Obraz mé křehké duše aneb psáno srdcem

 

 

                        OBRAZ MÉ KŘEHKÉ DUŠE aneb psáno srdcem

                        Viktorie Šťastná

 

 

 

          VĚNOVANÉ MÉMU PARTNEROVI A MÉMU SYNOVI A VŠEM, KTEŘÍ VĚŘÍ ...

 

 

  Podívej se mi do očí, vnímej má slova a pochopíš, jaká jsem ...

 

   Z lásky k velkému přátelství, anebo přesně naopak ...

 

 

Z  hluboké lásky k Tobě.

 

 

Z přátelství k velké lásce se nám zachtělo jít ...

                                                     Pojď

Neboj se mi podat ruku svou, budem spolu kráčet cestou nespoutanou, ukážu Ti,
 kde si hrají andělé
a kam ukládám slzy z celého světa.
Jsem bezradný a na tebe jsem čekal, že zachráníš
mysl mou, bojím se a Ty to víš ...

 

                                                    Samota

Svírá mě to jak okovy, bezmoc a samota, chuť křičet, strach, že budu na vše sama.
 Jako rybička si pluju, mám odvahu pouštět se do bláznivých věcí ...
Láska, co to vůbec je, mám na ni snad právo,zlomí ty okovy a dá mi smysl žít?
Má hodně podob a ty to víš, tak mě nenech zahořknout ...

 

                                                   Obdiv

Snaha být lepší stíhá snad každého z nás, ale je to tak těžké dokázat ...
Základem všeho je začít brát a milovat sám sebe, věřit, že to co dělám, je to nejlepší.
Otevřít své srdce a koukat jím je snad nemožné ..., ale přesto kdo to dokáže se může
nazývat vítěz a já mu tleskám a hluboce se mu klaním ...

                                                Strach z bolesti

Tam, kde si myslím,že nic už začít nemůže, našlapuju zlehka,abych si to opět nepošlala.
Je to touha, strach,zuřivost,beznaděj, poznání, vše se to mísí v ohňostroj štěstí, stačí jen zapálit,ale
pak prší, volám tiše, nech mě jít, nejsem ještě připravena zase věřit a ten plamen podchytit ...
Pálí mě ze všech stran a přesto žár necítím, je to bezpečí, co z něj sálá ...

 

                                               Co jsi zač?

Proč mám pocit, že tě znám z dávných věků, já byla kněžna a ty možná mnich,
tajně jsi mě navštěvoval v mých snech.
A pak jses náhle objevil celý v bílém s jistotou na rtech, držel jsi kříž, tíhu celého světa.
Učaroval jsi mi, neptej se na nic a poslouchej, co Ti našeptávám ...
Já tě potřebuju, vnesl jsi mi sluníčko do duše a s tebou na úsměvu nešetřím ...

 

PŘÁTELSTVÍ JE JINÁ PODOBA LÁSKY, LÁSKA S PEVNÝMI ZÁKLADY A TRVAJÍCÍ NAVĚKY ...

 

                                               Přátelství

Přátelství, které moc lidem neříká, protože jen s láskou se počítá, není to opravdový cit,
možná jen touha dělat někoho lepším, ale v přátelství jsme si oba rovni, tam není boj,
kdo miluje víc, nebojíme si vůbec nic říct, bolest z jednoho přechází na druhého.
Mé srdce je uzamčené a jen ty od něj znáš kód, až příjde pravý čas, snad mi ho prozradíš.

 

DÁVÁM KAŽDÉMU MOŽNOST MĚ POZNAT, NEMUSÍM MÍT V KAŽDÉM KAMARÁDA,
TO ANI NENÍ MOŽNÉ, JEN SI SAMA URČÍM, KOHO VE SVÉM ŽIVOTĚ CHCI MÍT A KOHO NE.

 

                                              Prosba

Odpusť drahý příteli, že musíš nést můj kříž, je bolestí protkaný a tak moc si toužím sama sobě
odpustit a už se nenechat svést k hříchu.
K odpuštění je dlouhá cesta , ale vstoupil jsi na rozcestí a dáváš mi na výběr,jak žít, proč ptám se?
Řídím se srdcem, nejsem na té cestě sama, mám Tebe ...

 

                                          Vyznání

Spaluje mě žár, nemůžu mu uniknout, jediný pohled do Tvých očí, ho hasí.
Jsem jak sopka, která ještě nevybuchla, bráním se říct své city, zarývám
je hluboko do sebe, to tak bolí, mám strach, že je nepřijmeš.
Každou minutu, co jsem s Tebou vnímám všemi smysly, kdybych mohla,
dýchám i za Tebe.
Tohle není láska, tohle je mnohem silnější, je to čistý obraz mé duše.
Nauč mě se Ti dívat zpříma do očí, budu Tvým oddaným přítelem navěky.

                                             Krutá daň

Zase jsem začala věřit a byla to chyba, patříme k sobě, ale přiznat si to, není lehké,
ani pro jednoho z nás.
Jsem s tebou šťastná a zároveň ti nechci po štěstí šlapat, zvláštní pocit, nevím kudy
kam, na pokraji sil se ocitám.
Zase se cítím jak malá holčička, co potřebuje obejmout. Opět v tom lítám, nechci si to
přiznat, je to silnější než já, když jsem s Tebou, toužím se v tobě skrýt a spát.
Snad brzy pochopíš, že čekám na tvou náruč.
Baví mě s tebou dělat blbiny, jsme tak nevinní, vím, že můj úsměv tě vždy
odzbrojí, čteš mi myšlenky a mě to nevadí. Řeknu ti víc, než bych byla schopna
vyslovit.
Až pochopíš a přestaneš se bát, jsem tady, dlouho se zlobit nebudu, a ani nedokážu ...

 

    Cestu za štěstím musíš urazit ty sama, nikdo to za tebe neudělá !

 

 

                                                 Milovat srdcem aneb mé vyznání

Milovat srdcem by se každý měl naučit, láska z povinosti šťastná není, nemiluj rozumem, ten se v srdce
nepromění.
Láska je jeden velký otazník, proč je tak těžké ji pochopit. Mnozí si ji vůbec neváží, mě to ničí. Láska prý
hory přenáší a překoná všechny překážky, bože dej, abych na chvíli poznala, jaké to je.
Nenech mě zahořknout, neber mi chuť někoho milovat. Je to to nejkrásnější, co si člověk může přát a od
života dostat, být pro někoho výjiměčné stvoření, mít někoho na kom nám záleží. Něčí důvěru získat a
hlavně ji nezradit, to je hodně těžký oříšek, a já se o něj právě snažím. Láska je jedno velké tajemství,
chodíš kolem ní spoustu dní a ne a ne ji rozluštit a pak se odhalí sama a obalí tě do červeného šátku a už tě nepustí.

