Písmák Poučení z krizového vývoje
Když jsem byl malej kluk
dával mě tátazatrest klečet
do kouta, na koberec
/Poučení z krizovýho vývoje,
Místa
Už cestou domů měltušení
a kolikrát víc neždnes
Eberhardseroztočil
nad platinovou klecí
Posun
„Ukaž,jen se podívám
kam ses mezitím posunul,”
řekla azběžně prohlídlamůj
věčně po papírech
Jistota
V blíže neurčené budoucnostispálíslunce
v termonukleárních reakcíchvětšinu svého vodíku
a následnědramatickyzvětšísvůjobjem
dopodoby červeného obra,který polibkem smrti
Že už káceli i v našich lesích...
Že už káceli i v našich lesích
napsal spolužák na nástěnku
nějakou cizí řečí
že musels číst i vícekrát
Kam zmizely všechny ty stroje
Dojedla rakvičku a zašeptala:
„Zaplať prosím tomu číšníkovi, Petříku. ”
Bylo to vlastně docela legrační
neboť si ho spletla se svým vnukem.
Ještě to uhrát na přijatelnou remízu
Týden v plný palbě
/z Berlínabulharským airbusem/
letíš s partičkou rozjuchanejch germánů
Básník co nevydal sbírku
Nedělní ráno
/právě vycházím z koupelny/
hraje televize. kalendárium.
„To je přesně, jak ty. ”zaslechnu z obývákutvůj koment.
požadované dílo nebylo nalezeno
sto lidíse dnesnarodí
/sto zemře/
ptát se doktora
na tvoje srdce -
Zadní země
/zapomenuté ticho světa/
nečekané průsvity
polapené ve smrčinách
čekající na udivení
Podívej se na tu fotku...
„Podívej se na tu fotku. neukazoval jsem ti už. “ pootočil ke mně Lišák displej telefonu
v útulný, ale nezvykle prázdný hospodě. Kde ticho rušila jen tlumená hudba
jakýhosi fajnovýho rádia ze severua hihňání blonďatý, tragický servírky
permanentně zašitý za barem, kdepatrně vyčkávala na vysvobození v čase zavíračky.
Bacha na toho bezďáka...
„Hele - bacha na toho bezďáka v modrý bundě, ten už s náma nepojede. “
přihnal se ke Karlovi kolega na konečný, sotva co otevřel soupravu pro výstup.
„A co se stalo. ,“ ptal se nechápavě.
Stačí se podívat...
stačí se podívat.
„Ramena máš pořád širokýa útlej pás
Může se to stát i vám...
Už nějakou chvíli
jsem stál
v sobotním podvečeru
s dvanáctkou na Andělu
sotva jsem mu uhnul...
sotva jsem mu uhnul.
zatímco blonďatej, nahatej chlapeček
s tváří dokonalý předlohyz dělbarokních mistrů
nedalekýho krumlovskýho hradu a zámku
(Po)manželská poezie
* * * (po letech v našem městě)
a svý kořeny
vyklučený smírem
patnácti let
Bylo nebylo 2
„Kreslí jenom lebky.
samý kříže nebo masky z hororů -vlastně ani nevím,
jak se všechny ty blbosti jmenujou,“vysvětlovalaspíšeomluvně
když spatřilajak si prohlížím náměty kresebjejího synka
pořád si něco píše...
pořád si něco píše
(podivný básně)
v příbězích propiska
věčně hladová
A tuhle zas v rádiu...,
a tuhle zas v rádiu.
že dle jakéhosi výzkumu
na Kolumbijské univerzitěv New Yorku
o jejíž existenci nemávětšina z nás
Panta rhei
„Mám ráda, když se na mě usmíváš," zpívala
před dekádou snad z každýho českýho rádia;
společně s jednou holčičí kapelou - tahle
možná po přeslici pradávná keltka;
že už asi nenaskočím...
že už asi nenaskočím, Tesy
i když někdy pod Střekovem
"zase cítím náš vlak"
na západní pobřeží
Chlumecká osamocenost
zvláštní pocit
dřepět na balkóně
v tom syrovým podvečeru
pod obtiskem linorytu krušnejch hor
"Ty už sis v životě na něco vydělal, mladej...
že můžeš čmárat po tramvajích a ničit sedačky, co. "
zahřmělo ze salónu té - trojky,
sotva jsem dobrzdil před Primou k Palmovce.
