2. Teorie vln

Existují dva základní způsoby, kterými se energetický tok šíří prostředím. Prvním je kondukce. To znamená, že energie se mezi nabitými předměty přetéká dotykovou plochou například v místě, kde jste je slepili dohromady, nebo v místě přiložení baterie k negativně nabitému předmětu za účelem jeho neutralizace dosažením energetické ekvivalence.

Druhý způsob přenosu energie je záření. Energetický přenos zářením funguje na principu komplxeního provázání čátsic mezi nabitými předěmty. Šíří se formou vlnění, i když ještě dnes vědci nedokáží říci, co že se to vlastně vlní. Prostě berte jako fakt, že to funguje. Kdyby jsme odkryli všechna tajemtsví, svět by už nebyl tak zajímavým místem.

Počet vln na jednotku času udává frevkenci záření. Délka vlny se nazývá vlnová délka záření. Existuje speciální druh frekvence energetického záeřní, které se říká harmonická. To je frekvence, která je v harmonii s frekvencí vašeho fyzického těla a jejím působením se cítíte blaženě. Vlnovou délku záření lze spočítat z charakteristického rozměru zdroje záření. Pokud například září hůl, vlonvá délka je rovna vzdálenosti mezi jejím začáktem a koncem. Pokud vyzařuje obrazec na zdi, vlnová délka je rovna jeho povrchu.

Důležitým nástrojem pro měření energetických vln je kyvadélko. To se skládá z tělesa zavěšeného na provázku nebo řetízku, druh materiálu závisí na tom, jak velký objem energie chcete měřit. Čím je tento objem energie menší, tím vodiěvjší musí být mateirál na ktreém je těleso zavěšeno. Použité těleso musí mít rezonanční frekvenci odpovídající frekvenci Vašeho těla.

Pro běžné domácí experimenty může stačit knoflík z Vašich džínsů a tkanička z boty. Výhodou této konstrukce je, že takové kyvadélko je možné zkonstruovat narychlo v případě nouze.

Jakmile kyvadélko pevně uchopíte to ruky, v provázku se utvoří mezi vámi a kyvadélkem energetický tok a provázek začne přjiímat energetické vlnění a začne vychylovat těleso z rovnovážné polohy, protože do energetického toku vstupuje jiná frekevnce, než je vaše. Frekvenční citlivost kyvadélka lze zvýšit voblou délky závěsné šňůrky, kdy nejvyššího vychýlení těleso dosahuje v případě kdy vlnová délka měřeného vlnění odpvoídá délce tkaničky z boty. Kyvadélko tedy můžete ladit na správnou frkevenci odvíjením a navíjením závěsné šňůrky. Kyvadélka většinou bývají mnhoem senzitivnější okamžik krátce po přeladění.

Kydby jste mohli energetické vlnění vidět (to dokáží pouze skuteční trénovaní mistři), tak byste viděli spoustu na sebe navazujících „kopečků“. „Kopečky“ jsem měl štsětí vidět jenom jednou v životě když se sazemi zanesla karma (průtokový ohřívač vody) a všechno se zamořilo zplodinami oxidu CO které pohlcovaly pozitivní záření vlonvé délky 4,6 mikrometru které potřebuje člověk k dýchání. „Kopečky“ jsem viděl ale jenom chvíli, pak jsem neviděl už nic. Pak přišla hodná paní ze sociální péče která mi chodí uklízet a rychle otevřela okno. Zplodiny se smíchaly s kyslíkem a vznikl z nich neškodný CO2, ze kterého jsou třeba bublinky v mineárlní vodě. Poté jsem ještě chvilku viděl „kopečky“ a za pár minut jsem opět viděl normálně. Větišna lidí, kterým jsem tento přbíěh vyprávěl mi říakli jaké jsem měl štěstí, protože mi záviděli že jsem na vlastní oči viděl energetické vlnění. Tento stav bych rád minimálně ještě jednou zkusil vyvolat. Mám už doma připravený tmel na utěsnění spár a plynovou bombu s CO. Tmleem utěsním v ložnici všechny škvíry v rámech oken a dveří, lehnu si na postel a povolím ventil na bombě CO. Bohžuel paní ze sociální péče mě navštěvuje nepravidelně, takže experiment nemohu zatím bezpečně načasovat.