou"... 

ako, neviem, či zároveň zamŕza, zároveň je nadržaná (milovala by se i s medvědem), potom prichádza na rad rodinná anamnéza, nejasné vyhostenie do pustatiny (parta nevinných dnes nedaleko kamenuje...) a tragický skon. A na záver, prásk ešte japonských turistov. Významovo je to strašne roztrieštené, na úkor celkového dojmu. 

/*