Kruhy v obilí

Ve větru noci vlní se zahrada

Chléb zrající voní tam v ní

Pro ochránce zřetelně neplatí zásada

Jsoucno tiše však promlouvá k ní

Z vnitřního světa

člověk ve vnějším vzkvétá

V napětí dál bádá z přesvědčení

taky zřejmě proto

aby zabránil svému ponížení

Přemýšlí co se to děje

a vlastně všechno kdo si to přeje

V zákrytu dívá se všem vlivům vzdory

Tajemný pohled nabídla z hory

zářící koule

která proletěla pod dráty elektrického vedení

O tolik vyspělá

Z písma znaků kruhy v obilí

vytvořila znamení

a aniž by prsty klasy opálila

zmizela

v neznámé místo určení

Nastal čas sklizně