Byla jsem v jeho království, jeho světě. Překročila jsem práh a to nejen ten pomyslný, ale i ten, co odděloval dvě místnosti. Hokejové plakáty, klučičí svinčík. Při pohledu na onu místnost, kterou jsem vznešeně popsala, ale upřímně na ní nic vznešeného nebylo, možná tak ten mrkající Jágr vysílající drobným úsměv mým směrem, jsem se musela pousmát. Ale byl tu on a to z téhle místnosti dělalo to jediné místo na světě, kde jsem chtěla být. Seděl vzpřímeně na posteli, která byla logicky umístěna hned pod oknem. Představovala jsem si to ranní probuzení, sluneční paprsky dopadající na jeho rozespalou tvář. Snad třeba někdy bude to stejné slunce ozařovat vedle té jeho tváře i tu mou. Tuhle myšlenku jsem hodila do sekce "vyřešit jindy" a zamířila jsem k němu.
Sedla jsem si na něj tak, abychom byli obličeji k sobě. Bylo mi jedno, jak hrozně to vypadá, bylo mi jedno, co se mu honí hlavou či zda je to správné. Jemně jsem prohrábla jeho vlasy, zrovna je měl čerstvě ostříhané a píchaly jako bodlinky ježka. Přišlo mi to hrozně roztomilé, ale zároveň i dětinské, proto jsem s tím hned přestala. Můj ukazováček pomalu sjížděl po jeho obličeji, minul jeho krásné modré oči, spadl až k jeho dokonalým klíčním kostem a přes vystouplé žíly na rukou, které ve mně rozproudily krev a donutily mé srdce tepat rychleji jako důkaz náklonnosti, se dostal až k samotné dlani, v níž se všechny mé prsty spojily s těmi jeho a pocit, který zažívá nejen člověk závislý na nějaké tvrdé droze, byl dovršen. On byl moje droga, jeho tělo byla moje slabost. Rukami jsem sjela až k jeho stehnům a snažila se jemnými pohyby směrem k tříslům vyvolat blažený pocit i u něj. Nechtěla jsem být sexistická, chtěla jsem mu ukázat krásu našich dotyků, ty elektrické náboje. Nyní byl na řadě on. Nejdříve si pohrával s mými vlasy, které taky nedávno ztratily na délce, poté přešel k mým rtům, které nejdříve palcem přejel, jako kdyby na nich zůstal drobek čokolády, a poté se mírně naklonil a svými rty se dotkl těch mých. Celý pohyb byl jemný, na konci s rázem adrenalinu a energičnosti. Chvíli jsem se nechala unášet jeho plnými rty, které mi doslova podlomily kolena. Následoval můj výbuch odhodlání a projev náklonnosti. Mírně jsem vycenila zuby a přerušila tak stereotypní situaci "rty všude". Zaměřila se na jeho spodní ret a jen tak letmo bez bolestně jsem ho kousla do rtu. Pak jsem přistoupila k jeho krku, který mě neustále fascinoval a začala jsem si vychutnávat jeho kůži. Byla jsem bezmocná, mé emoce získaly kontrolu nad mým tělem. Snad jako kdyby vycítil mou touhu po jeho rtech, namířil si to s nimi na můj krk, konkrétněji na jeho část nacházející se přímo pod uchem. Naprosto jsem věděla, jak to prožívá. Jenže on byl nedůsledný a nechal své tělo naprosto napospas touze. A byl z toho průšvih, průšvih jménem cucflek, zkráceně či lidově cucák.
Písmák