Sonety

Dajakbol:

Násilné monosylabické incipity se mi jaksi v mé loukotí nenásilně sami vpletly, masochisté, dráb metra k mému jazykovému citu nikterak krutý nebyl, byť záliba v složitých konstrukcích není dnes po chuti všem. Děkuji za upozornění, na špatně naučenou terminologii, jaksi jsem si pamatoval, že Shakespeare psal v blankversu a již mi nedošlo, že je řeč o divadle, jež psal převážně nerýmovaně, hloupý myšlenkový zkrat.

Vrhám nedbaje, vrháme nedbajíce, pravdaže, taková nedovtipnost.

Ach, slabika navíc, co s tím, co s tím? A to jsem si to tolikrát přešel.

Nebrat se vážně? A co myslíte, že dělám zde?

S ledabilostí diletanských růmů si jaksi nevím zcela rady, ať dělám, co dělám, vždy to dopadá více méně stejně (a kolem teorie rýmů jsem si něco málo načetl, aniž by to jakkoli pomohlo).

Škoda, že nikdo nekomentuje myšlenku, byť jednou byla nepochopena a ze zbytku se zdají být pohřbeny pod těžkopádností jazyka a nejapností rýmů.

Zdenda:

Jež a jenž opraveno, dětinská chyba. Hanba mi.

Noření zraku V či DO čehokolivěk, obzvláště tmy, je běžnou poetickou praxí (viz např. wikslovníkové heslo slovesa nořiti: https://cs.wiktionary.org/wiki/no%C5%99it), jednoduchou logickou operací se pak z noření něčeho v něco/do něčeho dostáváme o krok dále, kdy již věc je vnořena a je pokračováno v dané činosti, čili se noří něčím, nevím nakolik je dané spojení neobvyklé, mne prostě tanulo na mysli. Pakliže sloveso nořiti si však příliš úzce spojujete s přechodem prostředí, je třeba si představovati zrak jako očima vysílaný signál, který pak se tmou vskutku noří a to i dlouho poté, co byl vnořen.

Pročež si dovoluji pochybovat o Vaší idiocii, vaše námitky byli zcela místné a z lexikálního hlediska žádoucí, račte laskavě prominout. A nutnost ověřit si věci, které jsem měl (místy i chybně) za samozřejmé mne rozhodně obohatila.

Děkuji moc za trefný komentář.

Careful:

Nabubřelá pathetičnost mého vystupování, je zcela intencionální a s případnou negativní odezvou jsem naprosto smířen, děkuji však za milé varování.

Očekával jsem, že naopak úmyslnost, nikoli chybnost, (ne)členění sonetů v jednotlivé segmenty (sloky) bude zcela zřejmá, pakliže čtenáře informuji o vlastním obeznámení s podvojnou tiskařskou praxí její vědomou kombinací. Zřejmě jsem se zmýlil, opět.

Co se přesahů týče, chyba netkví v jejich okrajovém použití až ve třetí sloce, při pozorném přečtení lze zjistit, že se objevují i jinde, například již ve druhé sloce téhož sonetu (a smrt /se vkrádá předsádkou, už frontispis / pad‘ v oběť vlhku), nýbrž v jejich césurovosti poslední stopy, či jinými slovy, že se jedná o jedinou slabiku. Rovněž to nepokládám za příliš šťastné, ale při vhodném čtení mi to příliš nevadí.

Na druhou stranu, že některé věci neslyším a nemám pro ně vrozený cit může být pravdou. Vlastně s anamnésou dislektika to pokládám za více než pravděpodobné. Což mi ovšem nikterak nemůže bránit se pokoušet o vlastní vyjádření a zdůrazňuje to mojí potřebu RESPONSE, které se mi příliš rozmanité nedostává (což pochopitelně není výtkou miřenou na Vás).

Vážený pane,Vaše zacházení s Českým jazykem připomíná popravu. Konkrétně lámání kolem a vplétání údů nebohého mezi loukotě. Ty kakofonické drhnoucí řádky utápěné v nepřehledné syntaxi úpící pod diktátem metra. Anachronicky a násilně působí i to lpění na monosylabických incipitech. Ledabylé, diletantské rýmování vypovídá o blažené nevědomosti, kterou by jeden u ctitele vázaného verše a sonetu nečekal. Ty parýmy opravdu těžko vnímat jako vědomé porušování kánonu.   Mimochodem Vaše sonety nejsou psány blankversem (fr. blanc vers = bílý, čistý, tj. nerýmovaný verš), nýbrž „obyčejným“ pětistopým mužským jambem. Krom tohoto verše: „na cizích křídel jas, okovů svých hlad“, ten se Vám do schémy nevešel.

Člověče, neberte sebe a své „poslání“ tak vážne a posuňte se od Zeyera a Shakespeara aspoň k Nezvalovi, a raději ještě dál, totiž blíž svým současníkům. U klasiků se učte přechodníkům, ne všechno, co se vejde do metra, je jím omluveno: „a vrháme se ran svých nedbaje“ (-íce).