Připádám si jako znovuzrozená, s tebou jsem jiný člověk, ukazuješ mi pravé hodnoty života, učíš mě naslouchat
tichu, učíš mě krásné hudbě, vnímat ji konečky prstů.
Tvůj dotek cítím, už když je na cestě, vnímám, jak mi rukou prostupuje teplo, magnetická síla, která mě nutí
nechat ruku klesnout na tvou hruď. Líbat tvé rty, slyšet jak ti tluče srdce, čekám, kdy mi úplně otevřeš své srdce a
sny proměníš ve skutečnost.
Kdy budu mít pocit, že ti patřím celá, srdcem, tělem, duší ....
Celou mě zahalíš do závoje bílých kopretin a bílou stuhou mi z vlasů uděláš cop a zapleteš do nich perly. A večeři
budu vždy pro tebe vařit a čekat, že mi jednou vytkneš, že ti to nechutná, já se tiše pousměju, protože budu vědět, že si
mě dobíráš a čeká nás příjemný večer při svíčkách, budeme poslouchat Beethovena a tulit se v pelíšku.  A pak v objetí
andělském spinkat celou noc ...

OSUD MÁME KAŽDÝ DANÝ, PŘÍJDE BOLEST, ZTRÁTA, ZKLAMÁNÍ, STEJNĚ TAK RADOST, VÝHRA, LÁSKA A
ŠTĚSTÍ ... JEN TO NEPOKOUŠEJME ZMĚNIT, TO SE OPRAVDU NEVYPLÁCÍ ...

 

                                                                   Cesta ve dvou životem

Projdi se se mnou zahradou lásky a neměj strach, já se nebojím dívat dolů a bát se, že spadnu. Když jsem s tebou, nebojím se ničeho,
nebojím se ani smrti.
Láska je propast, ale když se budeme vzájemně držet, ani jeden do ní nespadneme. Je to na nás dvou, upřímnost a věrnost je základ,
důvěra průsečík.
Chyby děláme všichni, ale musíme si je přiznávat, ne si je vyčítat. V době problémů při sobě stát, ne se sobě vzdalovat.
Cesta vztahem není jednoduchá a já s tím nepočítám, ale jsme na to dva a když jeden zabloudí, druhý ho navede zpět.
Bůh mi dal krásný dar - mého syna a ty ho máš rád a on tebe a já mám z toho velkou radost, mám velkou náruč, abych
vás do ní skryla, oba dva.
Chci pro vás žít a sdílet s vámi vše dobré i zlé, přijďte kdykoliv mě budete potřebovat. Ráda pomohu.

 

                                                                          Sluníčko

Znám tě nejdéle ze všech, když jsi mě kopal a rostl v bříšku a  pak jsem tě spatřila na krátký okamžik, zalil mě
nádherný pocit štěstí.
Být maminkou je nejtěžším a nejkrásnějším povoláním, být pro někoho nejdůležitějším tvorem na zemi. Tvůj
první dotek, úsměv, zoubek, krůček, slovo, úspěch, bolístka, radost, to vše jsem prožívala s tebou. Je ti pět
a někdy mám pocit, že daleko víc, jsi schopen tolik věcí pochopit a máš více odvahy jak maminka, vybral sis
sám kamaráda a učíš mě, proč ho mít ráda, i když mě hodně zlobíš, jsi mi velkou oporou a vím, že ještě budeš.
Tvé jméno je opatrovník, víš proč? Protože mě máš chránit ...

                                                                          Láska podruhé

Láska je bezvědomí, kdy nám je ukradené, co si ti druzí o tom myslí ...
Když v přeplněné tramvaji vnímám jen tvůj dech a když cítím, že přicházíš, aniž
bych se otočila ...
Když cítím tvůj dotek a paži máš pouze vztyčenou a když v ohni vidím tvou tvář ...
Když prší, ale má duše se směje, když mám pocit, že jsem byla u tvého zrození a na mě
kapka taktéž zbyla.
Když tvá slza dopadne na mou tvář a ty ještě nepláčeš.
Muž, který miluje dítě, aniž by bylo jeho, ten si zaslouží, abych milovala já jeho,
bez výhrad.
Když příjde ten pravý a neptá se Tě, zda jsi připravená, a dá ti vše, co jsi prozatím nepoznala.
Láska je okamžik, kdy se naučíš nejen dávat, ale i přijímat, kdy v sobě objevíš své druhé já a
začneš mít ráda především sama sebe, pak ten druhý začne milovat Tebe!

                                                                      Hlas srdce

Člověk celý život čeká na toho pravého a v té euforii nevidí, že v těsné blízkosti se nachází, já mám ten pocit
právě teď a tu šanci promarnit nehodlám. Vnímám pocity druhých a hlas srdce mě zřetelně volá, jménem, až mě
u něj bolí.

                                                                   Anděl strážný

Jsi můj ochránce, štěstíčko, radost, naděje, napětí, vše co jsem si od života mohla přát. Ne každému se může tento
krásný sen zdát, ne každý se může z toho radovat. Opět si mě navrátil k Bohu a učíme se navzájem tolerovat, vnímat se
a radovat se z úspěchu. Bez tebe byl by můj život pouhou rutinou a nikdy bych si sama sebe nevážila.Život s tebou je jedno
velké dobrodružství. Já už k tobě  křivého slova se nedopustím a budu tě ctít jako bližního svého ...

 

                                           Důvěra

Marně hledám komu věřit, jeden, dva lidé, z celého světa ?
Já a ta žena, jenž mi dala život, jen těm věřím na 100 %.
Ostatní je jen přetvářka, faleš, soucit ...
Nechci být zlá, lidé jsou zlí, každý si nese svou masku
a nechce ji odkrýt, aby byla poznána jeho pravá tvář.
Důvěra, to je to, co lidem schází, těžko se nachází,
lehce se ztrácí a vlastně si za to mohou sami ...
Téměř každý z nás si život prohraje v těle někoho
jiného, má pocit, že sem nepatří, že je z jiné doby,
nebo, že už jednou žil. I já mám ten, pocit,
píšu o věcech, které bych nejspíš nikomu neřekla,
protože se bojím posměchu a nepochopení,
přitom se tak může cítit každý z nás, jen
zkrátka, to nemá komu říct. Důvěra, slovo na šest
písmen, a přitom tak vzácné a obsáhlé ...

 

Přišel jsi, abych své srdce otevřela, přišel jsi, abych
začala opět nekomu věřit ...
Vcházíš tiše za mnou jako stín, cítím kolem sebe chvění,
to láska přišla ke mě, je to krásné, když mě krásnou nazýváš,
v tvých očích jsem ta, na kterou čekáš tento život ...
Jsem hvězdička, tvá jediná, která čeká na to, až se na ni usměješ,
mé dvě studánky se na tebe hezky koukají a srdíčko tluče jako o
život ...

 

Tvá láska v každém tvém polibku odráží se, nikdy jsem tohle
necítila, kdyby to šlo, navždy by jsem s tebou v polibku zůstat
chtěla ...

