Promiskuitní lékaři

Je doktor, který při každé návštěvě odebírá pacientovi krev na vyšetření opravdu tak pečlivý? Opravdu se tak dobře o ty své ovečky stará, protože mu leží na srdci jejich zdraví?

Houby! Dnes je situace taková, že po celé republice vyrůstají nové laboratoře jako ty houby po dešti. Soukromé a většinou jde o expandující zahraniční řetězce. Je jich příliš, a tak si musí zákazníky – doktory předcházet a hýčkat jako nějaké vzácné skleníkové květinky.

Doktoři přeskakují z laboratoře na laboratoř jako moucha z jednoho hovna na druhé a zkouší, kde je to lepší. A laboratoře se začínají ve výhodách předhánět a doktory si přetahovat. Už se o nich v určitých kruzích mluví jako o promiskuitních.

Takže pro jejich věrnost a udržení jim nabízí různé výhody, bonusy a pozornosti. Ty mohou mít rozmanitou podobu. Například papír a tonery do tiskárny, praní prádla, poskytování zkumavek a veškerého odběrového materiálu zdarma. Jeden velký řetězec se rozhodnul, že na to půjde hezky od podlahy a je ochoten a schopen, což je velmi důležité – schopen, tomu doktorovi dát za každou žádanku třicet osm korun. Takže vlastně laboratoř platí doktorovi za to, že mu pošle práci. Plus ještě každý měsíc pětistovku na plat sestry. Jako takový bonusový příspěvek, kdyby mu těch třicet osm korun bylo málo. Taky bych odebírala biologický materiál jako divá, taky bych pořád něco posílala a nechala si pacienty myslet, jak jsem skvělá a jak se o ně dobře starám. Jednou bych pacientovi vzala krev jen na glukózu – přibližně patnáct korun od pojišťovny, podruhé na cholesterol – cena nějak podobně, potřetí na štítnou žlázu – trošku vyšší cenová hladina v řádu stovek od pojišťovny – ať nejsem takový ras a nechám laboratoř i trochu vydělat… a tak dále. Vždycky bych na žádance zaškrtla jen jeden parametr a vyinkasovala plnou nabízenou cenu.

Ovšem jeden z lékařů je superpromiskuitní a dá se říct, že na všechny a na všechno vyzrál. Už nikam nepřechází, už ho nikdo nelanaří, protože už je lapen ve všech sítích. Jeden den posílá vzorky tam, druhý den jinam, třetí onam, čtvrtý sem a pátý neordinuje. A je v klidu, a užívá si všech výhod. No není to báječné? Až to tak budou dělat všichni, zavládne možná v této džungli klid. Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Otázka ale je, je tohle ještě vůbec legální? A co na to pacient? Nechá se opakovaně píchat? A jak se doktor ve výsledcích vyzná, když každá laboratoř pracuje s jinými chemikáliemi, jinými přístroji a má mnohdy – u některých vyšetření – i jiné referenční meze?