seskupení divných věcí a trapných situací

můra se postavila na všechny čtyři, a jako člověk mrkající po vlastním obraze v oku  začala trubicí  osahávat všechny okolo. zdálo se tedy, že zde neměla co pohledávat. zdálo se, že si vymyslela celý svůj příchod i odchod

obal si při snídani roztrhnul svůj límeček, a než by šel do práce, začal pracovat na novém zpravodaji. propdával se tak hlouběji a hlouběji do rozkošné myšky. byla jeho poručík, její politická orientace byla jen mírně pravicová.

Vlasy stahovaly jeden chod za druhým. Rozuměly při tom, co si všichni okolo povídali. Levitují v místnosti, pomalu nahoru a dolu, zatímco sousedka od naproti jen přihlíží. má strach z případného výtoku. a běžný člověk dnes, je jen otrok   . běžný středověk

komunisti stáli jeden vedle druhého, a prohlíželi si obrovskou dřevěnnou věc podobnou klobásce, ovšem zavěšené na precizně pořezaných prstech. postavěli obludnou kavárnu s výbornými klobáskami, aby demonstrovali pocity z předchozí noci.

sako bylo duch. létalo tam a zpět. Vydávalo zvuky "Hůůů, Hůůůů" a mávalo rukama coby poručík, dožadujíce se ještě špětky drobení na vrch svého moučníku. Navrch své kariéry. sako  nemá rádo klobásky, ale když už je dostane, přece neodmítne ..

hovínko vůbec neumí jezdit vlakem. pracovalo v kravíně jako selka, než ho vyhodili pro nedostatek pracovního nasazení

zdálo se být až obskurní, jak technici v muzeu připevňovali světlonosná zařízení. vůbec se nepodobali předchozím varieté, které bavily lidi a zároveň zbrojily do války
zajdi tam a zajdi tudy. nepoznáš však nikdy svět.  výtrysk hmoty vše započal, a bez výtrysku hmoty nebylo by dál. a vy prý víte, kdo a co jste

voda v akvárku se kazí mnohem rychleji, než by kdokoli předpokládal. smrdí pak jak něco zkvašeného, i když rybky a krevety stále žijí

trochu se všech bojím. nezlobte se. trochu se bojím všeho

kouře vznášející se v jinosvětech, jak asi voníte, když v slunci měníte se ve vzduch. pak jste se všemi a všude je vás kousek. pod zahradní lavičkou po nocích rejdí až podezdřele velké hejno stonožek. jejich dorzoventrálně zploštělá těla se kroutí jedno na druhém, a odporná kusadla čekají na lidskou kůži. to mi taky řekly ony. tak radši už nebudu dávat ruku pod lavičku
zachvilku  bude večer, a já bych ti rád pověděl pohádku. víš jednou, až už nebude žádný svět, kdo poví něco co by stálo za povšimnutí, a co by přetrvalo v nekonečné zásoby medu, slepujícího vše dohromady jako saracén, snažící se dát dohromady

čárka tečka čárka tečka čárka tečka tečka tobě na čelo neomaleně a náhle,,,,, svleč se přece duhový kvítku, v snítka kajících se pavučin

pod rohožkou je velké hejno střevlíků, odstraňte ho já se bojím hmyzu, hmyzu strach nenaženeš sarkofágem bušíš do břicha jak perochroust, pálíš svůj čaj o páté své té o páté
hodina mezi pátou a šestou by neměla existovat, nikdo neví jak se převalí ten tlustý rasista, a koho zamáčkne bělocha s chlupama na kole-plameňáku