Moje lásko rozmilá, díky tobě jsem v sobě ještě lásku neudusila.
Mám ji stále dost a dost, tobě pro radost.
S tebou chci žít, tobě chci ležet na hrudi, mám pocit bezpečí,
cítím se tak krásně, když ti patřím celá, jen tobě a prckovi patří
můj úpřímný úsměv. Lásko má, tak něžně zní z tvých úst, celá
se chvěji po touze skrýt se ve tvém objetí.
Tvůj polibek nekonečným mohl by se stát, nemusela bych dýchat
a přesto bych žila dál. Proč s tebou chci být ?
Do jedné věty dalo by se to dát, lásko, nenudíš mě, a baví mě s tebou
každičký den, zlobit se nedokážu a jsi ten, který přišel, aby nás měl
úpřímně rád a nechtěl času s námi litovat. Těšit se na tebe, těšit se s tebou,
být tvým každodenním pohlazením, toho moc není, chtěla bych být ta, co
částečně tvé jizvy zahojí. Povídej mi o čemkoliv, odcházet nebudu, příjdu k
tobě blíž, ať mi nic neunikne, budu součást tebe, pokud dovolíš ...

 

Lásko  má jediná, s mou duší navždy spojená, sedím na lavičče a počítám hvězdičky,
obloha je jimi celá posetá, ale teď jediné přání mám, abych ti osobně říci mohla, že
ráda tě mám ...

Slunce se nádherně třpytí, jeho východ ani západ nevnímám, stále mi svítí na cestu, na
každé cestě dál, vidím jen lásko, Tebe.
Ať si vyberu jakoukoliv cestu, každá je správná, neboť mě na každé doprovázíš.
V každém mém kroku je tvá stopa, v každém tvém objetí se skví tisíc střípků tvé lásky,
které společně skládáme do jednoho celku. Pravá láska přichází v okamžiku, kdy si
oba uvědomí, že bez sebe nemohou být.
Jsem teď a tady a bez tebe se mi už dál jít nechce. Stydím se za své chyby a málo jich nebylo,
ale kde bych teď byla, a kde bych byla, kdybych svou lásku tobě nedala.
Svým pohledem mě hlídáš, žádné tajemství před tebou neskryji, za zlé ti to nemám,
nemám co tajit, ani nemusím.

 

                                           Vyznání

 

Byl krásný teplý večer, zjevil se mi anděl, měl nádhernou tvář, odrážela se v ní jeho
krásná duše, jeho oči hluboký pohled měly, celou mě od hlavy až po paty probodávaly.
Vůbec nemluvil, přesto mi řekl toho tolik překrásného, ukázal mi podstatu bytí na světě, vzal mě tam,
odkud se vznesl na zem ...
Nic tak čistého a úpřímného jsem ještě nezažila, slova v tu chvíli byla zbytečná, a pak
po chvíli, která byla dlouhá jak věčnost sama, promluvil dvě slova, která zněla jako by ji
zpíval orchester ptáků na obloze, řekl, neboj se, já jsem se usmála a z té krásy kolem,
mluvit jsem nemohla, jen rukou mu naznačila, že strach nemám, do mého srdce vstoupilo
něco krásného, v pěti písmenkách obsažené, láska se tomu říká, přijď, chci ten pocit zažívat
pořád a každý den ...

 

Když měsíc na obloze svítí, píši ti psaní schované v dlani, je křehké, pomalu ho rozbal, ať se
střípky mé lásky z něj nevysypou. A těch střípků si poskládáme život, lehký nebude, ale
bude i legrační ...
Návod jak tě udělat šťastným jsem nedostala, ale tiše, poslouchám své srdce ...
Tluče jako zvon, je silné a odvážné, podáš mi své ruce, vždyť víš, že jsem tvé slunce ...
Sluníčko, co tak září, když tě vidí, div, že mi srdíčko z hrudi nevyskočí , jak moc se chce
propojit s Tvým ...

 

Vznáším se jak lístky růží, pomalu a lehce k zemi, jsem svěží jak jarní vánek, každé tvé
objetí hasí mou nejistotu, kroky do prázdna najednou mají smysl, čím to může být, že vše
se snažší zdá, na bolest se tiše zapomíná, rány se konečně hojí, přišlo to, nač čekám dlouhý
čas, láska opět přišla mezi nás. Jako luna každý den svítí, tak i ty lásko má záříš v tmě, chci
tě ve svém životě napořád, o tvou lásku budu navěky stát..

 

Když přicházíš, vše se mění, když přicházíš, úsměv je zpět, slzy si otírám a svou hlavu
otáčím a o polibek žádám, Lásko má, už prosím z mého srdce neodcházej ...

                                        
                                             Pod peřinou lásky

Přišla jednoho rána do domu krásná žena, celá zahalená do bílých šatů, byla krásná
ve tváři, i na duši, když promluvila, přišel s ní klid a bezpečí, podala mi ruku se slovy :
Neboj se mi věřit a nabídnout mi přístřeší, jsem ta, kterou si tak dlouho přeješ, jsem čistý
a opravdový cit, lidé mi říkají Láska.
Lidé mě v sobě ničí, proto chodím jen tam, kde si mě budou vážit. Vím, že u tebe mi
bude nejlíp, zasloužíš si mít někoho, pro koho budeš moc důležitá ...
Půjčím ti své šaty, neboj se někomu otevřít své srdce, ten pravý se ti prozradí sám.
Bude ho zajímat tvá duše, ne tvůj obal, bude zajímat co máš ráda, kde se citíš dobře a přoč se
zrovna neusmíváš. A když budeš plakat, obejme tě a skryje celou v náruči, budeš pro něj
podstata bytí. Bude ti oporou a ve chvíli nejtěžší bude s tebou, nechá všeho, aby tě mohl podpořit.
A když uvidím, že jsi opravdu takového poznala, půjdu o dům dál, lidé mě potřebují, ale neboj,
láska z tvého srdce nevymizí, bude s tebou, dokud budeš živa. Jen mi musíš věřit, že to myslím
vážně a bude ti dobře a budeš šťastná ...

 

Věnované mé kamarádce Ivetce

                                            Poupátko

Jsi malé poupě mezi růžemi, tak nevinné, neboj se rozvinout a být všem na obdiv, královna,
chápeš ? Strach tě poutá, já vím, že život je zlý, pojď, dej mi ruku, nejsi tady sama, budu
tvoje učitelka, kamáradka, vrba,ale pomoz mi a chtěj především sama.
A začni hned a s úsměvem, vidíš život ti začíná a já se těším ....

 

                                            Láska

Láska, to je běh na celý život, námět písní, filmů, knih, něco co je tak těžké si udržet, poklad, co
je těžké uhlídat. Pocit, co málokdo si přizná, protože má strach a vlastně z čeho? Měli
bychom si brát příklad z dětí, milují od narození, aspoň z jednoho z rodičů, nic jiného neznají,
a ta láska jim většinou zůstane napořád, je to tak čistý a bez přetvářky daný pocit ...
Co je pro mě láska? Být s někým sama sebou, ukázat mu své nitro, nebát se před ním
plakat, být přirozená, nemít strach mu říct, že mě z něj bolí srdce ...

