moje čarodějky

začalo krápat
když se loudaly k domu
prej nejsou tak mocný ale byly
a ještě k tomu přidávaly z kapes

zůstalo jich strašně moc
čarovaly a natřásaly sukně ve vypáleným kruhu
a prosily mě
abych jim dala kousek sebe
jak tak kroužily padaly z nich kosti
přes slunce zprůsvitněly
až mně jich bylo líto
tak jsem jim dala odkrájená slova
cpaly je do rukávů
chechtaly se do dlaní co jim zbyly
pak jim odpadaly bradavice
a když odcházely řekla bych
že už jsem je někde viděla

jen jsem jim neměla říkat
že chodím řvát do sklepa
sedly na schody a dívaly se potměšile
četly z mojí tváře každou vrásku každej záškub
některá i přiblížila vrásčitý ruce
čapla jsem brambory a mazala do kuchyně
 

ráno bylo všechno jinak

melta na starorůžovým ubrusu voněla až k sousedům
kočky chtěly ven
ta černá blejskla očima že jako ví svý a byly fuč
večer zas ztichly v peřinách
ani sebou nemrskaly jen trochu tlačily na boku
hřály jako kamínka a občas slintly do polštáře
radši jsem to vzdala
dřepla v chodbě ke dveřím
ve škvírách sledovala přibývající světlo
a jak narůstalo rostly taky ony
zase
pod schody tabule s rozličnými předměty
kříže a další hovadiny
jako v krámě to tam vypadalo
 a jak tak čarovaly začly mi růst vlasy
černý vlnitý o kterých jsem vždycky snila
taky kůže na rukách se vypínala
až mně oblejvalo horko

ráno bylo všechno jinak

přes lustr jsem přehodila ponožku
stejně druhá kamsi zapadla a já byla hrozně líná
padnout na kolena
jak tam tak visela vyrazily odhodlaně z koutů
dneska jen dvě
skřípaly zubama
že prej mám hodit polínko do kamen aby kapku pookřály
pak dráply do prázdnýho místa  a já se přiloudala blíž
už jsem neměla strach
když česaly mý vlasy
vplítaly do nich netopýří kosti
tiše o sebe ťukaly jak jehlice co uspávají
nebyly vůbec rozcuchaný to jsou jen povídačky
naopak probouzely soucit
jak zahřívaly podlahu bachratými zadky
v kamnech plápolalo čím dál víc
až jsem se prohejbala blahem
říkaly mi přesvědčivě marnivá sestro
a než se zdejchly popíjely grog
házely do něj cukr jako zběsilý
a pak kdo je marnivej
 
druhej den přistál u vrat žlutej balón
zubil se omotanej provázkama do zahrady
a chválil moji houževnatost

byl to naprosto dokonalej plán
jak si mně omotat do barevnejch pentlí
navíc se vyznaly
toužila jsem po harmonii a ony ji vysílaly
jsme Láska

a byly

pro tohle umřít je tak jednoduchý