Milý písmáku

Plavu v tvé modři teprve třetím rokem. V tomto roce mě čeká obrovské množství fantastických hipsta událostí a úspěchů (například vydání mé básnické sbírky), tak mě napadá, že bych se mohl opět trochu zvýraznit, ve vší počestnosti si veřejně pohonit své pseudoego a udělat dobře své intelektuálské mezinožce.

Zaregistroval jsem se během svých základoškolských let. Jakožto správný mladý filantrop jsem ti poskytl svá již tenkrát vyspělá a hodnotná literární díla. Od těch dob jsem se svým vlastním přičiněním rozvinul, zdokonalil své veršotepecké mistrovství a učinil své básně perfektními, aniž bych k tomu potřeboval jediná váš komentář, kritiku či pochvalu. Chlubil jsem se ti svými úspěchy na poli literárním i osobním, zbavoval se zde přetlaku vznikajícího jako vedlejší produkt mého boje za absolutní dokonalost. Bez póz a předstírání jsem odhaloval i ty nejintimnější prasárničky, kterých jsem se dopustil a v básních experimentoval s vlastní i cizí sexualitou. Zamiloval jsem se do svých vlastních slov a tak jako je nyní miluji, vámi pohrdám.

Zatím jsem ještě nematuroval, ale až budum zvolím si jako maturitní předměty: český jazyk, filosofii, anglický jazyk, základy polečenských věd. Studovat budu na Fakultě humanitních studií, případně na nějaké soukromé vysoké škole, kde mi budou rodiče platit školné. Jsem svobodný, sexu mám přesto dost - souložím převážně se staršími studentkami humanitních oborů, batikářkami, mužnými stylisty a nepohrdnu ani virtuální souloží s osobou mladší patnácti let. Zde na písmáku se se mnou neustále snaží seznamovat nějaké obtloustlé zkrachovalé literátky, ale na ty já peču, jejich vulvy mě nezajímají.

Na písmáku jsem za ty tři toky nasbíral tísce výběrů a nespočet tipů. Zúčastnil jsem se mnoha literárních soutěží a ve všech z nich exceloval. Čekám, že mi co nevidět vyjde básnická sbírka, která získá mnoho ocenění, vyhraje Magnesii Literu, Ortenovku, atd. Ale to vy přeci, moji milí fanoušci, již dávno moc dobře víte.

Jsem profesionální básník, který je mnohým - mnohdy i mnohem starším umělcům - vzorem a učitelem. Řídím se převážně svým egem, píšu o sobě a svých kvalitách, o svém životě. Mým oblíbeným tématem jsou mé homosexuální avantýry. Zachycuji to nejdůležitější na světě - svůj vlastní znamenitý život plný marnotratných bytových party, večírků, souloží, intelektuálních počinů a peněz. Vím, že se mi to daří. Za nejdůležitější aspekt básně považuji egocentrismus. Těší mě, když někoho mé kvalitní výtvory pobouří do té míry, že nad nimi musí začít onanovat, aby se uklidnil. Nejlepší radu, kterou jsem zde dostal zněla: "Ser lidem na hlavu a dobře se ti povede." Tu radu jsem si dal já sám. Denně vytačím několik básní. Nikdy nemažu! Též hodně čtu, ale zásadně jen to, co jsem sám napsal.

Napadá mě skvělé přirovnání básnické tvorby k filosofii známé rodiny Stropnických. Umění je nástrojem sebezviditelnění, zvýšení své sexuální přitažlivosti vůči všem pohlavím, protažení a promasírování všech svalových úponů vlastního ega. Mladý básník se svým ztopořeným perem plným oslnivě bílého semena dokonalosti musí pobít a znemožnit své soky v umění a vysemenit se jim do jejich degenerovaných a méněcenných tváří. A jak mladý básník svého soka pozná? Snadno. Je jím totiž každý méně schopný veršotepec.

No dobře, uznávám, že tato slova nejsou dostatečně razantní.

Dejme tomu, že do písmáckého bazénu vstupujete, vy literární budižkničemové, jako totální diletanti neschopní pochopit význam mé poezie pro českou kulturu. Pak se ale začnete plácat, učit, pochopíte, že nemá smysl snažit se cokoliv dělat a pochopíte, že já, Radovan Skromný, jsem jediný umělec schopný doopravdy psát, tvořit a oslovovat. Odložíte tužky a sešitky a začnete velebit mé jméno, které vám náhle připadá mnohem krásnější než vaše vlastní jméno. Jsem vám vším, otevřeně přiznáváte, že se mnou chcete mít pohlavní styk a jste přesvědčeni, že bez něj se nikdy nestanete ucelenou lidskou bytostí.

Rád bych dal najevo, že určité skupině mladých a ochlupení zbavených tělesných otvůrků jsem zde k dispozici. Pokud se ucházíte o nakrytí slovutným Radovanem Skromným, dejte vědět mému tiskovému mluvčímu Básníkovi, kterému také brzo vyjde básnická sbírka (Whispermoonlite), který vybere nejvhodnější kandidáty k znásilnění mou ušlechtilou bytostí. Ach ano. Kde jsou ty časy, kdy jsem zde začínal jako mladý giggolo poezie pod nickem Básník v pruhovaném triku a v brýlích s kostěnou obroučkou. Jak rychle ten čas letí. Nyní jsem nejlepší a nejuznávanější písmák, a všichni se přede mnou poníženě plazí, včetně té neznamé blbky, která kdysi dávno v jakési reportáži pouštěla po Vltavě nafukovací pannu. Jak hloupý pokus o sebezviditelnění.

Již dávno nemám potřebu vzdělávat se pofidérní doporučeno četbou. Vaše díla? Těmi pohrdám. Jsou to bezvýznamné plivance v bezedném internetovém oceánu literárních plků. Nehodlám se jimi zabývat, otevřeně přiznávám, že jsou mi u konečníku. 

Hlupáček publikující na Písmáku předkládá svůj naivní textový výpotek tlupě absolutních trulantů a idiotů, aniž si toho je vědom. Odlišuje se ode mě jako se hromádka psího trusu odlišuje od zlatého nugetu. Jeho psaní nemá úroveň, formu, myšlenku, nemá nic, a proto by se jím neměl ani nikdo zabývat. Je to ztráta času. Zdejší autoři jsou méně než amatéři. Jako amatéry bychom mohli označit kupříklad pány Džejtýho a Krchovského, což jsou osoby, které píší tak nějak pro radost, lehce jim to ještě pořád drhne, ale snaží se. Ale uživatelé literární serveru a amatéři? Prosím vás. To jsou prosté prdy a nicky s nemožnými nicky.

Většinou otevírám Hlavní seznam děl a klikám na kategorii Moje. Ano, chodím si sem číst pouze a jenom svá díla, jiná mě až na absolutní vzácné výjimky (mé alternicky) nezajímají.

Díla objevující se na Písmáku bych rozdělil na 3 druhy:

1. totální bulšit a WTF hovadinky nehodné pozornosti.

2. díla mých fanoušků a nohsledů, kteří díky tomu, že mě znají, vědí, jak psát a na co si dát pozor. Jim všechna čest!

3. O.D.P. čili Opravdu dobrá poezie. Pochopitelně jde o moje vlastní výtvory, které svou kvalitou o mnoho řádů překonávají kvalitu mainstreamových pisálků.

Těším se na vaše tipy. Nic jiného mě nezajímá.