                            Jsi moje všechno

Srdcem mi prochází chvění, možná máš tušení, jak ráda tě mám, jak spokojená jsem,
když jsem s Tebou.
I když jsem smutná, směji se, chtěla bych létat jako pták a být bez starostí.
Dotknout se mraků a nemít strach, že spadnu. Netrápit se, nepřemýšlet, jen si
tak létat a kroužit po obloze.
A v noci počítat hvězdičky. Nezlob se, že mě to láká si to vyzkoušet ...

 

POCITY, EMOCE ZAŽÍVÁ KAŽDÝ Z NÁS, CO TAKHLE O NICH PSÁT, JÁ SE O TO POKUSILA.
TADY JE MŮJ OBRAZ ...

                               Čti

Opět mám v ruce knihu svou, od tebe zachráněnou. Chyběl okamžik a byla by pryč.
Píšu, musím, chci, jsem to já, dítě Kristovo. Tvůj námět ke psaní, stačí mě otevřít a
už to půjde samo, je ve mě všechno. co ostatním je zakázano ... Jen čti, dávej to na papír,
cítíš to chvění, zvedá se vítr, přichází pán spisovatel ...

 

                      Maminka

Jdu ve stopách tvých, stějně jako ty jsem zatím nepoznala tu pravou lásku.
Žiješ život svých dětí, za to máš velký obdiv můj i brášky.
Mami, jsme velcí, dospělí, já vím, že v tvých očích jsme stále ještě děti a
máš potřebu nás chránt, i já bych jednou chtěla být pro mého syna taková
máma, která obětuje své štěstí pro něj. Neboj, i ty se dočkáš a začneš žít
a uleví se tvé mysli i dušičce, zahodíš svůj těžký kříž, který už nejsi
schopna sama unést, dej já ho ponesu, jsem tady, jsem taková, jakou
jsis mě přála mít, s láskou v srdci a se slzami v očích vstávám a jsem tu pro
tebe, přišel čas splácet, co jsi mě naučil, chovat se k ostatním tak, jak bych chtěla,
aby se oni chovali ke mě ...
Život je nejlepším učitelem na vše ...
A já ti milá maminko děkuji, žádná slova nevyjádří můj vděk ...

 

                     Kamarád na celý život

Kamarádem na celý život by ses chtěl stát?
Jen tak říka nestačí, musí se proto daleko víc udělat.
Jen stát v pozadí a koukat, že se trápím, nestydíš se ?
Co tak zahodit své ego, přestat si hrát na Casanovu, to
přece nejsi Ty ...
Vždyť se rád směješ, vtipkuješ, tak rád mě objímáš, koukáš
do očí, stáváš se mužem ..
Mám ráda, když voníš a lesknou se ti vlasy, právě umyté,
košile z tebe dělá elegána, ty moc dobře víš, co se líbí ženám,
gentlman jsi, otvíráš dveře, obstaráváš pití, ale platit vždy
nemusíš, žena by měla být samostatná, co bude dělat, když
muži peníze dojdou ?
Přestane mít o toho muže zájem, záleží na ni, nechápu ženy,
které jsou s muži jen pro peníze, copak nejsou jiné hodnoty ?
Ty mají rády své blaho, ne toho muže. Peníze dělají svět lehčím,
ale mění charakter člověka a to není dobré, mít pocit, že mohu
mít vše a přesto nemohu ...

 

                                         Chápu

Dostal jsi na bedra těžký náklad, špatně to snášíš, já to vnímám jinak,
jde ti to dobře, tím, že jsi mi to řekl, přenesl jsi na mě část svého
trápení, nejsi na to sám a já se toho fakt nebojím, chceš s tím vším
skončit, neukaž všem , že na to nemáš, já ti věřím, věřím v Tebe...
Jsi silnější než si myslíš, jen neuvadej, i růžička bez vody brzy uschne.
A i ty potřebuješ lásku, pochopení a zálévat, aby jsi kvetl.
Nejsi jiný, jsi výjimečný, ale jen pro pár vyvolených.
Ale cestu ke všemu si musíš najít ty sám, já ti na rozcestí mohu
ukáze jen varianty, jak dál.

                  Věnované jedné moc milé duši

                                      Janička

Ať vstoupíš kamkoliv, příjde klid, atmosféra se ohřeje a mé chmury
odletí. Naučila jsi mě myslet pozitivně a nepřipouštět si špatné
věci a ono to vážně pomáhá, život se mi zdá lehčí, minulost mě
netíží, těžký kámen spadnul, necítím bolest svou, naopak
jen těch druhých.
Jedním dnem jsem poznala tolik spřízněných duší, každá
je jiná, ty jsi pro mě ta nejmilejší.
Tvé obrázky mě hřejí na srdci, jsou hodně silné a já se od
nich nemohu odtrhnout, začínám se v nich orientovat a vždy
když jsem na pochybách, tak se na ně podívám a hned vím,
kde jsem ...

                                     Krása

Pro každého tento pojem znamená něco jiného, jeden
se vidí krásným sám sobě, pro dalšího je krásné bytí, pro
maminku je krásné její dítě .
Člověk, který vnímá krásu vnější a ne tu vnitřní, je u mě povrchní.
K čemu je krásná žena, se kterou si muž nemá co říct ?
Navíc krása vnější je pomíjivá, ta vnitřní zůstává, charakter se
jen tak nezmění ..
Kolikrát jsem si přála být aspoň chvíli špatná a ono to nejde
a proč se chovat jako ostatní a šlapat si po svém nitru?
Spousta lidí si hraje na něco co není, ale zůstat sám sebou
to je umění ...

                                       Slzy

Posledních pár dní jen pláču a divím se, že mě oči nepálí,
chvěju se, empatie mi vstoupila do srdce, je to tak silné
a já se nebojím, vnímám, že jsem dostala svůj kříž, který
mám nést, že mi někdo věří, věří ve mě ..
Cítím, že jsem našla pravou lásku a já se už bránit
nehodlám, těžce se mi tě pouští pryč ode mě, ale ty
zůstáváš, cítím tě tady pořád a taky vím, že se opět
brzy vrátíš, protože beze mě nemůžeš být.
Cítím, jak mi chvění prostupuje celým tělem a cosi
mě probodává zevnitř, ale není to bolestné, je to
zvláštně krásné, začínám se učit s tím žít ...
Kdybych nepoznala tebe, nikdy bych nepoznala sama
sebe, litovala bych se, jak to mám těžké, královna srdcí
to má daleko těžší a já před ní hluboce smekám..
A jsem neskutečně vdečná, že mi dala možnost vstoupit
do neskutečného světa, tolika emocí ...

 

                      Lilie ze šestého patra

Jsi krásná jako lilie, srdce máš veliké jak oceán,
a oči jako dvě studánky.
Umíš potěšit maličkostí a pohladit slovem, když
mě něco trápí. Pochvala z tvých úst zní jako samet,
jsem vdečná, že mám kolem sebe tolik báječných lidí
a ty jsi jedna z nich, i za málo ti patří můj velký dík.
Jsi krásná jako bílá lilie, duši máš čistou, srdce na dlani,
snad brzy příjde ten, co to s láskou ocení ...

