mosty

nemá to epilog, tak ani prolog.

některý mosty nestačí jen zvednout

musíš je spálit

hned o první sirku jsem si spálila prsty

u třiatřicátýho mostu

chytly mi vlasy

ale to nevadí

(abys mohl zapálit

musíš nejdřív hořet)

jenže

 

i když se pořád snažím dosáhnout na dno

(abych se měla od čeho odrazit)

nohy se pořád noří hloub

hloub do bahna

a mám trochu strach

že až jednou konečně

kompletně shořím

zjistím

že nebyla jsem fénix

 

-zjistím, že nebyla jsem-

 

mám za sebou další probděnou noc

z ní novou kolekci nedopalků

schovanou mezi kameny

ve škvírách kterými

propadávám

zacyklená

zazrcadlená

každou noc kterou nespím

bezesmyslu

nesmyslná

 

-takhle možná vypadá šílenství-

 

Naběrežnaja mojí Něhy je ztracená v mlze

unavená, navenek

ale vevnitř křičí racci

a mosty už vzplály

plameny tlučou mi do spánků

/vždyť se k tobě vůbec nehodí/

/taky se k sobě vůbec nehodím/

 

-pod svítáním bývá tma-

 

jednoho rána docela zešílím

a ty to možná ani nepostřehneš

(jen málo se změní)

nepovšimnuta

nezaznamenána

a řekneš jen

co blázníš?

bláhová

blažená

 

-blahoslaveni budiž ti, jenž nalézají útěchu v mlčení-

 

a jednou spálím všechny mosty

(královna útěků)

a ty zůstaneš

blahoslaven

a Něva dí

 

-nevadí-

 

proč tedy, i když se k tobě obrátím zády

mám tě pořád v koutku oka

zaseknutého

(takhle tě nikdy nezaléčím)

i kdybych mosty spálila a racky postřílela

ptají se nahněvaně

/jak můžeš milovat někoho, koho doopravdy neznáš?/

/jak můžou milovat někoho, koho doopravdy znají?/

 

-a tak mlčím a nespím a kouřím-

 

to jediný, co vážně musím vědět

zda alespoň na jednu ze všech možných otázek

někdo někdy našel odpověď

 

-jednoho rána se samovznítím-

---