Přízraky páteční noci

Přízraky páteční noci

Z oblohy svítí měsíc, jako ze tmy oči Idi Amina. Páteční noc nebývá na přízraky skoupá. Nevěříš? Zkus zapadlé kouty Karlína. Anebo televizi, otec se sekyrou už se houpá. A kronikáři černých žánrů si brousí tužky… 

Digitální jeskyně

Norská televize proslula svými meditačními kanály. Oheň krbu, jízda vlaku, pletení. Nově prý tání ledovce. Vše v celodenních cyklech. Statistika: většina diváků vypínala pořad až s uhaslými uhlíky. Platónská jeskyně v digitální podobě. Už i samotný oheň uvnitř jeskyně se stal jen stínem, odrazem skutečnosti. Oheň tedy už nemá svítit, pálit do špekáčků a vonět do košile, má být jen simulací. Je ještě z takové jeskyně cesta? Je ještě nějaké vně jeskyně?

Ráno po výbuchu

Filmy svou romantickou zkratkou člověku vepsaly představu o správné páteční noci: květiny, večeře, svíčky, víno, letmé doteky, závazná slova, taxík a erotické pomyšlení. Střih. Ráno: v peřinách, vždy bílých, na znamení, že nevinnost neutrpěla; zůstávají slova, vše ostatní vyhořelo ke dnu nábojnice. Tak přece jen, v té záplavě klišé, nějaké sdělení: zůstane-li po tom výbuchu kýče živá řeč, je tu naděje.