..ještě to o tom opakování ...tedy aliteraci vím..dokonce jsem se sama párkrát o něco takového snažila: 

rudým skryl suknem výsměch svůj strach

vitriol vydech do větru drah

...ale podle mě to nesmí být násilný, což ten začátek z mého pohledu je... máš nejspíš sklon...i podle tvých komentářů, některé věci trochu přehánět a možná to prostě necitíš (tím tě neodsuzuju k smrti... sama jsem dost divná:D)... ale prostě si myslím, že bys to měl o sobě vědět

Uff... nechci ti kecat do komentů. Já jsem třeba občas sprostá jak dlaždič, zvlášť když mě někdo nazve třeba "křehkou ženou" nebo tak:D...ale způsob tvého vyjadřování zní prostě trochu směšně... jako jestli chceš, ta  ok, ale upozorňuju, že pokud tu bude lidi oslovovat třeba Vážený pane/madam atd, tak to budou někteří brát třeba za rýpání a jiní možná i dostanou záchvat smíchu, páč to zní dost divně. Ale jako klidně...jen ti chci říct, že to prostě není místní standard!

Jinak jo, ve stopách se fakt nevyznám, to jsem psala i sama.  To dělení...jako možná máš pravdu, ale tady by každopádně vypadalo líp kdybys to rozdělil. Navíc je divný, že dva máš splácnutý a třetí rozdělenej...pak to nepůsobí jako záměr. Ostatně jak už jsem psala, i to, že je jedna strofa dělená uprostřed vět a zbytek básně ne, taky působí divně... možná tak nějaká báseň třeba vytvořená je (kromě té tvé), ale prostě to na mě působí jako něco rušivého. Na odkaz mrknu.

Vážená slečno,

jazykolamy se vyskytují veskrze v mých verších. Je prava, že na začátek básně, se mi jich obvykle podaří dostat povícero, než do zbytku, aliterace a opakování zvukových skupin, či věmů je jedním ze stavebních prvků těchto básní a osobně doufám, že nikterak planným.

Co se členění básní týče, otevřete-li si kterékoli vydání Shakespeara ať již v překladech Hilského, či jiných překladatelů, s odstavováním jednotlivých slok se nikde nesetkáte, pouze couplet bude předcházet odstavení řádku (a to nikoli vždy, či povinně).

Bavíme-li se o anglických sontech a blankversu je nesmírně trapné slyšet o jakýchkoli jiných stopách, než jambech.

Divné dělení vět se nazývá přesahy, které používá již Homér, pročež si lze představit jen stěží něco staršího, či klasičtějšího. V pravdě danné přesahy nepokládám za zdařilé, ale o tom jiná.

Třetí sonet obsahuje množství knihařské terminologie, která dnes již nemusí být zcela vžitá, frontispis bych Vám doporučoval nalézti třaba zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Frontispis .

K tématice sonetů: Nerad bych čtenáře zatěžoval autorskou interpretací sonetů, morální témata zaměřená na problematiku zla s možnými náboženskými přesahy, nejsou ostatně příliš lákavá, moderní a srozumitelná. Kdybyste měla zájem, můžeme se o tom pobavit soukromě.

_ ___ _

Velice rád jsem si Váš komentář přečetl a těší mne, že jste si na moují tvorbu udělala čas a to dokonce natolik, že jste se osmělila napsat svoují recepci mé tvorby. Je to nesmírně podnětné.

Ty jazykolamy na začátku se mi zdají jako taková násilná hra...je v tom cítit záměr, ale na mě to půsopbí až parodicky...navíc další čás básně už taková není, když už, tak bych to jazykolamově pojala celý..navíc nemělo by to být rozděleno na ty jednotlivé části?

nám-nám... absolutní rým...nejsem odborník, alůe myslím, že to je špatně..nedbaje a jen se mi nějak nerýmuje a nořící-zuřící je gramaťák

..to ti nepočítám slabiky a nevyznám se v rytmu, takže nějaký daktily a trocheje jsou nad mé chápání:D..prvné sonet je za mě ale technicky  špatný a ani téma jsem nějak nepostřehla

Druhý má po prvním čtení jistou atmosféru...takovou tu správně zastaralou, to já můžu, ale zas by to chtělo rozdělit na sloky a technicky to klenot asi opět nebude..ale to by chtělo jinčího odborníka, co by ti vysvětlil ty rýmy dostatečný a nedostatečný a co je gramaťák a co je strašně ohraný klišé a tak

poslední už je aspoň rozdělenej, jak by asi měl

frontispis je co, boha?moc se mi nelíbí to divné dělení vět tak aby z toho byl rým...v básních se to používá, ale v něčem, co si jinak hraje na cosi klasického?...mluvím o třetí strofě..navíc je to zas jen tam a i kvůli tomu to působí divně, kdyby ta báseň byla celá tak členěná, tak bych si řekla, že tomu nerozumím, ale je to záměr, takhle to působí jako rým za každou cenu...každopádně jsem tu vděčná za snahu o něco rýmovaného, páč těm volnoveršovým volovinám fakt většinou nerozumím vůbec nic:D