Třináctiletá Venuše

Třináctiletá Venuše

Třináctiletá Venuše v tramvaji. Jakoby na hladinu Vltavy právě dopadla uťatá varlata boha Urana, zapěnilo to a ona byla na světě. V tom pohledu je úlek i bezradnost a vůbec celá ta děsná událost. A tělo má tak, jak ho Praxitelés sesekal do mramoru. Ostatně, ten zadek bys jí taky sesekal rád.  

K hořké reflexi

Už se bijou, zobáky si nabijou, ti ptácí, višňoví loupácí, halasila osoba. Temeleš tekeš tamerlán, okřikl ji neznámý pán. A v kostele na severu Francie zatím dva muži, podobní katům z Kafkova románu, podřezávali kněze. Sešli jsme z cesty za pokrokem. Snad se alespoň objeví nový Bosch, co ten nešťastný sestup ztvární. Nám všem k hořké reflexi.

Koučink

Jsem strýček Bedla, provozuji koučink všeho druhu. Naučím vás správně sedět na balóně, najít pravdu v makaróně, stlát si denně postel, najít boží hostel. A tohle je má kolegyně Lůca, ta vám ukáže, jak se bonbón cucá. Oba máme školení v USA. Vy ještě nemáte svého kouče, svého průvodce životem? Co jste to za lidi, vy ubožácí!

V hudbě broučků slastné sólo

V dálce hluk autostrády, ještě lidé spěchají za svými věcmi. Pod domem ale velká hudba cvrčků, jak bývá o tropických nocích. Někdo pak zaparkuje vůz a po rychlé sklence ji k radosti zalomí v bocích. A skrze otevřené okno vstoupí do hudby drobných broučků její slastné sólo. I takové bývají tropické noci na sídlištích. 

Až na plech kontejneru

Je skoro půlnoc a namísto zvonění z kostela někdo u popelnic rozbíjí láhve. Někomu z toho popraskal spánek, jiný jen odkládá knihu a poslouchá. A pak ticho. Najednou a do úplna, jako o vysokých nocích luna. Možná se ten člověk pořezal, z hluboké rány v ruce mu vystřikuje krev, daleko, až na plech kontejneru. Půjdu se mejt, pozhasínám. Co bude dál?