Písmák Adventní čas
V kostelíčku rozsvítili
něžné Ave zní krajinou
postůj člověče aspoň chvíli,
obrať svou duši k nebi
Podzimní splín
Dálek volání nad řekou
a nad poli šipky letících hus
tak sbohem babí léto
ještě pár teplých dní
Rozverná
Rozverná
podzimem oděná
tančí si po lukách
ve vlasech vlání
Podzime vítej
Tak šel čas a opět
podzim barví lesy
do alejí listy spouští
a do mlhy rána halí
V lukách
V lukách
. nad hlavou nebe. …
potkala jsem tě v lukách,
jen tak s ovískem v zubech a s písní na rtu
Tanec ve větru
Sama si tančí
tak krásná a něžná
jarním větrem voní
nové ševelí listoví
Sbohem podzime
Tak sbohem podzime, země už spí. marnivá zima si nedočkavě natřepává svůj závoj bílý. tak počkej aspoň chvíli,pohvizduje vítr rozverně.
Sama
Sama, jenom se svým stínem
tím věrným druhem beze slov
sama v mlhách.
jako bludičky ve snách
Cesta života
Chmýří z pampelišek
odnesl už dávno vítr do polí
vzpomínky zahřejí a občas zabolí
sejde z mysli, sejde z očí,
Plamínek
Tak škrtni zápalkou, ať svět se rozzáří
škrtni zápalkou, ať není tma
škrtni zápalkou, ať vidíme si do tváří
tak škrtni zápalkou
Kosáček
Na višně nám chodil kos,
ztratil botky a je bos
a teď pláče do koláče,
vyzobal si pecky
A zase to léto
Léto vešlo znenadání
rozhlédlo se směle - je tu něco k mání.
Upocené vzdechy všedních dnů
a v koutě zívá líná neděle
Pláč duše
Když ústa mlčí, srdce mluvía duše zpívá, někdy pláče zraněná,jak už to v životě bývá. každá myšlenka je zdaněná. Žijeme v době totalitních tlaků,modrožlutých lží a přetvářkyradostné zítřky už tu byly a doby temna taky……. přepisují se knihy, bourají pomníky….
Svoboda
Prstem si píšu po vlnkách
na vodě
co oči nevidí.
a tak jsem v pohodě
Růžová
Růžovou si obléknu a jarem zavoním
z komínů už čápi zamávali jabloním,
nechám se větrem hladit a sluncem líbat,
pyšná krásou. …
Předjaří
Slzy deště na větvích a smutek černých mraků objímá zem, to zima odcházíunavené slunce šlo spátnesmělé předjaří každým ránem čeká,až se opět usměje . pole a luka už se chlubí zelenoua z komínů nás opět zdraví čápido bílé a růžové se stromy oblečou a na stéblech trav jaro vejde po špičkách. :*) .
Malování láskou
Myšlenkyjako obrazy malujívzpomínkycity a pocitybarvy rozpodivné míchajípřes rdící se červenoumodrou a zelenouvonící nadějíaž ke slunci žlutéa nikdy ne černéto snad jen bílé radějibílou víra děláa na tu já sázím
když do studny nitra svéhohrst drobných házím.
Májové nokturno
Sakury kvetou do ticha,slunce klopí oči na náhrobky hrdinů. co nahlas se neříká. v dlouhých stínech hladí mramor studenývzpomínky se vrací, jako záchvěv ozvěnykdyž dějiny se přepisují, tu bolest pominujen trpkost a smutek z hlouposti lidí polykáma spadlý kvítek sakury k hrudi přivinuza obzorem unavené slunce jde spáttak ještě chvíli vnímat tichnoucí zpěv ptákůa v samotě tu stát .
Májové zamyšlení
Láskou voní čas
to máj se hlásí
nový život proudí v nás
jako mladé víno kvasí
Ulice
Ulice v dešti
na paletě barev,
"mistra Moneta"
paprsky pozdního slunce
Závidím
Ptákům lehkost křídel závidím s níž vznáší se nad prachem cest rose v trávě závidím a stéblům trávy vděčnost s kterou její krůpěje musí nésttokům řek jejich dálky závidíma jistotu moří, kam mohou vtéctmodř oblakům závidím
nadějí voní
vrcholkům hor závidím že tíhu světa dokážou nést Zemi její trpnost závidím a poutníkům pokoru s jakou chodí po ní
závidím alejím podél cest neměnnost spadaného listí potůčkům zurčení závidím vážkám jejich třpyt básníkům věčné snění závidím a touhu věčně snít
Kopretiny
Vlaštovky,
jako černé korálky
řadí se na cestu
ve vzduchu volání
Máj
Zase voní máj
načechrané náruče šeříků
objímají bezejmenné rovy
křížky hrdinů posmutněle zdraví nebe
Jaro
Sluníčko upletlo si šálu
Země točí se od normálu
Morenu už voda vzala
a Jaro zabouchlo si vrátka
Advent
Advent
to sladké čekání a snění
provoněné vanilkou a skořicí
vločky sněhu, lehounké, jako dech
Podzimní zastavení
Vzpomínky stékají
po okenních sklech
na parapetu tančí kapky
tanec bláznů
Máj
Maluj mi
obrázky lásky
tělo touhou pláče
srdce vyskočit z hrudi
Šedivý den
Šedivý den, stejně šedivého, propršeného a studeného léta na Moravě. Autobusové nádraží se tváří nevlídně a kiosky opuštěně zívají do plížící se tmy. Nudný den balí šedivým plédem stejně nudný večer. Šedá přechází včernou a černá seuhnízdila vmé prázdné duši, jako kukaččí mládě vcizím hnízdě.
