Přehnané přirovnání k naší lásce

Tam u kostelní zídky
u rozbořeného kostela
dvě hrdličky chcíply
jenom jedna smrděla
jenom jedna s červy v břiše
cumlá chlupy místo peří
a ta druhá, jen tak  tiše
jak spící panna u vrat leží
láskou zahořely v trnů ret
na bíle skále vrkajíc
vrkajíce spolu na ten širý svět
nezazpívají sobě nikdy víc
šel kolem, mládenec a dívka
ruku v ruce, klín v klínu
on bledý, ona jak cihelná zídka
jejich láska snoubí cit a špínu
ona veselá, letní slunečnice
on smutný, starý hnusný nehet
spadlý od plesnivé čarodějnice
spadlý mezi hnůj a plevel
chmury jemu dobře známé
rozežraly srdce v prach
to citů vábení klamné
šálí v parfém jeho strach
uviděli hrdličky, oči klopíce
litovali něhu, smrtí roztátou
jedna hnijící, druhá spíce
na mechu hlavu složenou
jedna duše, krása jarní kopretiny
ta druhá, slez kvasu a hniloby
dívka, svěží v létě kout stinný
jinoch, prostá oběť duševní temnoty