Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vědět

06. 01. 2016

684

Autor

MAJKL65

Do rána sněžilo jak kdysi nám
ranami ve sněhu první jsem šel
a k nebi padal sníh jež v duši mám
tělo mé mlha jen stran druhé skel.

A vločky andělů v závěje padly
stop ptačích na zemi s vlečkami per
nechávám za sebou na zem jsem spadlý
když hraji se zimou jednu z mých her.

A z úst jak z komínů dým bílý stoupá
to hoří slova v nás, jimž jsme jen hlas
na vodu roztají ta zlá a hloupá
řek aby tisíce plynulo v nás.

Údolím smrti mé jdu ke zrození
a s každým životem mám i svých zim
jediné co mám zde je to, co není
jediné že nevím to vědět smím.

3 názory

Miroslawek

12. 01. 2016

Dát tip

Věta tělo mé mlha jen stran druhé skel mi nedává logický smysl.

Jednu ze svých malých her... by bylo správně česky

Úplně jsem neporozuměl způsobu větné interpunkce... hraje to nějaký význam nebo se jedná o čirou nahodilost?

Verš Údolím smrti mé jdu ke zrození není daktyl jako všechny předešlé verše. A proč je to právě jamb? Jakmile začnu zcela logicky číst Údolím / smrti mé / daktylsky, okamžitě se zadrhnu na jdu ke... obdobná situace nastává v souvisejícím verši jediné co mám zde je to, co není, jen v té tříšti monosylab je situace mnohem zamlženější.