Naděje
Rázné sbohem
říkají tvá záda
proudy deště smáznou
co měla jsem kdy ráda
Rybička zlatá
Rybičko zlatá,
třepeš se v síti
šupinky blednou
tak jsem tě chytil.
Iluze, nebo láska?
Třesou se mi ruce a tak to nechám na tiskárně.
Nikdy jsem nevěřil vnebe. Teď vněj sice taky nevěřím, ale jsem rád, že mi poslalo na zem andílka, kterého miluju a nemohu sním být.
Měl jsem to chápat a předvídat.
Jsem otázkou
Jsem otázkou
jsem otázkou na lásku a bytí
jsem světlem, co zbloudilým na cestu svítí
jsem stromem, v jehož stínu znavení spočinou
Memento mori
Černá je duše má, jak křídla havrana
skřek dutě zní nocí, mlha se vkrádá do rána
vrávorám dlážděním a svůj klobouk odhazuji v dál
havran teskně zakrákoral……kdo by o něj ještě stál.
Sněhová romance
Chci být tvou létavicí
s bambulí na čepici
a nosíkem s vločkou sněhu
dávat ti ochutnat lásku i něhu
Zimní pohoda
Fujavice, metelice, zima, jako v lednici,
sýkorkám to nevadí, nasadí si čepici
vesele si švitoří, co se děje v lese
kam ten starý jezevec
Mikulášování
Večer, až se sešeří, zacinkají čerti u dveří,
Mikuláš nůši ponese, perníčky, jablíčka, cukroví,
kdopak byl hodný. Andělíčci napoví.
Zazpívejte děti písničku, schovejte slzičku
Melancholie podzimu
V dálce zlehounka
babí léto se ztrácí
a my, stejně tak
jako ptáci
Stopy v písku
Poslední den prázdnin se pomalu loučí. Nebe zvolna rudne a slunce se chystá ponořit do Máchova jezera. Rozčeřené vlnky si něžně pohrávají sjemným pískem pláže a nesmlouvavě smývají dvě obrovská šišatá srdce.
Chladivý vánek od jezera mi něžně hladí rozpálené tváře.
Proměny
Šípková růžičko
držím Tě v dlaních
krvavé krůpěje ulpěly na nich
do duše vkrádá se strach
Sebepoznání
Jsem vlkem v beránčí kůži
jsem ten, co životu dluží
jsem hladový a lačním po krvi
kdo padne, jako prvý
Cesta lásky
Jdu cestou lásky, i když trnitá je
jdu cestou lásky
a pravda jde se mnou
jako hrozny vína zraje
Májový den
Léto tančí po špičkách
na vrcholcích trávy
smutný máj se loučí
v slzách ranní rosy
Tak do duše mi hraj
Snad nalezneme ráj
ať naše těla shoří
mýty láska boří
a přitom staví ploty
Smíření
Na rynku tiše seděla
byla kamenná docela
socha
padlého anděla
Život
Po listu list kzemi padá a tiše šumí les
co kdysi bylo, dávno odnesla řeka
neštěkne po tobě pes
sláva dnů příštích na každého čeká
Přítelkyně z internetu
Je mrazivý večer. Plíživě se stmívá, obloha rudne a zlehounka se barví do fialova. Miluju tu chvíli. Všechno kolem utichne i vítr se ztiší a slunce náhle bez varování hupne za kopec.
Mýdlové bubliny
Z mýdla bubliny
a světlo dodá barvy duhy
i na těch se dá vznášet
život dělá dluhy.
Příběhy
Večer něžně objímá den
hvězdy lampy rozsvítily
usmívají se potutelně
šero přišlo neznatelně
Životní omyly a prohry
Životní omyly a prohry
. okamžik pouhý a všechno je vnenávratnu
zuby zatnu
a zkouším dál jít, co můžu živote, od tebe ještě chtít .
Štěstí
Štěstí
Kousek náplasti z něhy a lásky
hodilo by se
kdyby nebylo
Mobilek
To takhle jednou byly dva mobilní telefony. Jeden velký, placatý, se stříbřitou metalízou amoderním dizajnem, s mnoha funkcemi, byl maminčin. Ten druhý, malý, oválný, celý modrý, docela obyčejný, byl chlapečkův. Maminčin mobil se jmenoval Smartphonek a ten chlapečkův, docela obyčejně Mobilek.
