Samota

Když se ráno probudím, vím, že jsem zas sám,

nechápu to, nevím proč, co špatně dělám?

Snažil jsem se chovat dobře, chovat se vždy hezky,

zbyly mi jen vzpomínky a vymazat je těžký.

Vždy jsem myslel, že tohle snad bude napořád,

mé tužby se nesplnily, nemá už co dál mě hřát.

Je obtížné se vázat znovu, když nevěřím, že to vydrží,

po zkušenostech mých, už v pravou lásku nevěřím.

Doufal jsem, že najdu štěstí, že najdu tu jedinou,

vždy to skončí, dřív než začne a není to vinou mou.

Přestal jsem už všemu věřit, přestal v něco doufat,

čím dřív mi dojde jak to je, přestanu si zoufat.

Možná mě osud překvapí a stane se něco zvláštní,

ale pravda se skrývá bohužel ve slovech mé básni.