Ve tmě kolejní cely

Už zas roste měsíc

Už zase roste měsíc, jako děcku zub. A že je konec týdne, milostníci vkládají se do básně páteční noci. Z té nekouká Belzebub, z té koukají nohy a když se vezme za kratší konec, tak i podstatnější věci. A budou se pak smát ti rozmarníci, k nerozeznání s měsícem, úsměvem bezzubého děcka.

Angels

Z rádia jde píseň o andělech. Je zabalená do angličtiny, takže jí rozumí jen andělé řeči znalí. Už nestačí mít křídla a mýtický původ, dnes je třeba zvládat alespoň jeden světový jazyk. 

Ve tmě kolejní cely

Studenti filosofie už zhasli svou kolejní celu, ponořili se do peřin a počli malou noční disputaci. V cogito mám záruku své existence, říká jeden. V čem ale hledat záruku toho, co leží mimo tvou existenci? opáčí druhý. A další kamarád, vyloučený třetí, mlčí a usíná. 

Sladké nic

Pomořanskou kapsu, datlové pepé a kávu, objednali si nedělní přesnídávku milenci v cukrárně u hranic. Čekali ruku v ruce a pozorovali hraniční kámen, do krajiny vražené nic. Mezi sebou nechovali už žádné překážky, láska pro ně byla co lupičům bankovní přepážky: sladké nic. A sotva domysleli další větu své romance, sláva, už se nesla pomořanská kapsa, datlové pepé a káva.