Okamžik životního setkání

"Smrt je jistý vliv jisté energie. Vliv, který je nezvratitelný v tom, že se nás dotkne. Ten dotek je příčinou toho, že je naše vědomí rozptýleno do nekonečna."  - o tomto nie som presvedčená, ja neviem, čo je po smrti.

Neviem, či Ti vôbec rozumiem: Hovoríš, že energia, ktorú svojím životom vytvárame, nás presiahne? Naše "ja" zanikne, avšak za istých okolností sa naša energia spojí so širším vedomím? To je Boh?  Neviem si to predstaviť.

A hovoríš tiež, že my sami musíme prispieť k tomu, aby sa to stalo? Ako? 

Jsem zvědavý jak ty:)

Začněme u toho, že vše je energie, jinak se nikam nedostaneme. My jsme energie, která má vědomí. Vnímáme. Máme životní energii. 

Smrt je jistý vliv jisté energie. Vliv, který je nezvratitelný v tom, že se nás dotkne. Ten dotek je příčinou toho, že je naše vědomí rozptýleno do nekonečna.

Co může být zásadnější než to, co nás tak neodkladně staví do pozice tohoto setkání. 

Není nic podstatnějšího v životě než zkoumat, jak vědomí může toto setkání vzužít k tomu, aby nebylo zničující. Jsou pouze dvě věci, které jsou v životě jisté. Přítomnost, že vnímáme a smrt. 

Smrt nelze definovat, jen se s ní setkat. Jak přijde a dotkne se nás, je to nezvratné. A přesto chceme v tom mít schopnost jisté kontroly. A ta kontrola může být jedině v tom směru, jak energie sama plyne. Proto je smrt to, co energii narovná od toho, jak byla životem používána. Nejdu cestou, že já něco takového může přežít, ale že energie neztratí své obohacení vědomím a vnímáním. A tu přichází zvědavost, co způsobuje, že naše energie vnímá. Nacházíš to poznání?

To není filozofie a tak si smrt nelze představovat, protože už je tady, ale mít představivost a energetickou sjednocenost toto využít pro  vědomí. A to nezáleží na našem chci nechi, ale na tom, kam vědomí a energie volně plyne.

Smrt je jediná dostupná síla, která umožní vědomí přeskupit se tak, že může vnímat za svými mezemi. Proto je naše osobní existence dočasná. 

Je hloupé vnímat smrt jako morbidní a zničující. Smrt je prostě příčina, proč mohou existovat mystéria. A není cíl ani výzva být smrtí zničeni, ale proměněni a spojeni s širším vědomím. Ale nefunguje to jen jako Prosím!...je to vědomé a je to čin. Jak nemůžeš prosit, že když se ponoříš pod vodu, tak se vynoříš bez vlastního povelu. Je to spíš s tím splynout a to dokonale, ale pružně. Ne staticky.

Proto se mi líbí, jak ke všemu sama přistupuješ, protože s tebou zcela zřejmě a intenzivně vnímám, jak si nechceš bránit svou individualitou být vědomá a spjatá s širšími skutečnostni. Působí to velmi svěže a mladě a jen mladost může být natolik odpoutaná, že se s dotekem smrti nechá projít do nekonečna.

Takže proto je smrt nejdůležitější okamžik v životě, protože je to okamžik naší poslední bitvy. A ta bitva musí být, jako všechny předchozí bitvy, jedině o tom, být svobodní. A bojovníci, kteří si toto uvědomují, tak nikdy tuto bitvu nebojují v posteli. 

Jde o to, čeho může dosáhnout vědomí, ne my. Ale ta volba musí přijít od nás. 

Zaujala máto úvaha. 

Smrť oslobodzuje od všetkého, čo bráni energii v nekonečnosti? 

Smrť je najpodstatnejší okamžik v živote kohokoľvek? Zaujímalo by ma, prečo? Ako si vlastne predstavuješ smrť.

no, četla jsem několikrát... jo, udělám si čas, ale ještě chvilku si tu pobudu a vyčerpám tu svou energii :)

mě spíš zajímá uvolnění - svoboda tvořit bez omezení, vykašlat se na pravidla, vkus, strach...

smrt beru jako nezbytnost, fakt ji cítím v pohodě... což je možná divný, ale je to tak... definitivní záležitost :))  ale táák, spíš to je tím, že už to mám za pár a už mi párkrát dělala společnici hehe

báseň je dobrá, k zamyšlení fajná... oprav si jen - o sobě samých - zvlášť

**/T