Už stál ve dveřích chlápek—montérkáč v obnošený džízce
Na mapách nálezů a ztrát
Jejich tátu, kdysi v pětačtyřicátým(co by čtyřletýho klučinu)
nalodili v Děčíně na starou nákladní loď
a jako součást kolektivní viny i s celou rodinou odsunuli do říše.
O pár kilákůdál,do Drážďan. Konečná, ende, šlus.
Teď, když o tom píšu...
"Jdi do prdele. Táhni vodsuď - a už se nikdy nevracej. " si představ,
řval včera nějakej chlápek na svojí asi nejspíš družku.
No a pak jí vykopnul i s kufrem z baráku, rovnou do tý zimy venku.
Poslední zhasíná
Někde pod čarou ponoru
tétonoci
tak trochu kalí se
i má voda
Častokrát i cesta
častokrát i cesta -
ta stříbrná žíla
dvou nekonečných souběžnic
pro kterou zapomněls
A někdy tak...
a někdy tak - (věnováno)
že ještě povyskočit
snad z nášlapných stínů
plazivce
1914
a pak -
(už zdánlivě po všem)
si hladový Gavrilo kupuje
v neznámé ulici sendvič
Tramvajácká poezie
„zasmrď sluníčkářům" napsal
kdosi na dveře hajzlu
konečný trojky
v Braníku
Dál od slepých ramen
"Miluju tě Bobíšku - víííš. a jednou chci bejt celá tvoje
(jakože poprvý) - chápeš. " slibovala mi kdysi jistá slečna, vahou citů svých necelých šestnácti let.
Jenže já, byl tehdy mladej argentinskej bejček
právě vypuštěnej z ohlávky výběhu vojny do velkýho voňavýho světa
Hovory s tátou II.
není to jen (ta prázdnota)
z níž nemám za tebou žádných zpráv
jen není komu táto /že třešně a meruňky/
už nabírají do květůza plotem zahrady
Okolo šesté...
(okolo šesté ráno - umrzlý bezdomovec na zastávce, jen pár metrů před bránou vrátnice)
* * *
myslet na báseň
když ve ztuhlosti konce
Definitivně poslední báseň pro M.
***
bude to tím postojem
vojevůdců /držením těla/
když náhlí se - do bitev
Co čteš?
* * * (kolegovi Petrovi)
„Co čteš. ukaž. "
bere si do ruky
ještě z tiskárny voňavou
Echa života
„Jednou takhle nahážou do pytlů i naše věci - a odvezou na smeťák,"
zoufala sis, asi po týdenním balení šatů, fotek a nábytku
a vůbec nejrůznějších nepotřebných věcí (potřebných pro život)
ještě z dob našeho baráku, které tak nějak nebralo konce
život podle slečny Klárky
* * *
„musí mít velký péro -
a bejt bohatej, aby mě uživil," řekla a uchichtla se
nad x-tou sklenkou mojita
Klíč pana H.
„Červenej je vod bytu -
přední a zadní vchod, modrá a žlutá.
Černej bude sklep a tenhle malej - to je schránka," odečítal do vzduchoprázdna panelákovýho bytu.
Ale nebylo to setkání přátel po letech
Pod košilkou vzpomínek
(. )
„že prej dlužila, jen pár tisícovek z nájmů
až majiteli došla trpělivost
vystěhoval nábytek a všechny jejich věci
Čas rozchodů
Barák na labským nábřeží—
opakovaně vyplavovanej "stoletejma povodněma"
(který jim vlastně i párkrát zachránili čumák
z mimořádnejch pojistek a dotací), už neměli.
Konečně báseň pro tebe
Praha-Kotlářka 2015
Vždyť ani doutník mi tady nechutná
v ulici kde v oknech
jakkoli povědomě zapadalo slunce
Žamberk
"Támhle, co stojí ta opuštěná výloha—vidíš.
měla babička kadeřnickej salón.
A tady—mi koupila bílej kožich
kozačky a červenej klobouk, když mi mamka umřela.
Hovory s tátou
"Pane. dnes máme zavřeno. "
oznamoval chladněa úsečně jakýsi mužský hlas
když jsem před pár letyvracel tvoje vypůjčené knížky
které už pár dnů neměl kdo číst.
