Tulák

Víš

jeden tulák

přespává tu na lavičce

a zakrývá se novinama.

 

Má smutnou tvář

zarostlou, špinavou

nepozval bys ho domů

ke krbu

na čaj.

 

A tak se  choulí dál

v čepici a rukavicích

navzdory náporu větru

v bdění sní svůj sen.

 

Občas se zvedne

prohledá odpadky

a spěšně sní

svou denní porci.

 

Bez tváře

beze jména

tiše sleduje

dramata životů

z druhého světa.

 

To když v noci

tisíce oken

svítí do dáli

jako lucerničky

v jeho očích

na dobrou noc.

---