Paříž * New York * Řím

Paříž

Jak se asi usíná do aprílové noci v Paříži? V malém pokoji hotelu ztraceného do Latinské čtvrti.

Pootevřeným oknem vanou docela jiné vůně. Parfémy, viržinka, neřest, a mezi nimi i špetka moře, slaná kapka do tmy. A venku na chodníku v cizí řeči zaplatené mulatky. Síťované punčochy, sukně nakrátko, před pusou zrcátko. Není pochyb, kdysi jejich mámy zmámily jejich táty, někde ve stínu kokosových ostrovů. A teď jsou tady, s rudými rty a kapkou své soli do tmy. Tak nějak se možná usíná v Paříži.

New York

Jak se asi usíná v New Yorku? Někde na rohu páté a dvacátéčtvrté, v manhattanském činžáku s požárním schodištěm za okny. Jak asi tam člověk padá do usnutí?

Venku se to tetelí miliony světel a k tomu svítí svou žlutou kastle taxíků. Betonová půda pro van Goghovy slunečnice z plechu. A těmi poli se motají blázni s nákupními košíky a cení zuby na hrošíky, co s obrovskými žemlemi opouštějí bufety. Kdo by tam dole nezešílel. Zatáhneš plechové rolety a plechovce s nápisem Bud svěříš dojmy. Jen ona je tady ochotna naslouchat. Byť ani ona žádnou radu nevydá. New York, ztracenost.

Řím

Jak se asi usíná pod indigovým oceánem oblohy v Římě?

Tam v dálce cesta až na kraj světa, k onomu cizímu extra muros. Na dosah pak ruiny říše. Kámen a čas. A do mramoru vyvedený kuros. A na rozích zlostné i klidné pohledy císařů. Ulice hlučné od dívek, pozorné od kapsářů. Hledáš klid olivového háje, ale tady jsi intra muros, uvnitř světa, dění. Tady jsi součástí velké báje. Alespoň tedy olivou smíříš hladinu alkoholu.