Ze zlomených křídel
* * *
už dávno jsi přestal počítat
vyhlazená madla svítání
šance že v rozparku večerů
Prach ve větru
V nějakém minulém životě—možná stavěl lodě
nebo na předměstí Havany
jen tak žmoulal tabákový listy /představuju si/
jak s rozbřeskem vyčkává na příhodný vítr
vojenská nemocnice
T a d y
se nespěchá
v prostorné chodbě tíha
když přidusí tě
Vánoce staré paní
Nebylo to žádné hrdinství--prostě jen zestárla
sama (v) sobě si zbyla
v garsonce na třetí etáži (bez výtahu)
kde každý schod bolí více, když mladí nejezdí
Svět podle P
Není to zas natolik bolestivá vzpomínka
abych nevěděl, že se vlastně nic nestalo
po x-té vymazaný z klubu přátel
"fejsbukového Beverly Hills"
Blbá nálada
BLBÁ NÁLADA
"Já jsem tady na hlavní a mám přednost ty debile. "
řval na mě rozčílenej chlápek
z okna souběžně jedoucího autobusu
Věčnej tramvaják
Věčný tramvaják
Když odjezdíš pár let
když vydržíš pár krizí
pár šichet. kdy jsi chtěl skončit
Vykopávky 4
Bezdomovec Pavel léto 2000
Dopil kafe
dokouřil poslední tři (z mého)
a vyrazil do studené noční tmy okresního města
Báječné místo pro život
"Tady nemůžeš zůstat," řekl a rozčeřená hladina
zakalila vltavíny nadějí.
"Jen. na pár dnů," zašeptal tichem
půlnočního náměstí jeho táta
Prohnat vítr 2
Když ho odváželi
červenec zrovna bouřil provazy dešťů a krup
sanitka zacouvala až ke vchodu
ale přesto. trvalo celou věčnost než ho rozdýchali.
Střepy
Nežli si uvědomí všechnu tu marnost
z obehraných refrénů a posledních slok
přejdou okolo
kolikrát i celé životy
Na dohled
Natáhla hubenou
jakoby voskovým papírem
potaženou ruku
vstříc té mojí. na přivítanou
Bylo nebylo
"Vika mi utekla. i s malým Ondráškem
k nějakýmu starýmu páprdovi, chápeš to. "
spustil na místo pozdravu známej, když jsme se nedávno potkali.
Jeho ruce
Lázeňská sezóna
"Lidi nemaj prachy, ale stejně budou kupovat
tyhle předražený blafy," říkal nějakej chlápek svýmu kámošovi
a přitom se podíval do mýho plastovýho talíře
kde naložený v oleji ležel
Berounce
a v jiném ránu
znovu přikovaný k jejím očím
ještě začarovanou,
nedospanou řekou - brodí se
A na chvíli se zastavil svět
"Tomu neuvěříš, co se mi zase stalo," přihnala se ke mně
kolegyně Ála na konečný pětadvacítky tramvaje.
Už chronicky známá neuvěřitelnejma historkama
který (přitahovány k ní nějakou záhadnou silou)
Už to nedohonil...
Vyběhl ze dveří Palladia
a ještě z protější strany ulice
volnou rukou mával, ať na něho počkám -
zatímco v druhý se snažil udržet
Skořápky z velikonoc
"Tak si berte," vyzvala nás teta Jitka
/gestemve kterým nezapřela svojí bejvalou učitelskou profesi/
ke stoluplnýho velikonočních laskomin a uzenářskejch lahůdek
který vykouzlil strejda Honzave svý řeznický výrobně hned za domem.
za prdelí s armádou strážnejch andělů
Do ještěpřed chvílí
tuctovýho večeraPalmovky
se z vedlejší ulicenáhle ozvalo:"Já nechci umřít"
"Zavolejte mi Marečka"
V otázkách jakejchkoliv průserů...
Zdeněk patřil neodmyslitelně
do naší školní party
co si pamatuju tak nikdy nezkazil
žádnou srandu a
Každá pravda něco stojí
I. P. Pavlova
„JEŽÍŠ JE S TEBOU,“
je to tvůj taťka
kterej o tobě všechno ví…
Českému středohoří
podívala ses někdy
z vrcholu Lovoše dolů k Labi
do rozkvetlých zahrad zálivu Neapolského.
to jako bys z Vesuvu shlédla
Vždycky se budeme tak trochu bát...
"Víte—vždycky se budeme tak trochu bát doktorů
pro to co s náma nakonec provedou,"
přidal se starší pán v čekárně koloskopie do našeho hovoru
plného obav a očekávání z nepříjemného zákroku.
