Šlépěj umělcova! 500,- / kus. Množstevní slevy!

...no, nápad to má.

Profesionálnímu doporučuju podívat se někdy do zrcadla. Tím nemyslím žádný básnický odraz krás tvé duše, ale prostě normální zrcadlo. 

Zrovna nedávno jsem četla, že příští nbč má vybírat nějakej Chrobák. Prej je to profesor, podle toho co plácal, snad i poměrně rozumný člověk, ale při pohledu na jeho foto u článku, jsem si říkala, že ty naše vzdělance platíme orpavdu málo, protože nemají ani na šampón, natož na slušný oděv. Nejspíš máte společného kadeřníka a nakupujete u stejné popelnice.

 Možná by bylo fajn, jako geniální podnikatelský tah, k těm básním udělat i něco jako kalendář... dnes jsou hodně v módě ty hambaté. Prodeje by se dramaticky zvedly a ani nemusíte dělat žádné náročné odlitky jako Radovan... stát by hned ušetřil náklady na ta vaše asi umění. Děti by s tím totiž rodiče mohli strašit ještě dlouho, když už se nemůžou trestat fyzicky.

Nebal mladý holky, zaměř se spíš na něco neudržovaného mezi menopauzou a hrobem! Páč s tvou vizáží ti nepomůžou nejen žádné úspěchy na poli literárním, ale ani miliony na účtu, a to už je co říct.

 

Vydržel jsi to s námi anonymními vozíčkáři, sedačkáři a kočárkáři nádherných a krutých, nadějeplných i suicidálních sedmnáct let, Radovane. Jako jeden z mála ses naučil používat chodidla také k otiskům do čerstvě vylitého asfaltu, pokud jde o hlavní město, nebo do rozbředlého bláta, pokud jde o zbytek provincie, a z této nenapodobitelné zkušenosti jsi vytěžil báseň, kterou ti skutečný básník musí závidět. – Například já, na znamení zoufalství, do nějž mě vrhá odrazová plocha tvého mistrovství, ještě dnes, ještě tuto půlhodinu, odstraním z pevného disku soubor svých letošních básní (včetně zálohy). A to není všechno. Zítra se nechám najmout na tu nejhůře placenou nádeničinu a koncem měsíce si zakoupím dva tvé odlitky – jeden pro levou, jeden pro pravou nohu. Potom budu v docházce do zaměstnání pokračovat, dokud si nenaspořím na dvě plasticko-ortopedické operace: jednu pro pravou, druhou pro levou nohu. Ještě než mě uspí, zapřisáhnu chirurga na zdraví jeho legálních i nelegálních dětí, aby mi nohy nepopletl, nebo aby cestou na sál odlitky nerozbil…

To je můj existenční plán. Děkuji ti, Radovane, že dáváš mému životu smysl. Děkuji, že jsi. – Ovšem, chovám jednu plíživou obavu. Jak víme, je ti nádherných i krutých, nadějných i suicidálních sedmnáct let, a v takovém věku, pokud trpíš například chronickou náměsíčností, hrozí, že podstoupíš hormonální léčbu a tvůj skeleton projde předem nepředpověditelnou změnou rozměrů – včetně předlohy pro sádrové odlitky. Já pak nebudu „up to date“, jak se říká, a co potom povím chirurgovi? Risk je zisk, anebo prohra, říkalo se ve školní družině. A já tuto moudrost v sobě pořád nechávám hnít.

 

Adélkalaide: item, pouze s tím rozdílem, že mířím do oblasti tvých kuloárních ňader. – Nicméně, chodidly taktéž nepohrdnu, budou-li součástí balení.

(všem ostatním: ano, já touto poznámkou balím Adélkalaidu, nicméně své alternicky si nechávám pro sebe)

Kdo nemá tvůj odlitek a nechce ho ani, ten je u mne dobytek, střílet, žádný sr... ;-)

Verše ti na nějakou slabiku kulhají, ale pobavila jsem parádně.

Boží! Jedn takovou stopu musím mít!