Plachonohá momí

Vrcholky Anděla

Přes vrcholky prsou jí vlaje látka, jako vlajka horského národa nejvýš světu. Kolem krku korálky, na znamení, že nehoruje pro války. Tak si z Anděla vyráží někam za svou, a já rád bych se k ní přitočil: Tímhle světem lepší je vyrážet ve dvou.

Japonská rosnička

Dívala se jako rosnička na žebřík, ta malá Japonka. Ústa do třešní a tvářičku do slunka. Vypadá lehce znaveně, jak asi dlouho už se toulá ulicemi tohohle města? Pražský chodec by jen mávl rukou a nabídl někdy na začátku příštího tisíciletí popovídat u kávy.

Smíchovské herny

Ze smíchovských heren vane duch fair play. Kotouče válejí splávek, je čas třešní, padnou? říká si čudák na vysoké židli a z cigarety potahuje pávek. No a pal dojdou, padnou, zarachotí mince a štěstíčko je na světě. Jenže tady štěstí nečeká, bestii je třeba krmit, dál, už hladově svítí švestkovýma očima do tmy a řičí. A ten chlapík krmí a krmí jak máma své mladé. Je to prostě pud. A pan majitel už má z kasičky sud.

Plachonohá momí

Špitají si ty dobré kamarádky, cesta tramvají je pro malou špitanou jako dělaná. Jemňounké pusinky si přikládají k uším a na srozuměnou se usmívají. Jedna se ožívá, v té žije plachonohá momí. Na náměstí Republiky, když vystupují, ta živoučká přitiskne svá prsa kamarádce k radosti. I mně k radosti.