Kolikrát ještě
zvláštní kolik večerů
za barovou židlí potřeba
v hlubokém
mlčení monologu
Den jako každý jiný
"To jsme to zase čapli," byla oblíbená věta mýho táty
pokaždý, když se svou družkou úspěšně dokončili
okružní jízdu postarším favoritem
po mísních hypermaketech
(Před) jarní variace
z mrazících aut
svatýho Martina
sypali březnovej sníh
psí počasí zahnalo
Už to neocením
Tizian rozdrtil rumělku
s ohnivě červenou a usilovně míchal
nebylo snadné zachytit odlesky
jarního slunce
Co je důležité...
Zastavil jsem na Bílé Labuti, jako druhej v pořadí
a i přes plnou refýž lidí jsem ty dvě nemohl přehlédnout.
Než došly od sloupku podél autobusu až ke mně
uběhla snad celá věčnostve které Hanibal překročil Alpy
Ani ses neohlédla
a pak ses ani neohlédla
(možná ze strachu, že jako Lotova žena zkameníš)
v podobě solného sloupu, ale to
už se patrně nikdy nedozvím
Takový obyčejný příběh
Hanka byla ve věku, který se u žen neříká
a ani není slušný se ptát. Usměvavý sluníčko
ve vrátnici vozovny, co už pár roků vyprovází
naše uspěchaný kroky k domovům.
Prohnat vítr
Seděl v rohu kuchyně
a vyhaslejma očimaodevzdaně sledoval
silvestrovskou oslavuu našich společnejch sousedů
a zřejmě jen tak na půl ucha poslouchal naše vtípky
Jestli teď zazvoníš...
Jestli teď zazvoníš--Sáro
možná ještě dokážu
pootočit hlavou
a téměř bezvládnou rukou uchopit
V náznacích
v náznacích smíření
probděnou
bezkrevnou nocí
našlo nás
Něco málo od Tramvají...
Z PŘEDÁVKY DOPRAVNÍ SLUŽBY VÝPRAVČÍHO.
. večer dostala nažrat
a pak mě nasrala .
lítala tady,dělala bordel,
Retro-spektiva
ten unavenej ksicht
ve čtyři ráno
se zvětralou fasádou
empire state building
Bílá vdova
"Tak mi přišla třetí exekuce na manželku. " odevzdaně hlesnul kámoš
sotva jsem si stačil zamíchat kafe v jeho opuštěný, nevytopený kuchyni.
"No a včera zvonek, koukám a ve dveřích policajt a exekutor,
že jí spolu se synáčkem hledají v místě trvale hlášenýho pobytu. "
V otázkách opětovaných úsměvů...
Slunce si odzívlo
kdesi nad Petřínem
a jako v zrcadle
se v řece odrážely
Taková chvilka
Byla to jen malá chvilka, ne nepodobná odlesku slunce
na vlnce horské bystřiny. Z davu stojících lidí na refýži
se oddělila postava stařenky,hodlající si zkrátit cestu na
protější zastávku. v mém směru.
Když se usadí prach
"Nemáš náhodou nějakou milenku—co. "
zaútočila na mě kdysi bejvalka
zřejmě podle hesla—nejlepší obrana je útok.
"Chytla jsem totiž nějakou mykózu
Rodičovský povzdech
"TY TOMU TAK ROZUMÍŠ. "
utrousil ke mně,
jedovatou poznámku náš čtrnáctiletej synek,
Neznámé rusovlásce...
Dokonce ani tohle zasněžený ráno
mi nezaručí naději
stát se oběžnicí tvého slunce.
Být něčím víc,
Některý smrady, jen tak nevyvětráš...
Linka 25
Začalo to celkem nevinně:
na konečný na Vypichu
vystoupím a u plechové zdi nářkůbudoucího metra
Vykopávky 3
NA KÁVĚ
Pobaveně se usmála
mojí odpovědi na otázku
co právě čtu.
(Ne)obyčejný příběh
"Připomínáte mi mýho vnuka, víte.
pořád se někde toulá," vyprávěla starší paní v důchodu
asi tak "třicetiletýmu klukovi"ve vestibulu
metra na vysočanský.
O těch hnusnejch věcech
"To je zajímavý," řekla nedávno moje žena
že o svý bejvalý píšeš tolik básniček
když na tebe byla tolik hnusná.
