Smím

Na kůži vítr mám a chladné slunce
jaro je venku již do kůry pálí 
a slzy horké jsou solí jen v slánce
vteřinou těla jsme my tady stálí.

Jen voním k vlasům zas jak v létě k trávě
a cítím z hloubek těch závrať a déšť
poprvé padat se nebojím právě
tu smrt všech vlasatic smím právě snést.

Tak nesu kříž těžký tvých objímání
sám hřeby přibitý za prsty v bok 
a je to mých tich všech jich umírání
srdce mé odbilo v tepu svůj rok.

A kapky krve mé jsou drahokamy
ve chvílích zranění rubín a žal
a naše stíny jsou právě tu samy
oči mám zavřené jako bych spal.