Odpoledne ve městě

Dnešní odpoledne bylo velmi záživné. Začalo to ale nevinně. Po škole jsem šel vrátit knihu do veřejné knihovny a cestou zpět jsem přemýšlel, jak zaplnit dnešní odpoledne. Měl jsem asi tisíc nápadů, ale buď byla moc zima, nebo jsem byl línej, anebo jsem na to pivo prostě neměl peníze no… Takže jsem se rozhodl, že nasednu na bus a pojedu domu a tam něco vymyslím. Samozřejmě mi autobus ujel těsně před očima, a tak jsem byl odsouzen přečkat několik přetěžkých minut civěním na zastávce. Čekala mě celkem půlhodinová výzva.

To jsem ale netušil, jaké zpestření přijde. Na protější straně ulice se totiž odehrálo divadlo, ve kterém si každý z vás jednou zahrál; souboj o dívku. Takže jsem stál na zastávce a pozoroval dva kluky, jak si dávají do držky; a bylo věru na co koukat. Řekl bych, že všichni na zastávce stáli a nostalgicky vzpomínali na své dětství. Teď k samotnému souboji – bojovalo se jeden na jednoho, přičemž po prvním nerozhodném kole se vyměnil jeden bojovník. Viděl bych to tak, že přišel nějaký Street Fighter, protože se v tom dnešním mrazivém počasí svlékl do trika; nejspíš asi aby ukázal své bicepsy, které ale kdesi zapomněl. Každopádně to vyvrcholilo v to, že jsem nechal ujet ten bus, na který jsem čekal – měl jsem totiž program na odpoledne. MMA Live

Když už bylo po souboji, tak jsem se dal do čekání na další autobus. Ten jsem už nenechal ujet a nastoupil jsem do něj. Avšak i tam jsem měl o zábavu postaráno. V autobuse již byly dva kočárky, což je limit únosnosti. Jedna romka (nejsem rasista; jenom popisuju)se tam ale bez optání řidiče vtěsnala, zrovna když já procházel okolo. Druhá žena se jí optala: „Kam se cpete s tím kočárkem?“ a v tom jí přiletěla razantní odpověď: „Co se staráte?“. První žena pouze zakoulela očima. Kdyby tak věděla jaké to je čekat na bus půl hodiny – a ještě s malým dítětem. To by pak romku pochopila jako já, že už nechce dál čekat a snaží se vtěsnat do dvěří. Samozřejmě tím neomlouvám nezdvořilé chování romky.

Co z toho plyne? Pokud vám ujede bus, pochopíte smysl života. Anebo možná druhé moudro – nikdy si nenechávejte ujet bus, je vám pak zima. Každopádně chci říct, lidi, mějte pochopení a buďte trochu tolerantnější k věcem, co se vám nelíbí. Nikdy nevíte, kdy ujede bus vám a pak se budete cpát do busu vy. A je jedno jakou máte barvu, protože každý má právo sedět, to je pravda pravdoucí.