A o mě skoro nic
Třeba ještě dýchám...
Pavlovi.
Jako by nestačilo,
že nehojící se rány samoty
Byla to pohoda
Jezdíme teď nejrůznější linky
a tak se sunu Vinohradskou dolů kMuzeu
Hloubětínskou jedenáctkou,
a je to jako vždycky touhle dobou.
Před Loretou
Ta píseň byla o nás lásko
unavený harmonikář
v pasáži metra snad
pro všechny ji hrál
Vykopávky 2
LIŠÁK
Bylo to zvláštní,
když mi jakoby nic sděloval:
„Čekáme rodinu a
Oko hurikánu
"TAK JSME SE S PÉŤOU, PRÁVĚ DOHODLI NA ROZVODU . "
a překvapivě v klidu,
pípla mě v týdnuesemeska
Dokud je čas
"Až se rozsvítí vaše číslo -
můžete jít do otevřený kabinky,"
všimla si naší váhavosti vedle sedící milá blondýnka
v čekárně na mamograf.
Vykopávky
Dnes jako zítra
Od oběda pár zbytků
a ještě kafe,jeden cukr
Sousedská výpomoc
Můj soused Pavel
je bodrej šedesátník
trochu hlučnej chlap,ale
Naposled
Byly dva dny po vánocích. Stáli jsme na zasněženým nádraží
a já vedl dvouletýho Kubíka za rukua vracel ho "domů" k mámě
(tak jak to nařídil soud).
Středohoří
. už od Prahy
ten zdánlivě nekonečný obzor
středohoří
rozkývaný v bocích
Druhý dech
To není maják někde nad Bretaní
osamělý poutník
chvíli před svítáním
Pozdní sběr
V neslyšných
náplavách času
z pomíjivých
matérií hlasů
Výměna
"NĚJAK NÁM TO DOMA NEKLAPE"
a tak jsme se přihlásili do výměny manželek
mi nedávno říkal u sklenice vína soused Jirka.
Třeba nám to pomůže
Měl to v očích...
Christián byl typickej floridskej černoch
kterej před léty v americe zbouchnul
strejdovu dceru Pavlínu
když za ním kdysi přiletělana rande
Otisk
Seděli jsme v parku za nemocnicí
a já si vzal kluky stranou
abys měla babičku chvíli pro sebe.
Kdysi, když ti v šestnásti umřela máma
Nejlepší kritik
DALO BY SE TO NAPSAT I LÍP
kdybych to prožil, nebo o tom věděl víc
mi napsal můj brácha na otázku
jestli četl některý moje básně
3x Podzim
* * *
A zase
všechna ta smutná hudba
kamkoli ses podíval
Relativní svět
V ten nádhernej červencovej den,
jsem v práci měl mít zálohu,
to pohodlně sedíš v klimatizovaný místnosti
Prodali jste barák...
"Prodali jste barák, tak čemu se divíte. "
opáčila jízlivě úřednice na tvůj povzdech
nad osudem naší bývalé zahrady a domku
Mizící svět
"Ty andělíčky - co jsem namalovala barvama na sklo
na tabulky vchodovejch dveří. vezmu taky,"
volalas na mě z předsíně
zatímco kolem nás se bořil svět
Výhodné povolání
VŽDYCKY MNĚ PŘIŠLO NEUVĚŘITELNÝ,
že existují lidé
co můžou v devět ráno,
jen tak sedět
Co jsem nestihl říci...
Nikdy jsem nepochopil
ty tvoje věčné smutky
prázdné—vypité láhve
nacházené po skříních
Cestou do práce...
Nedávno,cestou do práce, tankuju u svý oblíbený pumpy
zaplatím a mířím k autu, když v tompřiběhne holka
tak pětadvacítkana sobě letní tílko,batikovou sukni
vlasy spletený do dredůa že prej:„vezmete nás do Prahy.
Metuzalém z nádraží
Když jsem před lety dělal na dráze
jeden můj kolega, zachovalej šedesátník
říkával: "všechny ty kecy vo lásce a věrnosti
Náramný místo pro život
22. 7. 2013
Ráno jsi odjela do práce
a né že bychTĚneměl rád
ale jeden den volna slaměnýho vdovce
TÁTOVI
"To je vaše. ," řekl doktor
v ruce modrý sáček tak do dvou kil
/co zbude z člověka/
dvojitý infark a bylo po všem
...v kolika postelích
Chodila jsem tenkrát před barák -
hrát na kytaru, aby sis mě všimnul.
psala mi moje planá láska Lucka.