                       
                    Příjde krásný čas

Jsi má přítomnost, budoucnost, vše co potřebuju, proto, abych
byla spokojená. Nedokážu se dlouho zlobit, chybí mi tvůj smích
a objetí, pro někoho možná banalita, pro mě vzácnost.
Cítím úpřímnost, ne povinnost, schází mi se s tebou smát, schází
mi se tě dotýkat. Myslela jsem, že přestanu milovat a ono to nejde,
pravá láska se zničit nedá. Zapadáme do sebe jako puzzle.
Dejme tomu čas, příjde brzy večer, kdy naše kroky svede dohromady,
bude to nečekaně krásné, třeba nám k tomu někdo dopomůže, někdo
nám oběma blízký. Není správné se bránit, jen si oddalujeme štěstí.
Nezkusit a říct, že je to nemožné, je nesmysl, každý se bojíme opětovného
zklamání a riskovat a zkusit, to je odvaha a může se vyplatit.
Pravá láska se pozná hned, máš potřebu s tím druhým být a když nejsi, tak
stejně víš, co dělá, myslí na tebe. A když příjde hádka, vyčítáš si, že je to tvá chyba,
ale vše má nějaký důvod, ještě víc si uvědomujeme, jak se potřebujeme a když
nás to mrzí, tak se milujeme. Někoho milovat znamená, neváhat, zda mám pomoct,
zavolat, kdykoliv ten druhý potřebuje potěšit, a sdílet jeho bolest či radost.
Brát stejně jako dávat, cítit, že píšes sms a přesto ji ještě nemám v mobilu.
Učím se být trpělivá, chci se nechat dobývat, chci zažít, jaké to je, když
se mi dvoříš.

 

                            VZPOMÍNKY

Jsou zaryté v nás, máme je pod kůží, nechtějí odejít, jsou součástí nás.
Běhají po nás jako cizopasníci, pořád nás nutí se ohlížet, špatné sebou bere
slzy, hezké vyvolávájí úsměv, patří bezvýhradně k nám.
Jsou zrcadlem našeho srdce, vstup do duše, něco vyvolává naději opět
vstát. Každé zakopnutí je správným krokem na cestu dál ...
Myšlenky proudí vzduchem, je to rychlý film, chceš se vrátit a
změnit to, nezažít už zklamání, jak já ti rozumím, bojím se
taky. Vzpomínat patří k životu, někdy člověk chce zapomenout
na to zlé, ale stále je to hluboko zaryté, i když už jsi dávno odpustila.
To je dobrý čin, zanechat za sebou zlo a jít se vztyčenou hlavou a
neukázat prohru.
Jsem jak v pustém lese a ne a ne najít východ z něj, vše na mě padá,
klíč od mého srdce jsem zahodila, je potažené černou stuhou, chce
mi vyskočit z hrudi při vzpomínce na tebe. Mám kolem sebe trny,
nechoď ke mě, popícháš se, neutěšíš můj žal, chci být sama a zavřít
oči a být daleko od všeho. Vidět dopředu a nespálit se od ohně,
který všude pálí. Nemám tolik vody, abych vše uhasila, chceš mi snad
pomoct, neber vzpomínky, nechci zapomenout, je to jako
přestat dýchat a upadnout do bezvědomí ....

                                 Přeji si

Tvoje oči se třpytí jako hladina řeky, podívej, odrážejí se v ní naše
vzpomínky, co jsme spolu zažili, co tak kráčet po těch třpytkách ...?
Svou velkou mocí spojíme všechny mosty v jeden a vytvoříme nebe
na zemi ...
Chci kráčet tam, kde zůstaly tvé stopy, snad mi vše dojde a
dnešní dotek přinese štěstí. Vznáším se jako prach, který
je všude kolem a nikdo ho nemá rád.
Přemýšlím nad tím, zdá má vůbec cenu na vše se ptát. Odpověď
je kdesi v dáli a já nemám sílu pro ni jít. Chci zase žít a nebát se
toho, co příjde, nechci k sobě pouštět lidská stvoření.
Bude mi lépe být sama, bez lidí, nechci, aby někdo četl v mé
křehké duši a prohluboval mé trápení, nikdo mi nemůže
pomoci, jen já sama ...

                              
                                  Jsem tu

Sluníčko se na směje, když svírám tě v náručí, jsi moje
všechno a to, na čem mi nejvíce záleží. Chtěla bych
ti být oporou ve zlých dobách a kdykoliv můžeš
za mnou přijít ...
Umím být přísná, chci tě vést životem, být ti vrbou
i štítem. Třeba příjde chvíle, kdy moji pomoc nebudeš
chtít, počítám s tím, ale přesto ti pomohu, nenechám
tě na holičkách. Jsem tvoje maminka, ta co tě nezradí,
stejně jako ta moje ...

 

                       Přišla myšlenka

Jednoho deštivého večera zjevila se mi myšlenka, přisla pomalu
a nečekaně a vklouzla mi do tužky. A začala psát písmenka
o lásce, bolesti, ztrátě, klidu, radosti a napětí ...
Píše vše, na co myslím, měla jsem úplné prázdno,
zatmění, ale už zase ve mě rozehřívá plamínek naděje,
třeba příjde i odpuštění.
Vždy je čas se vzchopit, jen je potřeba mít sílu, a té nemám
už moc. Hodně jsem vložila do lásky k tobě a nějak se mi
ta síla vrátit nechce, nechal sis ji u sebe, prosím vrať mi ji,
ať mohu opět psát.
Slyším, že déšť ustává, v dálce ještě hřmí, zablesklo se,
jak se krásně pročistil vzduch a všechny zvuky mají větší
intenzitu. Louky a trávníky jsou nasáklé jako houba a kytičky
kýchají, jak je voda lechtá v nose, ale jsou rády, že neuschnou.
A hříbky v lese si opět mohou povyrůt. Podívej, támhle na mechu
si hoví veverka a louská si oříšky k večeři. A nad hlavou létají
ptáci, krouží si po obloze a dýchají čerstvý vzduch.
Věřím, že příjde i můj čas, kdy příjde malý skřítek, zaťuká
na dveře a řekne, ahoj já jsem štěstí, mohu se u tebe nějaký
čas zdržet ? Byla bych blázen , kdybych řekla, že nemám zájem ...

 

                          Osud nezměníš

Každý si žijeme, jak nejlépe umíme, hodně si toho můžeme
ovlivnit, ale co se má stát, to nezměníme, říká se tomu osud.
Z minulosti si beru poučení, ale nevracím se do ní, jen vzpomínkami
na to hezké, ke zlému se nevracím, to bylo, abych mohla porovnat
hezké od zlého.
Do budoucna bych si ráda nechala ty, na kterých mi záleží a oni
to cítí stějně a ty, které nějakým způsobem potřebuji. Chtěla bych
toho do budoucna hodně změnit a nemyslet na to nejhorší, na to
odkud není cesty zpět, mám šanci být šťastná, chci na tom pracovat
a slovo musím úplně vypouštět ...

