Dotek nezkrotné nevinnosti

:) pořád máš kam růst :) 

někde sem tam se to dotkne, ale na text je to pro mě hrozně vznešený. možná je to tím, že nejde být takhle osobní obecně. je to trochu jako fotit západy slunce. kombinace povrchnosti formy (jedna z miliónu někde na netu) pózy formy (hlavně do náznaků rozsekat na krátké verše, hlavně novým řádkem zdůraznit co druhé slovo) a určitý dužiny. Já filosofií hodně žiju. takže mi to není vůbec cizí zkoušet to číst. Ale máš ještě kam růst, abys mě posadil na zadek. Nebo později, později, časem. Neboť čas dodá :) :) :)

já myslela místo zřít - vidět.. :))   a dál nechci jít, protože jsem tam byla a je to o samotě - o vnitřní samotě :) ale to je na dlouhou debatu a na tu tady není ani místo ani ty správný voči :))))

Zření je, jako by archaické, protože jej nikdo nepoužívá. To ti podvědomí jen ukáže skratku, kterou se k němu dostaneš.

Zřít je vnímat jen energii. To není do ní hledět a pak se zařídit. Je to nemít možnost nejednat, protože jediná možnost je účastnit se všeho najednou. A v tom všem se ztratí já, protože nepoznáš, kde jsi ty a kde už neznámo. 

Chápu, že podvědomí je účinné a nepochopitelným způsobem přímé, ale na zření to nemá. Když zříš, tak za tebe jedná tvoje vůle. A na to musíš mít své tělo naprosto v pořádku. Tam totiž není nic osobního. Tam je jen síla. Tak se jen nezamýšlej a zkus jít dál, než jsi kdy byla. Stačí nakouknout, abys jen nemusela přemýšlet, o čem čteš

Ale prima, smíchu ti nikdy nechybí, tak :)(:

miluju víc podvědomí, to zaťukání, který mi napoví - vždycky správně :)

já už si nic neříká.. už není... takhle to je snad jen v nirváně :))  ...ale byla jsem kousílinek od ní :)

zřít se mi nelíbí je mo archaické a vždycky mě vyhodí od plynulého čtení... jinak k zamyšlení fajné :)