Písmák Ledové sevření
Oheň před Shawneeho přístřeškem vesele praskal a od obou mužů sedících u něj zaháněl studené prsty přicházejícího podzimu. Shawnee napůl ležel podepřený sedlem, zraněnou nohu pohodlně nataženou a levou ruku zavěšenou všátku. A Chris měl pro něj, jako každý večer, co za ním zašel, nějakou otázku.
„Hele, vrtá mi to hlavou celý den.
Přezdívky
Byl pátek večer a lehounce mžilo. Pod smrkovými větvemi na okraji dostřelky se uohýnku povaloval osamělý tramp, na klacku opékal kousek sýra a zkouřícího hrnku vedle něj voněla káva. Byl to Olda, známá místní figurka, zvláštní samotář, který sice patřil knedaleké osadě, kam ale poslední dobou téměř nejezdil.
Zlesa vedle jeho plácku se vyloupla postava a další dvě se rýsovaly vkřoví.
Svěrák
Říkalo se mu Svěrák. Byl to vysoký hubený kluk, se světlými delšími vlasy a na první pohled neohrabanými pohyby. Působil nesměle, do hovoru se snikým nedával a na otázky odpovídal jednoslabičně. Bylo všeobecně známo, že jestli není přímo slabomyslný, tak rozhodně je pořádné ťululum.
Buková píseň
Bylo dávno po půlnoci a já se chystala jít spát. Nasoukala jsem kytaru do obalu, sbalila zpěvníky a rozloučila se sposledními vytrvalci u ohniště. Věci jsem si uložila kostatním spáčům do umělé jeskyně, která byla coby stáje vytesána vpískovcové skále vedle hradu, ale nějak se mi tam nechtělo zalézt. Venku bylo moc příjemně, a i když předtím dvakrát sprchlo, rozhodla jsem se, že to risknu.
Přestřelka v brdských lesích
Pracovní týden byl hrozný, nabitý kprasknutí a nejhorší byl samozřejmě pátek. Šéf zběsile pobíhal po kancelářích a vždy, když jsem měla udělanou urgentní zakázku, donesl další, ještě urgentnější. Tak dlouho jsem vpráci nejspíš nikdy nebyla, domů jsem se přiřítila až večer. Naštěstí jsem měla sbaleno, takže jsem proletěla bytem jako uragán, posbírala pár zbylých drobností, popadla bágl a kytaru a mazala na vlak.
Sunshine
Vracel se domů ahrozně se na ni těšil. Předem vše pečlivě domluvili a ona už tam měla být. Byl neskutečně unavený, za sebou měl čtyři perné týdny vsedle při shánění dobytka a místo, aby se šel sostatními vyspat do hotelu a pak pobavit do saloonu, rozloučil se a vyrazil po stezce zpět. Za ní.
Jak jsem ho potkal poprvé
Byl jsem vhorském srubu sám, na jakési hlídce. Někdo nám to tam poničil, tak jsem byl poklidit, opravit, co bylo potřeba a obhlídnout, jestli někoho nenačapám. Už jsem se skoro chystal odjet, okolí propátral, ale nikoho neviděl, všechno jsem dal do pořádku, bylo načase se vrátit. Asi by to byl poslední večer tam, seděl jsem na verandě a vychutnával ten klid, být sám bylo pro mě nezvyklé a nečekaně příjemné.
Kouzlo vánoční noci
Když jsme byli malí, vyprávěl nám táta o kouzelné vánoční noci, o noci splněných přání. Seděli jsme mu vždy na klíně, tiskli se na jeho hruď a se zasněným pohledem upřeným do plamínku petrolejky poslouchali jeho poutavé vyprávění o této noci zázraků a tajemství. Pak jsme se před půlnocí teple oblékli a všichni jsme se, každý hořící svíčku vruce, brodili hlubokým sněhem kmalé jedli vblízkosti našeho srubu, kterou jsme již den předtím ověsili malými balíčky sena, tvrdými kukuřičnými plackami, různými sušenými plody a malými kousky loje. To byl náš vánoční dárek zvířátkům vlese.
Pistolníkova záchrana
Oheň před Shawneeho přístřeškem vesele praskal a od obou mužů sedících u něj zaháněl studené prsty přicházejícího podzimu. Shawnee napůl ležel podepřený sedlem, zraněnou nohu pohodlně nataženou a levou ruku zavěšenou všátku. A, jako každý večer co za ním Chris zašel, vyprávěl.
„Před časem ses ptal, jaký byla Jesse pistolník.
Pozdě!
Probudila se a zjistila, že se cítí výrazně lépe. Ještě se ve spacáku trochu protáhla, a pak se vysoukala ven. Vpokojíku bylo dost chladno, proto rychle vstala a natáhla si ponožky a svetr. Při oblékání pohlédla na stolek a musela se usmát - Michalova pečlivost nezná mezí.
Můžeš
Můžeš
Můžeš mě konejšit voňavými květy,
nebo mě do krve sešlehat trny,
můžeš mě provádět zázračnými světy,
Okřídlený Medvěd
Okřídlený Medvěd
Jednou se projdi mým krajem snění,
ukrývá slzu každá ztěch skal.
Nehledej poklad, žádný tam není,
Nesmysly
Nesmysly
Chci napsat báseň jen pro ty rýmy,
nakreslit obraz pro těch pár čar.
Vymyslet román jen pro ten příběh,
Strach
Strach
1) Možná je půlnoc, já rychle spěchám lesem,
a ani pánbůh teď vůbec neví, kde jsem.
Kolem mě šramot, jen oči zvěře svítí