 

                     Jsi všude se mnou

Pomalu za mnou vcházíš a než tě spatřím, rozplyneš se jako kapka rosy
na prahu dveří. Otvírám dveře a všude tě hledám, nevidím, ale vím, že
jsi zde se mnou. Na stole hoří svícen a já se koukám do plamene, hrozně
mě to uklidňuje. Ta síla mě tahá k němu a nutí mě zrak neodvracet, koukám
do něj a myslím na tebe. Snad tomu osud tak chtěl, aby jsme byli přátelé
po celý život. Nemám strach si tě k sobě pustit, vím, že mi ublížit tolik
jako jiní nedokážeš.
Jako dar z nebes tě vnímám, jako poupátko bez trnů ...
Život se mi hroutil jako domeček z karet a pak jsi přišel ty a ukázal
mi jak žít a postavil jsi nové základy.
Začalo kolem mě vše kvést a cesta životem dostala nový směr.
Baví mě psát, vnukl jsi mi právě ty tuto myšlenku ...
Pocity, myšlenky to nám nikdo nevezme, když chceš, jdeš si za svým.
Šťastná mohu být i za maličkosti, za každý den, co prožiju. Za každou
vteřinu, kterou dýchám, za každý úsměv, který mi někdo věnuje, za
každé obejmutí z lásky či přátelství ...

                         Šance krásně žít

Pluji si jako mráček na nebi, toulám se světem sama bez lidí,
nikdo nevidí mě, křičím a nikdo mě neslyší, tohle vše, se mohlo
stát, kdybych navždy odešla. Nesuď mě za to, že jsem byla v
koncích, byla to beznaděj.
Děkuji, že jsem našla v sobě tolik síly to přemoct, děkuji, že jsi
mě neposlal pryč. Sám víš, jak těžce nesu neúspěch, já chci žít,
ne jen pořád vzpomínat, já chci být milována, za všech okolností,
nechci snad tolik ?
Buď tady se mnou napořád, ukážu ti jak velké srdce doopravdy mám
a jak opět žít a věřit začínám ....

 

TOUHA BÝT ŠŤASTNÁ JEN ŠTĚSTÍ ODDALUJE A PŘECI
JÁ ŠŤASTNÁ JSEM ...

                                  Štěstí

Příjde stejně tak rychle, jako odejde, je to jeden z pocitů,
který si často přejeme a málokdo si ho váží, bereme ho
 jako samozřejmost,chyba je potřeba si ho vážit.
 Být šťasten a přitom nemít zcela
nic, to je opravdu nadlidské. Štěstí nespočívá v blahobytu nebo
v kráse, je to, co potkáváme každý den a nevidíme ho a přitom
si ho tolik přejeme. Děkujme i za to málo, co máme, děkujme
i za tu bolest, co nás potkala, štěstí ji zcela překryje, až pravý
čas uzraje a navštíví nás ...

 

                    Plamínek lásky

Jak rychle vzplanul , tak rychle zhasnul, plamínek lásky ve mě.
Nebylo to to pravé, na čas krásné, nakonec bolestné a úplně přišlo
prázdno.
Jsem připravena být šťastná, nespěchám, chci si úplně vyčistit
hlavu od všech starostí a citů. Vím, že příjdeš, zahrneš mě květy
a budeš nás milovat oba a navěky ...

 

                             Sen

Žiji si svůj sen, že jsem šťastná jen a jen. Vchází ke mě štěstí,
příjímám ho se ctí, vidím v něm svého přítele, prosím
zůstaň, nebudu se už trápit, sluníčko mi bude svítit nad hlavou a oči zářit.
Život je hodně krátký a samota hrozně krutá ...
Ve dvou se to lépe táhne, je víc síly na vše, já sice sama nejsem,
ale je příliš malým mužská síla nám chybí, pojď, zveme Tě,
nudit se rozhodně nebudeš.

                           Strach

Žij si svůj sen, jak přichází štěstí jen a jen. Užívej si ho
 po kapkách, ať máš na každý den trošku, život je krásný
na zemi, když nejsi sám a máš s kým si cestu jít,
ať už vede z kopce či nahoru, zvládneš obojí, chybí nám objetí
a pohlazení, nic nestojí, přesto ho příliš není.
Vynahradíš mi to ?
Co nejvíc mi schází, to se mi stále vyhýbá, už mě to
vyčerpává, zakazuji si na to myslet. Čeho se nejvíc bojím,
to je stále se mnou, přestávám se bát, přeji si opět důvěřovat,
být pro něj sluníčko, důvod se radovat a žít ...

 

                         Přicházíš

Přicházíš, když druhé odchází, jseš zde v pravou chvíli, kdy
světlo zhasíná, svíčka doutná.
Jsi moje naděje zapomenout a jít dál.
Jsi můj čas, když mi je smutno, nebo naopak, když se
mi chce tančit radostí. Žádná bolest není, tak velká,
aby jsi ji nezvládla, bojuj, jsou tady jiní, co tě potřebují...

                    Srdce dokořán

Je to tady opět zpět, srdce mi divoce buší, když mě objímáš,
podvědomě jsem tušila, že se vrátíš a divoce mě políbíš, bylo
to krásné a rozpačité, když jsis nebyl jistý, zda tě neodmítnu.
Správně jsi věděl, kam máš přijít, kde najdeš pochopení
a pohlazení ...
Věřím ti celým srdcem i myslí, hlas srdce mi říká, že dělám
správně, plně doufám, že mě opět nezklameš ...
Lásko, já se bojím, ale mé srdce mi našeptává, ať to nevzdám,
miluj mě, já se o to už pokouším.
Vím, že to nebude lehké, ale já se jen tak nevzdávám.
Patříme k sobě napořád...

 

                        Věř mi

Buď, věř, žij, važ si každé minuty, co jsme spolu.
Pomáhej mi být prosím silná, zahoď všechny chmury
a usměj se, nic to nestojí, ale mé srdíčko to potěší ...
Dívej se mi do očí, neboj se mi proniknout do
duše, zahoď všechny chmury, neboj, já ti pomohu,
když si nebudeš jistá a budeš mít pocit, že tápeš,
zasvětím tě do svých kroků, aby jsi neupadla,
vnímej, co ti našeptávám, je důležité, abys mi
věřila.
Jako stín s Tebou chodím, držím tě za ruku,
ty to asi necítiš, věř, že tu jsem ...

               
                      Strach mě poutá

Mám strach, bála jsem se, že se mi už nevrátíš, vrátil
jses dřív,než jsem očekávala, právě proto to bylo tak
krásné. Bojím se, že to nezvládnu, snažíš se, jsi pozorný
a hodný, ale ta temnota mě děsí ...
Přála by jsem si ti pomoct, ale strach je větší, nezlob se
na mě, já si v tomhle nevěřím, podej mi ruku a už
mě nepusť, navždy budu s Tebou ...

 

                       Smrt

Přichází, odchází, střídá se jako den s nocí, zůstává v
srdcích, je nesmysl se jí bát, je tajemná a spravedlivá, nelze
ji říct ne, neptá se, příjde nečekaně a stejně tak odchází
 a bere sebou vše, co má svůj čas odejít. Nikdo ji nemá
rád, jen ti, co trpí a není jim pomoci. Dáma, o které
mluvím, smrtí se nazývá, tak studeně to vyznívá.
Kde smrtí to končí, jiným životem začíná, věčný
koloběh života, jediné, co funguje, jak má ....

