Příběhy

Večer něžně objímá den
hvězdy lampy rozsvítily
usmívají se potutelně
šero přišlo neznatelně
tak náhle, až tmu překvapilo
večer skrývá tajemství dne
a lavičky v parku
své příběhy vyprávějí
....co to dnes tady bylo ?
Kdo s nadějí usedl a čekal ?

Chlapec s bílou hůlkou
dávné touhy svírá
v dlaních
jako zářivé vločky sněhu tají...
....nepřišla.....
Stará paní vyhaslým pohledem
hledí do dáli
kde vnoučata a děti
zůstaly ......
marně se její oči ptají.
Dívka krásná, jako
chvíle nedělní
čeká trpně na toho
jehož srdce zkamenělo
jinou se dávno
kochá jeho tělo.....
co stalo se s ní ?
Kam odešla ta stará paní ?
Snad do kostela,
tam prý se plní
lidská přání......

Lampy smutně zaprskaly
vločky sněhu září do noci
lavičky pod dekou sněhu
usínají
co, lidé, vám může
pomoci ?
Víra, naděje,
ta směšná slova ?
Tak proč
každý den
zas a znova
chlapec s bílou hůlkou
na lavičku usedá ?

On vidí
svou dívku přicházet
usmívá se
šťastný.....
jak zvláštní je svět lidí
ač trpký je
může být i krásný.