Dopis na rozloučenou
Dívám se zokna na tklivou krásu časného podzimu. Končí období babího léta a něžná melancholie ranního oparu vklouzává do pokoje. Závoje mlhy přikrývají pole a louky, nad kterými krouží vširokých obloucích hejna vran. Vlhká vůně tlejícího listí podtrhuje smutek vmé duši.
Žabka
Žila, byla kdysi jedna malá žabka. Docela maličká, nenápadná, skromná a snad i šťastná. Žila si svůj spokojený a klidný život na blatouchu vrybníku a nevěděla nic o okolním světě. Byla vcelku oblíbená mezi ostatními žabkami, protože měla veselou povahu.
Motýl
Žil, byl jednou jeden motýl. Nezáleží na tom, jak se jmenoval, ale jaký byl. A byl přelétavý. Hodně přelétavý.
Hola, škola volá
Co se to povídá
co se to šušká.
Zabloudila v kabeli
ztratila se tužka
Koloběžka
Koloběžka potká ježka
ztěžka ježek funí, dupe
do kopce si šlape
koloběžka frnkne kolem
Stopař
Stalo se to kdysi dávno. Téměř před 35 lety, kdy ještě tráva byla zelená vírou v lepší svět, akáty tak krásně voněly a kdy nebe bylo modré nadějemi. Svět kolem voněl mládím a řeky byly čisté, jako svědomí lidí. To jsou ale kecy.
Esemes
Proč ptáš se – mám zůstat
když říkáš - odcházím
proč říkáš - mám tě rád
když odcházíš
Malování láskou
Maluj mi
obrázky lásky
tělo touhou pláče
srdce vyskočit z hrudi
Než si pro mě přijde
Potkal jsem
strážného anděla
na konci ulice
s rukama v kapsách
Křídla bláznů
"Máchám si hubu"
když má duše pláče
špatně se bez křídel
z útesu skáče :)
Smutné blues
Červánky nad horami
něžný opar halí Šumavy lesy
vzpomínky, jako ptáci, letí hlavou
zpívám blues Tennessee.
Zimomřivá
Zimomřivá
kdo zahřeje mé tělo
ve tmě samoty
kdo zahřeje mou duši
Osud
Předvánoční shon a spěch. Ulice plné lidí Také obchody plné lidí. Tlačenice, strkání a nervozita, podbarvená zpěvem nekonečných koled, cinkáním rolniček a reklamními slogany. Únava a bolavé nohy, uchozené až po kolena, třeštící hlava, vůně rumu, skořice, svařeného vína a kávy.
Smutek
Zavřená kniha a konec
v nedohlednu
stránky roztrhané
jako mé srdce
Předtucha
Jdu noční ulicí a nevím, kde jsem. Snad někde daleko od domova .
Kde to jsem . A proč jsem tady .
Blbě se směje měsíc
Jen ztěžka se střepy lepí
když nechce se spát
hledím na nebe
blbě se směje
Zima
Ledová královna
svůj závoj bělostný rozprostřela
zlehka přikryla vděčnou zem
odpočívá
Hraj mi
Hraj mi . Amor ti do dlaní nástroj lásky vkládá
Hraj mi, tělo zpívá
žádoucí. noc dlouhá bývá
líně se vleče k ránu
Černá kočka
Otevřenými dveřmi malého dřevěného kostelíka dýchá léto a vůně květin se mísí svůní kadidla. První tóny varhan známého Mendelssohna – Bartholdyho a já vcházím. Dlouhá bílá vlečka mých šatů smetává plátky růžových květů na koberci a lehounký závoj, vlající za mnou přináší příslib nového života.
Stojím před oltářem, opřena o silné rámě svého osudu, jistoty a lásky.
Cesta vlakem
Probouzím se do voňavého víkendového rána. Jaro se objímá s přicházejícím létem. Zářicí keře zlatého deště soupeří s něžnou bílou a růžovou krásou třešní a jabloní. Voňavé náruče květin dávají záruku dobré nálady a pohody.
Šach mat
ŠACH MAT : Moje první taneční. Stojím ve druhé řadě, trochu schovaná za zády výstavních a štíhlých krasavic ze třídy i z jiné školy. „Vystylingované“ a nablýskané dívky sebevědomě čekají na slova tanečního mistra :“Pánové, požádejte dámy o tanec“. Proč jsem se jenom nechala přemluvit k tak marnému počinu .
Co je to láska
šepoty ve tmě
a výkřiky klína
noc temná jak duše
děvky
Rozum
Když Pán Bůh rozum dával,
opodál skromně stával a čekal,
čekal řadu dní
na špetku z nůše poslední.
Prázdnota
Na prázdným nádraží ticho, až bolí uši
. odjela nám láska
proč vzala kufry, kdo z nás tuší
smutný lampy hlavy v mlze kloní
Zlomené srdce
Svou lehkou nožkou bosou
vcházím do tvých snů
večerní rosou
nemáš ani zdání,