Jenže TY sis všímal jenom tý krávy
SLUNOVRAT
Jsem osamělý rybář
ze slepých ramen řeky;
co trpělivě chytá
v nekonečně modrém
Celkem soukromá erekce
"ČLOVĚČE,JÁ, KDYŽ VIDÍM TY NÁDHERNÝ ŽENSKÝ",
co jezděj do Žlutejch a do Podolí,
jsem z nich kolikrát úplně hotovej. ,
(NE)MANŽELSKÝ TROJÚHELNÍK 2
"Jsem teď na vlně—a nechci přijít o ten pocit,"
líčil mi zase kamarád Pavel
na mou otázku co je novýno.
Je to euforie, prostě síla a doufám
(NE)MANŽELSKÝ TROJÚHELNÍK
"DIVNÝ. CO .
žárlím na ženskou se kterou
jsem ještě NIC neměl
mi nedávno říkal
Povzdech manželky...
že po vás uklízím:
špinavý, naruby obrácený
a po celým bytě rozházený ponožky
na to jsem si už zvykla
NA CESTĚ
DOLNÍ ŽLEB (NA CESTĚ)
Jehličím nám vonělo ráno
na kraji skály
strachem jak přibití.
SEBRANÉ HOSPODSKÉ SPÍ-SI (2)
. . .
"Vo" druhej vodpoledne
je ještě práznej lokál.
Co stihnou jenom ženský...
V odrazu kabiny
jako u zrcadla
nějaká holka
vytáhla rtěnku
SEBRANÉ HOSPODSKÉ SPÍ-SI (1)
Barman musel mít,
už v hlavě díru,
co celej večer poslouchal,
JSI...
JSI. ( JANIČCE)
Jsi můj přístav
v rozbouřeném moři
jsi svíčka
VÝHODNÁ PARTIE
"ASI BYS CHTĚL MÍT JEŠTĚ SVÝ VLASTNÍ DÍTĚ. CO.
vystřelila přímo na můj solar plexus,
jistá (stále) vdaná paní,asi tak v kristových létech.
Byl jsem čerstvě rozvedenej a tak
TĚŽKÁ VÁHA
Jsou chvíle -
kdy i ten největší tvrďák klesne do kolen
kdy nakoupí chlast a doufá
že to takhle přečká, tak nějak líp.
Před dveřmi pana Donalda
Před dveřmi pana Donalda
měl jsem malý problém,
když to na vás přichází
Takové haraburdí
ÚDĚLEM LIDÍ,CO SI KOUPĚJ STAREJ BARÁK
je věčnej život,
více méně v provizoriu
Ty básně si nekupujte...
"Ty básně si nekupujte,
jsou takový divný . "
radil mi prodavač
Tak trochu závidím...
"V kolik jdeš do práce,mami. ",
sondoval starší,
šestnáctiletý syn situaci.
Byl jsem právě na odchodu
...o básni do šuplíku
. o básni do šuplíku
zrozená
z vína a doutníků
inkoustem
Jednou...
Jednou to jistě pochopím,
proč na začátku
vždymícháš karty.
pak necháš mě sejmout,
NAD DĚČÍNEM...
Nad Děčínem táhly běsy,
ještě syrová
květnová bouřka
spojila nebe se zemí.
MONTÁŽNÍ
Kdyby se inteligence
měřilapodle délky penisu
určitě by to dotáhlna kandidáta věd.
Stál v koutě pod sprchou
VEČER PO LETECH
„VÍŠ JAK SE CEJTÍM . “
povzdechla si
včera večer moje žena…
„Jako,když ti bylo dvacet
P.S.
Tuhle naší písničku
jukebox snad stokrát obehrál
a číšník řve:
"Padej,. zavírám. "
U KRBU
„Jako bys spálil jejich duše," řeklas
když jsem pálil věci z pozůstalosti
znáte to: pár věcí
papíry, fotky
Jsem těhotná...
"Chci se s tebou rozvést. "
"Jsem těhotná s někým jiným,"
mě kdysi řekla bejvalka
jen tak - když jednou
Nacvičeným pohybem
dojedla banán (olízla rty)
a vypnula solárkem pěstěný trojky
vědoma svých předností
nacvičeným pohledem