                     Stýská se mi

Stýská se mi po tvých šedomodrých očích, ve kterých
se skví dva plamínky vášně, pevné objetí, ze kterého
nelze uniknout.
Tvůj pohled je cítit na každém kroku, kde vstoupím a mé
srdce pravidelně bije, když se má myšlenka zatoulá k tobě ...
Tvou lásku cítím a nemusíš mi říkat slova lásky, jsou to jen slova,
důležitější jsou činy, jak se chováš, jak mluvíš, co říkáš tělem a
co srdcem. To jsou důkazy lásky, děkuji Ti za ně ...

 

              Tisíc střípků srdce

 

Srdce máš na tisíc kousků, snad nechceš být pořád sám, věřím,
že chceš být milován, jednou ženou a navěky. Pokud si to budeš
přát, tou ženou se ráda stanu. Vím, jaký doopravdy jsi, se mnou
to přetvářka není, za nic se skrývat nemusíš, rozumím ti čím dál
víc.
Rozumím ti jaký žal v srdci nosíš, ale minulost těžko v budoucnost
navrátíš. Zkusím ti ji aspoň částečně vynahradit, pokud mi to dovolíš ...
Mohu být tvou milou kněžnou a naslouchat každému slovu, nechat
si čechrat vlasy a hladit po tváři. Očima si vyprosit polibek, horký
vášní, naše rty se spojí v jedny, tvé mé úplně pohltí. Jsi - li má
pravá láska, čas vše ukáže, teď to nemá cenu řešit, je krásné si
každé vteřiny s tebou užít. Tvá důvěra vůči mě je dostatečným důkazem
a já si ji nesmírně vážím ....

 

                     Šíp v srdci

 

Neumím si pomoct, láska mi protla šípem srdce, je to tak velké,
neumíš si představit, co se vše odehrává v duši, mám ji tak zranitelnou,
stačí pouhý plamínek, malá jiskrička a vyhořím touhou po tvém polibku.
Je v něm vše, co má být, v tu chvíli nevnímám vůbec nic, mám pocit, že
se vznáším nad zemí a vše co chci, je na dosah ....
Když jsem s tebou, nevnímám starosti, rozpouštějí se jako bublinky, mé
rty se k tvým naklánějí a po tvém polibku žadoní, nenech je dlouho čekat,
touhou se rozpraskají a pak se těžce hojí ...
Mé tělo se krásně chvěje, když se mě lehce dotkneš, prochází to mnou
jako elektrický proud. Černá stuha se na mém srdci mění v bílou a má
krajky jemné jako pavučinky. Když jsem s tebou vnímám jen tvůj dech, tvá slova
rozbíjejí slova jiných, jsme si pořád nablízku, tají se mi dech, že tě mám stále
za zády. Vzpomínky na tebe mi pořád vyvolávají úsměv na tváři a zdá
se mi o tobě krásný sen, i když ještě nespím.
Vášen mě spaluje jako žár, přesto vím, že se nepopálím, tvé rty vše uhasí.
Ledy všude tají pod tvým pohledem a sluníčko méně hřeje, tvůj pohled horko
ochlazuje. Mění se den s nocí a já vidím stále světlo, i když je tma ...
Tvůj pohled mi svítí na cestu, a já vím, že nezakopnu ...

 

                            Vznáším se

Láska, se mi nad hlavou vznáší jako obláček na nebi, pluje si mým srdcem
a chce zůstat už napořád, já se nebráním, jsem za to velmi šťastná.
Chci ti pomoct, protože si zasloužíš to opětovat, chci se vznášet nad zemí,
a dotýkat se mraků.
Učím se být trpělivá, naslouchám ti, chtěla bych ti ukázat, jak je krásné
mít rodinný život, jak mě baví tě  rozmazlovat, cítit, že mou snahu
někdo opětuje a že si mě někdo váží.
Jsi moje pochopení, moje náruč, mé ucho, můj štít, moje pohádka
na pokračování. Jsi moje sluníčko, když prší, najednou mi déšť nevadí,
jsi můj celý svět, i když ten neznám.
S tebou ale porozumím a naučím se povznést nad to, co není tak podstatné ...

 

KAŽDÁ MINUTA JE DŮLEŽITÁ, ŠKODA, ŽE TRVÁ JEN 60 VTEŘIN ...  

 

                          Navždy

 Život se skládá z cest spletených provázků lásky. Kroky
na této cestě řídí osud, který mám ve svých rukou.
Budu Tvým průvodcem. I Tvým zrakem.
Jsem ten, kterého jsis přála celý život.
Nadešel čas i den, kdy můžeš poznat mou pravou tvář,
jsem ten, kdo při Tobě vždy stál a sdílel tvou bolest i štěstí.
Ten, který tě zná lépe než ty sama.
Navždy budu s Tebou i přes velkou dálku, která nás bude dělit.
Každý den Tě zkouší, jen se nenech uvést v pokušení ...

 

                         Královna srdcí

 

Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem Vás poprvé
poznala, jediný pohled do Vašich hnědých očí a Vaše vlídná
slova mě uklidnila a já se přestala bát, co bude, odpustila
jsem sama sobě, a začala si konečně věřit, našla jsem
svou pravou tvář, začala jsem psát svůj obraz křehké
duše.
Řekla jste mi, ať se netrápím, ať vyčkávám, je to tak těžké,
když vidím, že se trápí jiní kolem mě a já jim nemohu pomoci,
protože nemají zájem, vnímají mou pomoc jako vnucování.
Tak moc se chci zavřít do sebe a nikoho k sobě nepustit.
Žít jen pro syna, protože ten mě potřebuje a snad pomoc
ocení. Odešla jsem od jeho táty, abych ho chránila, aby
neviděl zlé věci a tak moc jsem si přála kompletní
rodinu, že jsem mu hledala strejdy a on o to ani nestál.
Teď si našel strejdu sám a ten ho má moc rád, jen se
zalekl toho, jak moc ho má rád.
Čas je na vše lék a věřím díky Vám, že jednou si mě štěstí
najde, jen musí ještě hodně uzrát.
JSTE KRÁLOVNA SRDCÍ, KLÍČ KE ŠTĚSTÍ ...

 

                             Čarodějnice

 

Když jsi přišla poprvé, měla jsem pocit, že nás stmelíš, ach
jak já byla naivní. Netrvalo dlouho a ukázala jsi, že za
Tvým úsměvem je hluboká faleš. Proč taková jseš,
měla by jsi respekt, kdyby jsi byla lidská, tak z Tebe
má každý akorát legraci, svou neschopnost skrýváš
za ostatní, bavíš se s těmi, co ti jsou podobní,
nalézáš v nich snad pochopení ?
Ach děvče, to že někoho srazíš na dno, neznamená,
že u toho dna zůstane, vyzvedáváš jiné, a ti tě špiní
daleko víc, než ti u de dna.
Až pochopíš, já ti ruku nepodám, já faleš nesnáším !!!

