jen malej pokec

 

Být zapsán do věčnosti slov,

která plynou jazykem

je pro mě vyjádřením pestrosti

citů nálad a jejich proměn

které se už po tisíce let zas a znovu

opakují

 

Co jsem prožila,

se událo v několika ulicích

za smradu kanálů

v neurčitých budovách

nejraději na osamělých místech

 

Někdy radostně za sluneční záře,

rozechvěle za svitu měsíce

pateticky oddaná všemu

co jde mimo mozek

 

Vaše hlavy jsou hvězdy,

které ráda prozkoumávám

většinou mě nedojímají

ale zajímají velmi!

 

Člověk je sám sobě,

příznejme si to

složitým vesmírem

naše myšlenky mizí v černé díře okamžiku.

každý je zapadlý ve své bezpečné duně

každá je komíhající se na své houpačce

 

Stále opakovat

mějme se rádi

je dezerce od upřímnosti!

 

Přesto ji zrazujeme,

ve jménu estetiky

a pro naději druhých.

 

Tak raděj dobrou!

 

 

---