Čekáš

Mě se to líbí. /*

Ruku na to!

Tady byych se zase hájila. Samozřejmě, že psaní miniatur je těžké, o tom se ostatně může každý přesvědčit, pokud se pokusí napsat haiku či ritornel, nicméně tohle nebylo zamýšleno jako miniatura, spíš obraz. Konkrétní situace, pocit (ale, proboha, nemyslím to tak, že to šlo "ze srdíčka" :-))

Přiznám, že konečná verze je o některé výrazy osekána, aby byla údernější a plynula. Opakování slova "ještě" je zcela záměrné a to bych rozhodně nevyúpouštěla. Ostatně proto jsem mluvila o vkusu, protože každý autor píšící volným veršem si tvoří svůj vlastní volný verš. A někomu může připadat "ukecaný", jinému akorát.

Jednoduše, taky mám ráda úspornější a údernější útvary, například tvůj nástřel se mi tím minimalismem líbí, ale u této básně trvá na této konkrétní podobě.

(To jsem se zase rozkecala :-)) Hezký večer i tobě. :-)

o chutě se ani tak nejedná :-)...je těžké napsat dobrou miniaturu - ta by měla člověka- čtenáře  doslova "posadit na zadek" :-) Samotnou mě tento útvar fascinuje, stále se učím a ne vždy se povede...

... ještě jednou k básni... Na tak krátký útvar je zde dost " vaty". Takový rychlý nástřel:

v ruce poupě

na jazyku chut

           doutnajících třešní

vrací se příliv

mezi prsty

           narcis

Přeji hezký večer a at se ti v psaní daří :-)

Díky za ohlasy.

Agibail: Beru, i když mně to připadá akorát. Ale rozumím tomu, že sto lidí, sto chutí. :-) Díky za názor.

škoda, slibný začátek, na miniaturu však bohužel málo ... doutnající třešně se mi moc líbí, je to nápadité - než se chuť třešní plně rozvine v ústech - než jakoby " bouchnou" :-)

Takové odpoledne jako dnešní

už se nevrátí.

Jo jo. Taky tu asociaci tam mám. Líbí se mi i bez  ní. T.

Má   ASOCIACE....Nezval: