O mé lásce

O své lásce povím vám, je krásná, jen to vím,

a bojím se, že změní se mi znenadání v dým.

Chtěla bych s tebou věčně plout v tom moři plném lásky,

a zapomenout na starosti, vždyť láska nezná vrásky.

Tvůj obraz do mě vstoupil celý

a pevně sedí v srdci mém.

A já doufám, anděli můj bílý,

že nezůstane pouhým snem.

Já dám ti všechno, co je ve mně,

ač nemám zámek ani hrad.

Tak přistup blíž a drž se pevně,

jen lásku věrnou chci ti dát.

Když se mé prsty vnoří do tvých vlasů,

jež hebké jsou jak nitky pavučiny,

přestávám vnímat okolní tu krásu

a jsem ráda, že nehladí je jiní.

Já ráda se dívám do tvých očí,

jež hluboké, čisté a upřímné jsou,

kolem nich se, lásko má, celý můj svět točí,

tvoje oči září štěstím, jak září hvězdy tmou.

Když otevřeš ústa svá, tak opíjíš mě rázem,

tvá ústa jsou propastí, před níž klesám na zem.

Nikdy se již z její hloubky nevyšplhám zpátky,

ústa tvá jsou zahradou se zavřenými vrátky.

Rudé rty tvé líbala bych vášní nevídanou,

a když jednou políbím je, ostatní jde stranou.

Vždyť rty tvé jsou rozkvetlé jak květy orchideje,

já líbám ráda tvůj sladký ret, jenž se touhou chvěje.

Když zaslechnu nádherný tvůj hlas,

hned harfu mi připomíná, vždyť v něm je tolik krás.

Když jako slavík ve výškách pěješ svoji píseň,