 

                       Pán temnoty

Trápíš se a za vše si můžeš sám, necháváš se stahovat
hlasem z temnoty, ty se nebojíš, že ten led praskne a ty se propadáš
stále hloub. Proč máš v sobě tolik zla, divíš se, že tě lidé
odsuzují, a lidé se tě bojí, nechceš si nechat poradit.
Ty jsi pán temnoty, ale sebe ovládat neumíš, je to těžší,
než si myslíš. Ráda bych ti přála lepší život, ale
zároveň bych si přála, kdybys mi nekomplikoval ten
můj ...

 

                 Pálím mosty

 

Pálím mosty, nechávám za sebou všechno zlo,
už si nechechám ubližovat, ti co jste si mě nevážili,
nechoďte za mnou ...
Přeji si jistotu, obejmutí, nemít ráda, každý si
zaslouží pozornost, i malý brouček ...
Nechci slyšet výčitky, že jsem něco udělala špatně, ten
kdo mi to vyčítá, není dokonalý, každý děláme chyby.
Je důležité, zda si je dokážeme přiznat.
Každému je pomoci, pokud příjdou za ním ti
správní lidé, kteří opravdu pomoci chtějí a myslí to úpřímně.
Ti správní nečekají na tvůj souhlas, zda o to stojíš, příjdou,
pomohou. Neptají se, zda to chceš ...

 

                     Jen ty

Klid v duši mám, hřeje mě tvé objetí, lásko,
chraň mě na každém kroku, přeji si jen Tebe,
tvůj hlas mě hladí na tváři, slzím štěstím, když
tě vidím šťastným, jsem dojata, když se směješ.
Jsem hvězdička, zářící ve tvém srdíčku, jsem
lodička plující na tvém doteku. Tvá ústa mě spalují jako
žár ...

                   Poslouchej

Život se skládá z mnoha cest, je na nás, kterou se  necháme
vést, rozum to vše řídí, kruh se kolem nás točí, osud máme
ve svých rukou, každý si své štěstí vyšlapat máme ..
Tvou naději chci být, růží s velkou hlavou, která se nikdy
neskloní, tvým ohněm, když v loutni dojde, tvým srdcem,
když ti přestane bít ...
Lásko, slyšíš, jak tě miluju, lásko, slyšíš, co pro mě
znamenáš ?
Slyšíš, co ti srdce napovídá, Bůh nám dal možnost se
setkat a naplnit láskou si navzájem svá srdce ...
Láska je nádherná věc v okamžiku, když na ni nejsi
sám, pak je to ta nejkrásnější věc, kterou ti život
může dát ...
Přej a bude Ti přáno, dávej víc než přijímáš a šťasten budeš.

 

              Zůstává napořád

Letí sněhová vločka, zachytila se na tvém úsměvu a
srdce se na tvých rtech objevilo. Tvá láska na každém
kroku provází mě, zastavím - li se, vím, že neustane,
vítám tě vřelým objetím, tak ráda ti hledím do očí,
lesknou se jistotou a něčím tak stále neznámým ...
Stále se bojím, ale vím, že mě povedeš, velkou trpělivost
mám a ty také.
Jsi můj milý andělíček s líbeznou tváří, tvá radost je i má,
jsem tak šťastná, že tě mám.

 

                       Nevzdávám se

Když dveře otvírám, nacházím Tebe, v duši mé i
v srdci mém stále se zjevuješ, procitám, hledám,
listuji v tobě jako v knize svaté, za tvým úsměvem obrovský
smutek je, napravit jej, cílem mým a touhou stále je.
Nesnáším smutek, a už vůbec ne na tvé tváři,
lásko směj se a bude ti lépe, já se nevzdám a
povedu tě dál naší zahradou lásky...
Lehce se padá, hůře se zvedá, velmi záleží na tom,
komu patří ruka nad tebou, věř, že má jistá je, já tě podržím,
i kdybych měla já upadnout, já se totiž nevzdávám...

                   Tatínek

Očima dětskýma tyto řádky píši, vystihnout jeho
pocity nedokáži, jen vidím jeho radost a lásku v
 očích, od této doby, co do našeho života patříš.
Jsi pro nás dar, neříkám ideál, ale vše, co dítě
potřebuje, ty splňuješ, na to se nic nedá říct,
dost často v sobě musím slzy štěstí potlačit,
to je to, o čem jsem už jako malá snila, mít
rodinu se vším všudy a nalézat pochopení
a radost u cizích lidí, kteří mě ve svou rodinu proměnili.
Já hezké dětství moc neměla, tatínka mám, ale pořádně
jsem ani nevěděla, že ho mám, zato zákazy převažovaly
nad mým smíchem...
Jsi laskavý, dobrosrdečný, i přísný dokážeš být, vše je
přijatelně vyvážené, dáváš mu, to co správný táta má
svému synu dáti, jen tak dál, držím palce, ať máš chuť
v tom nadále pokračovati, odměnou naše láska ti bude,
dnes, zítra a pokud si budeš přát, tak napořád ...

 

Máte v sobě něco, co mě fascinuje, podobnost mé mamince,
když se na Vás zadívám, jako bych viděla ji.
Laskavý hlas, co po tváři hladí, slova, co rány hojí,
hodné srdce zajisté máte. Jedním slovem kouzelná jste.
Nesu kytici růží pro radost, lásky máte v srdci ještě stále
dost..

Každým dnem jdu ve stopách tvých, kráčím za tebou jako stín,
má láska nemá hranice, přejít za ně je nemožné, museli by přes
mé srdce ... Ať si každý říká, co chce, poslouchám hlas svého
srdce a ten mi říká, žij, miluj a nech se milovat a nedívej se na to,
co říkají druzí, ti co to přejí, z jejich srdcí to vychází, aniž by
promluvili a ti co debatují, nepřející jsou, lásku závidí, protože
ji ve svých srdcích zabijí ...

 

Láska je všelék, vyléčí každé srdce a když úpřímná je, není
potřeba hledat ji u jiných, ať už projde kolem tebe spousta
pohledných žen, hlavou otočíš, usměješ a k mému úsměvu se
navrátíš. Štěstí je v malých chvilkách s tebou s dlaní na mé
tváři ...

 

                     Jménem tvým

 

Vdanou paní by jsem chtěla být, tobě patřit i  příjmením,
být hrdá, že manželem mým jsi, náš vztah na vyšší úroveň
povýšit. A kompletní rodinu tím vytvořit. To je mým
snem, za kterým si stále jdu a vím, že mě podpoříš.
Lásko, ty jsi můj balzám po všem tom zlém, já
se tě nevzdám, bláznem by jsem byla, kdybych jen
na toto pomyslela, tvůj pohled mě na srdci hřeje a
tvůj dotek mě rozehřívá po celém těle.
Naděje na radostnější život se ve mě rozehrává,
hrajeme si hru na život a mě to moc baví...

 

Má křehká duše zocelila ale ve psaní nekončím ...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                              

 

---