Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMonika
Autor
blecha113
Včera jsem vedle Tebe stál,Moniko
a dívat do očí se bál,Moniko
Snad je to tím že Tvůj příběh četl jsem už tisíckrát,
a proto vím co vždycky přijde,z velké lásky velký pád.
Zítra zas budem o kus dál,Moniko
já budu tišit ten Tvůj žal,Moniko
Já vážně nemám ani zdání,kterou cestou máš se dát
Jestli ten co Ti v lásce brání,není ten co má Tě rád.
Ref: Věř mi že to se někdy stává,když už láska není hrou
někdy je lepší brát než dávat a hlavně zůstat na nohou.
Věř mi že láska někdy bolí ať už kdo chce má Tě rád,
rány co naplní se solí,vlastně pálí nadvakrát.
Ten první co Tě má tak rád,Moniko
nechce už do očí si lhát,Moniko
Druhý zas po nocích Tě zlobí a pak zmizí někam dál
proto Tvé tváře slzy zdobí,jak si ďábel s ohněm hrál.
Až se mě příště budeš ptát,Moniko
co jsem si prožil a měl rád,Moniko
Budu Ti vyprávět svůj příběh co jsem prožil na Cestách
a proto vím co vždycky přijde,někdo další kdo má rád...
Zítra zas budem o kus dál,Moniko.... :-)