Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVe které náš hrdina vyslechne si rady na lodi u Lihovaru
Autor
ponedělí
Zbytky tlustých pastelek, co se jim říká kopáč, namalovaly lesy a údolí a moře. Skrčená mapa jde skrz řádky. V přesně daných intervalech mění majitele.
„Držte se zeleného inkoustu, co se u řek ztrácí. To od slunka,“ odkašlal si. Na triku kola od sklenic.
Než ostrov jménem Smíchov zatopil oceán, v jeho sklepeních žily divoké kmeny dětí. Když některé dosáhlo patnácti let, primitivní společnost jej vyvrhla. Toulalo se ulicemi a na prdění mu nikdo už vůbec s chechotem neodpovídal třeba: „Největší smraďoch od Měchurky!“
„Odkud se furt braly, to nechápu!“ protáhl si vousy převozník.
„Odkud? A kam mizely, zatraceně!“ odkašlal si.
Někdy plakalo.
7 názorů
strašidlo Julie
08. 04. 2016já jsem ráda, jak jsi rád na světě. °
Zajímavá forma, zvláště první sloka se mi líbila. poněvadž má i rytmus a provázanost. Druhá sloka je spíše prozaickou miniaturou, ale byla by pro mne velmi dobře přijatelná, kdyby i třetí část měla stejnou formu, tedy jakýsi rytmus a rým jako první sloka, pak bych druhou část bral jako jakýsi refrém, poněvadž má obsah, který výrazně text graduje a přesouvá ho do polohy napětí. I třetí část má smysluplný obsah, až na to, že jde spíše o prozaický výraz. Poslední větička ...někdy plakalo... tam být neměla, je vydírající a dopovídající, tváří se jako vrchol textu, ale ten už je dán ve druhé a také třetí části. Přesto se mi to líbí svým netradičním pojetím. Tip
slunceblunce
29. 02. 2016je to zvláštní miniatura... já jsem spíš mdlého rozumu, ale líbí se mi, protože ke mě něco vysílá a to je fajn :)
ten chechot a prdění - intimita přátelství, ach